Moje čučoriedkové noci

Kar wai Wong vyvoláva vďaka svojmu menu a hereckému obsadeniu vysoké očakávania. Keďže poznám dva jeho ázijské filmy, žiadne očakávania som nemal. Napriek tomu mal film ničím neupútal. Žiadne silné myšlienky (aj keď sa tak tvári), žiadna katarzia, žiadna scenáristická logika. Toto je typ filmu, pri ktorom musíte rozprávať v spoločnosti, že sa vám páčil, inak si o vás budú myslieť, že pozeráte iba blockbustere. Tak spoznáte pseudointelektuálov. Bavil som sa viac menej iba hviezdnou účasťou. VIDENÉ ZNOVA: Aj by som dal tri hviezdy, je to celkom príjemné, ale keď je dramatickou potrebou hlavnej postavy kúpa ojazdeného auta a režijný štýl, využívajúci pri každej scéne trhané spomalovačky, pripomína príjazd rútiaceho sa vlaku v akčných filmoch Tonyho Scotta, tak sa k tomu neodhodlám. Sympatická myšlienka mala byť podaná výstižnejšou formou. (17.09.2012)

Nevím, proč tohle někdo vydává za artový snímek (asi kvůli asijskému jménu a původu režiséra...exotika je sama o sobě vnímána jako art), coby zástupce žánru romantický film je to však snímek nadprůměrný a hodně povedený. Jde o ten progresivní přístup, neortodoxní rámec, který Kar-wai Wong i coby scénárista, svému romantickému dramatu dává. Dva se sice na začátku potkají a na konci to skončí podle očekávání, ale vše mezitím je dosti osobité - narativní složka si chytře pohrává s osudovostí, konec předznamenává začátek druhého, nově vznikající vztah je potřeba konfrontovat se vztahem právě dohořivším (výtečná dějová odbočka v podobě rozpadu manželství notorického alkoholika-policisty a alkoholičky), sama sebe je hrdinka nucena konfrontovat se svým charakterovým opakem, aby došla k racionální sebereflexi... Dějová linka je koncipována jako několik až přízračných barových zastavení (epizodičnost je pro tenhle styl zřejmě dogma...), opojný trip (road-movie) po barech amerického středozápadu, odér barové ospalosti a malátnosti (symbolizující i těkání hlavní hrdinky) je formálně tvořen zpomalenými záběry, které v tomhle snímku jednoznačně dominují. Zpomalení a detaily evokuje neustále příchod čehosi stěžejního, možná osudového...celé to barové bloudění je vlastně osudová cesta k nejmenovanému baru newyorskému... Do toho Kar-wai Wong přimíchal několik klipových sekvencí, dění v baru většinou snímal zpoza výkladního skla skrze sofistikované nápisy (symbolický ,,ključ" v azbuce), nádherně si vyhrál s obrazem a ozdobil Moje borůvkové noci silnou vizuální stránkou... Příjemný, neprávem podceňovaný romantický snímek... (12.04.2008)

Stoji za zhlednuti pro lidi, kteri maji radi Weisz, Portman a Lawa. Jinak me ale styl pana Wonga nebavi, tam, kde je jen zpevacka (zduraznuji zpevacka, ne herecka) Norah, tak divak postupne usina, a cele mi to prijde vubec prehnane. Och, rozesel se s ni pritel a ona hleda smysl sveho zivota. Cele je to tak poeticke a duchaplne, ze? No...tyhlety psychologicky slataniny (omlouvam se tem, kterym se to libilo) bohuzel nejsou pro me... (12.03.2008)

Elizabeth pochopila, že ji její přítel vyměnil za neokoukanou tvář a bez rozloučení od něj odcupitala. Cítila potřebu poznat nové lidi i srovnat si život a proto se vydala na třísetdenní praxi v roznášení krmě mlsným jazýčkům v nepřeberném množství amerických restaurací a jídelen. Z žádného místa však nikdy neopomněla poslat dopis tomu, se kterým si v těžkých chvílích v dokonalém souladu převalovala v dutině ústní borůvkový koláč. (02.10.2009)

Je to nuda; děj nemá spád. Začátek filmu, zápletka, pak se jakoby musí hodinu a půl odehrávat víceméně nezajímavý příběh, aby se děj mohl vrátit zpět na začátek a bylo možné celý snímek ukončit rádoby happy-endem. S hereckými výkony nemám problém, Natalie Portman byla nejsvětlejším místem filmu, kdy jsem se chvíli i bavil. Ale sebelepší herecký výkon nevylepší nezáživný scénář. (14.06.2008)