Sexuálny škandál na škole

We are bound by the secrets we share....Zápisky o skandálu mají parametry chladnokrevného divadelního dramatu a jsou hloubkovým vrtem do psychologie manipulace, zrádné sexuality a osobní moci. Vědění je předehra k moci-a odulá žába na prameni v podání ztrouchnivělé Dench to dobře ví. Utopit svou oběť v objetí, zahrnout ji city a porozuměním a pak mrsknout jedovým jazykem. Jenže když chcete rozehrát nebezpečně vysokou hru, nemůžete si jako trumf schovávat srdcové eso. Zcizení umožňuje pitvat postavy hlouběji. Nejdřív to vypadá jako blízká setkání jednoho (učitelského)druhu, ale do ohniska se dostává vztah bohémsky rozevláté Sheby, která se hroutí pod křížem dokonalé matky, a předčasně vyspělého teenagera. Možná její naivní pedagogická imunita selhala jen kvůli němu nebo mu spadla jako zralé jablko do klína a poměr s patnátiletým je vředem, které vyrostl z nemocného manželství? A pak se nedokonaná nevěra jako únik zvrhne do zvrhlosti. Intimní scény byly natočeny tak, aby divák poznal ten přímočarý imperativ touhy, který redukoval morální dilema až na kost. A na té kosti zbylo jen : nikomu ani muk. Už výběr milostných lokací ale naznačuje, že tenhle poslední výškrabek rozumu je tam jen do počtu. Skutečné vyvrcholení se schovává za erotikou, překročením tabu i mezi špinavými řádky Barbařina deníčku. Je o rovnováze, která se mění jak dubnové počasí, a o prázdnotě, kterou má někdo potřebu naplnit ovládáním a jiný poddáním se. Barbara vlastně není nijak komplikovaná bytost. Je to hluboce nešťastná, za svým vznosným veřejným závojem ubohá stařena, která trestá zrazenou důvěru a chce si urvat poslední kousek štěstí. A běda tomu, kdo jí bude stát v cestě. P.S. Judi Dench teď doma někdo chybí. Jistý plešatý krasavec. Helen, vrať ho. (22.04.2007)

„Můžu získat všechno tím, že nebudu dělat nic.“ Krutá samota, ještě krutější projevy zhrzenosti, slepá touha bez otěží a vzácná dávka empatie kráčející ruku v ruce s inteligencí. Zkušený TV tvůrce Richard Eyre dobře ví, jak do necelé hodiny a půl nacpat všechnu intenzitu dramatu, která by se v delší stopáži už nebezpečně rozmělnila. Triangl Dench, Nighy a průsvitná pleť Blanchett dokonalý v každém gestu, nad orchestřištěm Glass dirigující koncert precizní ve své opravdovosti. Ač manipulátory bytostně nesnáším, nepřišla mi postava Barbary i kvůli vtipným deníkovým glosám a občas rozumným (byť zahořklým) životním postojům až tak zavrženíhodná, nicméně jedním dechem dodávám, že kdybych měl zůstat po škole, tak jedině na "doučování" výtvarné výchovy.. (29.11.2012)

Typický film, ktorý stojí na výkone a hviezdnosti dvoch hlavných predstaviteliek a vo svojej propagácii sa tým vôbec netajil. Bez nich, v menšej produkcii s menej schopnými herečkami by sa mohlo jednať o dosť slušnú frašku. Ich presné vystihnutie svojich postáv im dodáva hĺbku a uveriteľnosť, zato vo vás vôbec nemusia vzbudiť sympatie a ani to nemajú v úmysle. Nejednoznačné poňatie, kde divákovú ľútosť s postavami strieda nenávisť alebo pohŕdanie a naopak, dáva na známosť, že sa pozeráme na vyzretý psychologický film, ktorému sa dá trochu vyčítať iba mierna akademickosť. (21.06.2012)

Příběh o dvou ženách. Natolik rozdílných, že se dokážou doplnit a cítit se jako dvě přítelkyně. To vše se změní se skandálem, který způsobí jedna z nich. Další drama, které využívá myšlenky, jak krutý dokáže být člověk (tentokrát ještě lépe přímo žena), když dostane do rukou moc. S mocí se z lidí stávají netvoři, kteří jsou schopni čehokoliv. Vcelku klasická zápletka, která těží z hereckého obsazení, v kterém exceluje na plné čáře Judi Dench a poráží všechny ostatní postavy, včetně své oběti, Cate Blanchett. Ta ať se snaží sebe líp, nedokáže být jiná než ve všech svých ostatních filmech a to mě na ni stále vadí. Judi Dench naopak dokáže dokonale využít nejen svého věku (kdo by to do té "babičky" řekl...), ale i hereckých zkušeností a celý film působí autoritativně nejen jako učitelka na žáky, ale také na diváka, který z ní cítí charizma silné ženy s mocí. Vedle těchto klíčových hereček je tu další faktor a to hudba. Možná to je přehnané, ale Zápisky o skandálu jsou skoro jako muzikál, hudba tu netichne snad ani na jedinou vteřinu. Ať kamera sleduje pevnou a tichou tvář Julie Dench nebo intenzivní prožitek Cate Blanchett s jejím mladým milence, neustále hraje úžasná hudba, která vystihuje pocity, emoce a v podstatě je součásti děje samotného. Nebýt hudby, šel bych na 3*, protože je to příliš známých klišé, ale hudba dokázala filmu darovat emoce ještě působivější, než by dokázali nejlepší herci. Už se těším na soundtrack.... (24.07.2008)

,,LIDÉ MI VŽDY SVĚŘOVALI SVÁ TAJEMSTVÍ, ALE KOMU SE MŮŽU SVĚŘOVAT JÁ? TOBĚ, JENOM TOBĚ.…“ /// Bába jedová a éterická novicka ve škole, kde místo výuky jde spíš o ovládání davu. Ale to není podstatný. Hlavně by vás měl zajímat příběh totálně blbý blondýny (láska vole…), ve kterým sehraje svoji roli ovládání triku pokrytectví. Je tady pár dramatickejch vokamžiků, ve kterejch ti tři předvedou výkony jako na divadle. Fajn, ovšem pokuď zrovna neklátíte zajíčky, nebo nemanipulujete s jedinci, nevím, jestli vám zůstane v hlavě víc než baba Judi Dench a zajímavá Cate. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Stejnojmennou knížku, kterou v roce 2003 napsala Zoe Heller jsem nečetl. 2.) Nechápu, proč se mám vyhejbat starejm důchodkyním (i v Kaufláči? Ty vole, tam nejvíc!). 3.) Thx za titule ,,fridatom“. /// PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (13.02.2014)