Réžia:
Joe WrightScenár:
Christopher HamptonKamera:
Seamus McGarveyHudba:
Dario MarianelliHrajú:
James McAvoy, Keira Knightley, Romola Garai, Saoirse Ronan, Vanessa Redgrave, Brenda Blethyn, Juno Temple, Benedict Cumberbatch, Patrick Kennedy (viac)VOD (1)
Obsahy(2)
Bujná fantázia dvanásťročnej "budúcej spisovateľky" Briony Tallisovej je spúšťačom tragických udalostí, ktoré navždy zmenia osudy troch ľudí. Keď neprávom obviní mladého záhradníka Robbieho zo znásilnenia sesternice, mladík skončí vo väzení a život má zničený i jej sestra, ktorá Robbieho bezhlavo milovala. Keď si Briony po rokoch uvedomí, čo napáchala, je už na nápravu neskoro. Vypukne však svetová vojna... (STV)
(viac)Videá (5)
Recenzie (1 284)
"Je to sexuální maniak, zavoláme policii, napsal, že na to myslí celý den." Tak takového úchyla jsem asi ještě ve svém životě nepotkal. No nic, mladému stvoření se to v hlavince trošku pomotalo a zavinilo tragédii, která plodila další dramata. A na to já moc nejsem. Prostě nerad trpím a že bych patřil k největším světovým romantikům, tak o tom lze rovněž s úspěchem pochybovat. Přesto jsem viděl poměrně zajímavý snímek, ve kterém se mísí geniální záběry s prapodivnou kulisností válečných scén a šílenostmi typu vojáka akrobatícího na koni našíř na rozbombardovaném pobřeží. Bohužel i nuda zde dostala svůj prostor a tak to ani ta zvládnutá koncovka u mě nevyhnala nad průměr. ()
Dlouhé nestříhané záběry jsou poslední dobou v módě. Napsané, natočené a zahrané perfektně, vše spěje ke zřejmému konci, který však není proto méně působivý, zvláště v porovnání s Brioninou knihou. Přesto na poli romantických dramat z poslední doby nejvýše držím Barevný závoj, a to pro čistě subjektivně mě bližší postavy. Britská filmařina se každopádně opět vyznamenala. Změna hodnocení: Tenhle film si maximum prostě zaslouží. ()
Je to samej hlediskovej záběr, subjektivizace, roztříštěná narace, hypotéza, flashback, flashforward (možná i frontflash, ale segmentaci vám kvůli tomu rozhodně dělat nebudu)... ale tohle všechno vem čert, když na konci všechno smete dokonalost výkonu Vanessy Redgrave, takže bych nakonec i tý Keiře Knightley uvěřila rok 1935. ()
Joe Wright opět bere dech. Po fantastické adaptaci Pýchy a předsudku si vyšlápnul na horu plnou emocí a křivd. Pokání není pohodové čtení na nedělní odpoledne, ale Wright nejen mistrně manipuluje s divákem, ale zároveň mu dokáže v hlavě střídavě rozsvěcet a zhasínat žárovku optimismu. To všechno za asistence magického soundtracku, úžasné kamery a do jednoho bezchybných herců. Nebýt malého zakuckání ve střední části, bylo by to za deset a já bych musel stavět pomník. Takhle jen vynáším do nebes, protože až uvidíte vedle sebe dvě nejvýraznější scény filmu - vyznání lásky v knihovně a šestiminutový nepřerušovaný pochod po plážích u Dunkirku, pochopíte, že na tom Wrightovi něco je... umí natáčet technicky brilantní, skvěle odehrané a neuvěřitelně silné filmy, které ve vás probudí krajní odstíny smutku i radosti. Bez kompromisů a na maximum. Filmové čítanky už čekají, vy nemusíte. Meet Joe Wright. (90%) ()
Myšlenka, která se mi při vzpomínce na zhlédnutí Pokání vybavuje jako první, zní: "Vanessa Redgrave je Paní Herečka." Není to myšlenka právě férová, neboť ona věhlasná dáma, jakkoliv je všeho toho obdivu hodna, de facto jen sklízí plody práce, kterou předcházející dvě hodiny reálného času odváděli jiní. Těmi jinými jsou samozřejmě ostatní herci v čele s Jamesem McAvoyem, jehož mladické nadšení, bouřící emoce i pozdější zatvrzelost nejsou míň než úžasně přesvědčivě zahrané. Poklona patří i Keiře Knightley, které to kromě všestranného hereckého projevu (až na ty slzy, ty jí pořád moc nevěřím:)) ještě neskutečně sluší - s tou výhradou, že pět až deset kilo navrch by jí opravdu prospělo. Jestliže slečně Cecilii přináležela poklona, pak před Briony - jak tou ztvárněnou Saoirse Ronan, tak i tou, kterou zahrála Romola Garai - se patří pokleknout a udeřit čelem o zem, protože to jak za mimochodem neskutečně pod kůži se zarývajícího a do hudebního doprovodu výtečně zakomponovaného zvuku psacího stroje s doširoka otevřenýma očima vstřebává svět kolem i uvnitř sebe (a taky ho fatálně ovlivňuje), je něco jen těžko popsatelného. Absolutně nepopsatelné je potom to, co režisér spolu s kameramanem a skladatelem stvořili na pláži v Dunkerque - tam nejen že mi běhal mráz po zádech, ale skutečně mi spadla čelist. Joe Wright se tentokrát opravdu utrhl ze řetězu a formální stránce svého díla dal místy takové grády, že by se za ně nestyděli ani Queeni. O hudbě už zmínka padla, ale teď se hodí říct, že i ona činí Pokání přitažlivějším, a to tak že značně, a že Dario Marianelli v mých očích (respektive uších) nad očekávání zabodoval, protože z jeho předchozích prací jsem si nezapamatoval ničehož nic, a on si najednou vyrukuje s tak mazáckou kompozicí a s tak silným hlavním tématem. Víc už nemám co bych dodal. Snad jen, že o případné stovce se rozhodnu, až Atonement uvidím znovu - (možná) zatím dávám 90%. PS: Tak po druhém pokusu to přece jen plná stovka nebude, i když poslední desetiminutovka se mnou zase zamávala. A vlastně nejenom ta... ()
Galéria (45)
Fotka © Working Title Films
Zaujímavosti (75)
- Záber vojenského spravodajstva pravodajstva z vojny spomína kráľovnú Alžbetu. Niektorí nesprávne predpokladajú, že ide o kráľovnú Alžbetu II., ktorá bola korunovaná v roku 1952. Film však zobrazuje budúcu kráľovnú Alžbetu, manželku kráľa Georgea VI., ktorá vtedy bola neskôr známa ako kráľovná Alžbeta. (Pat.Ko)
- Počas scény večere sa Ceciline (Keira Knightley) nechty premenia z nalakovaných na nenalakované. (Pat.Ko)
- Využití psacího stroje coby hudebního nástroje v soundtracku nebylo vyloženě novátorské. Mohli jsme se s tím setkat již např. v Amélii z Montmartru (2001). (hippyman)
Reklama