Funny Games USA

Přijde mi, jako by Michael Haneke nechtěl čekat, až se i Američani naučí číst titulky a tak radši pro ně znovu natočil svůj vlastní film, který je na 99 % totožný s originálem. A to mi přijde... zvláštní. Filmař, jako je Haneke, který si točí své osobité filmy a který na mě zatím působil, že točí proto, že chce něco říct, ne prodat lístky do kina, filmař jako on že by měl potřebu se podbízet? Chápu i tu druhou stranu mince, jakožto režisér chtěl, aby jeho film dosáhl k co nejvíce lidem a to respektuju, ale pořád mi ta myšlenka autora, který remakuje svůj vlastní film pro jiný trh přijde bizarní. Nebudu lhát, že ústřední trojice byla parádní (Naomi miluju, Pitta mám rád a z Rotha mám respekt) ale to je další problém s tímto filmem - pokud do filmu s tímhle tématem obsadíte známější herce, tak veškerá autenticita originálu je ta tam, ztracena a nedá se vrátit. Takže i když se v tomto filmu stanou úplně ty samé věci, co lidem v předchozím filmu, nemá to takový "wow" efekt, už tam vidíte ty herce, ne lidi. A jak říkám, filmu s tímto tématem to dost ubere. Takže i přes fakt, že ten film je prakticky totožný s originálem, musím ho ohodnotit o dost méně. Ne, nesnažím se být hipsterem, ale prostě je to tak. Zatímco originál jsem si nechal s tím, že někdy si tuhle šílenost pustím znovu, tohle jsem hned po skončení smazal. Už tohle něco říká... 55 %. (30.07.2014)

Zdá sa mi nespravodlivé, keď má originál diametrálne vyššie hodnotenie ako remake len z akéhosi divného princípu (remake je navyše na vlas rovnaký). Podstatné je - ako píše Shadwell - iba to, ktorá verzia sa dostane divákovi do rúk skôr. Americké Funny Games ma však bavili o niečo viac, pretože som zaťažená najmä na americké hviezdy, zatiaľ čo tie nemecké sú mi ukradnuté. Neuveriteľné, ako len prítomnosť úžasnej Naomi Watts, perfektného Tima Rotha či nebezpečne diabolského Michaela Pitta dokázala umocniť celkové dojmy. Nemám námietky ani voči pomrkávaniu do kamery či diaľkovému ovládaču, nakoľko film vnímam aj ako umenie a formu vyjadrenia sa, som tolerantná k rôznym experimentom a ochotne vstrebávam všetko, čo mi kreatívni páni režiséri naservírujú. Prvotný účel (zabaviť, znechutiť, vykoľajiť, šokovať násilím) si to splnilo a ja hodnotím nezávisle od originálu, pretože obe verzie sú rovnako skvelé, mrazivé a chladnokrvné. (09.06.2012)

V každém člověku dřímá bestie, je jen na něm jestli ji probudí. Film neodbytný, stejně jako Peter a Paul. Film evokující, zneklidňující, naléhavý a alarmující(zpětný rychloposuv – osud jsme my sami – zapomeň na ruku shůry). Tady jsem poznala tu nejkrutější beznaděj. Jak se s tím vyrovnám? Netuším. Je 29. duben 2013 …tohle datum si zapamatuji – viděla jsem Funny Games USA. (02.05.2013)

V rámci kinematografie se nejedná o novum, že režisér předělává svůj vlastní film: stačí vzpomenout na Hitchcocka a jeho MUŽE, KTERÝ VĚDĚL PŘÍLIŠ MNOHO. A původní FUNNY GAMES byly vždy filmem evropského artu namířeného na/proti americké(mu) publiku(m), které je zodpovědné za pasivitu při sledování současných filmů a otupělost vůči násilí kvůli exploatačním filmům. Haneke se svou U.S. verzí, která je kopií políčko po políčku, slova od slova originálu řadí tak k experimentátorům s vyprávěním a divákovým očekáváním a přáním jako Gus van Sant se svým remakem Hitchcockova PSYCHA._____ FUNNY GAMES U.S. považuji za vyvedenější než originál, protože obsahuje více nudy, kterou divák může vyplnit přemýšlením a být tak aktivní, i kritika burožoázní společnosti uvězněné ve svém světě je důmyslnější. Film je mnohem nesmlouvavější a sardoničtější ve své okázalé stylistické poctě Kubrickově MECHANICKÉM POMERANČI (a zároveň, u Hanekeho snad poprvé, i ďábelsky černohumorný!) a Michael Pitt a Naomi Wattsová ve svých mickeymouseovsko-trpitelských rolích excelují._____ A když se Naomi oproti originálu (jediná změna, kterou jsem zaregistroval) vysleče zcela do naha a divák si přeje, aby kamera nezabírala JENOM tvář, Haneke nás, diváky, dostal přesně tam, kam chtěl. Známka neo-punku._____ P.S. Hanekemu nejde o to, aby byl divák spolu s hrdiny ponižován a ukazovalo se, kdo že má nadvládu v tomhle fikčním světě (dva Mickey Mouseové s ovladačem), ale o to, aby se divák cítil provinile, že chce násilí a chce vidět bobra a bobule Naomi Wattsové. Na Shadwellovo oponování mé teze o Kubrickovi nemá cenu reagovat, jeho komentář je ukázkou egomaniakální dojmologie a spekulací, kdy je patrné, že neví, o čem mluví. Což ví každý, kdo pozná rozdíl mezi slasherem a exploitationem a každý, kdo ví, že stavět vedle sebe Bressona a Bazina může jen namistrovaný idiot... A už dost, nechci být spojován s winlynchovými mulťáky (Gohy), kterým bych nejradši rozbil držku, rozhodně bych s nimi nedebatoval. (12.04.2008)

Funny Games U.S. je parádní exploitation, i když v mnoha směrech natolik odlišný od ostatních. Film téměř bez hudby (a když už zazní, tak pořádně tvrdá) a předlouhými záběry. Divák sleduje jakousi hru, kterou oběti ale nemají šanci vyhrát. Bez veškerého toho klasického násilí se pak cítíme hodně ošizeni, protože nám to režisér zkrátka nedopřeje. Jenže kdo je tady pak ten deviant a zvíře, co vyloženě chce všechnu tu brutalitu vidět? Celý snímek je tudíž jeden velký podfuck na diváka. Já jsem však nad míru spokojen. (18.02.2010)