Noc patrí nám

,,Je lepší být souzen dvanácti, nežli být nesen šesti! '' --- Moc jsem si pochutnal. Hvězdné obsazení a zajímavý vcelku uvěřitelný příběh z NY osmdesátých let udělalo z toho snímku velmi dobře koukatelnou zábavu. Wahlberg a Phoenix jako dva synové Duvalla,..to slibovalo dost! A Každý ze synů je jiný. Jeden se potatil a je stejně jako otec úspěšným policejním důstojníkem, druhý pak vede klub patřící ruskému milionáři kde si za nocí lebedí dealeři drog, pasáci a další kriminální havěť. Přiznávám, že jsem tak trochu nevěřil oné čistotě Phoenixe. Přeci jen vést velký noční klub asi vyžaduje jiné nároky a um a chce to asi víc než umět před spaním odříkat desatero. Do těchto hnízd leze mafie a s mafií se musí umět jednat. Obzvláště pokud majitel je Rus, takový ten typický děduška co milovaným vnoučatům tiskne do ruky čokoládové bonbony a pak za zavřenými dveřmi zašeptá svým gorilám aby tomu a tomu ještě než vykrvácí pořádně pro výstrahu ostatním rozřezali obličej... Tak trochu mi to připomnělo Východní přísliby. Už ten dobovej úvod uměl skvěle naladit na to co bude následovat (ne nemyslím ty Phoenixovi husté erotické hrátky s jeho karibskou kočičkou Evou Mendes :-), ale ty černobílé fotky s muži zákona a odznaky policie na plackách a uniformách... Honička aut v dešti dokreslená jen monotónním zvukem motorku stěračů byla také super! Ten závěrečný ,, maturák'' si ale mohli tvůrci odpustit. Dávám tedy za 4 balíky super matroše. * * * * (12.05.2017)

Od první scény je zřejmé, že Bobby má (rád) věci ve svých rukou. Tahle jistota, kterou od prvního dějového zvratu prudce ztrácí (až k notně nejistému bloudění dýmem) odráží pochyby Spojených států koncem 80. let. Padouchy jsou sice v duchu studené války Rusové (Sověti), ale pro vznikající multikulturní kotel přestává být národnost směrodatným rozlišovacím prvkem. Důležité jsou postoje, politika a zejména vztahy. Vztahy v rámci rodin i „rodin“. Zákon je překážkou. Jenom dvě věci spojují Bobbyho s mnohem zásadovějším Joem: autoritativní postava otce a náboženství. Aby našel k bratrovi cestu, musí přehodnotit svůj postoj k obojímu. Primárním tahákem We Own the Night není jedna a půl akční scény, jsou jím myšlenkové pochody dobře prokreslených hrdinů. Sledovat proměnu jejich chování je vtahující zásluhou herců i stísňující atmosféry, jež je obklopuje. Zločin číhá všude kolem, v bezpečí jsou jenom rodiny semknuté. Z dlouhých sekvencí tušíte něco zlého a víte, že co se má stát, stane se. Tato fatalistická „danost“ veškerého dění filmu dodává rysy antické tragédie, do které zapadá i zpomaleně snímané utrpení. Na americké mainstreamové poměry pozoruhodně pomalému, smutnému a pronikavému krimi škodí jenom pár hloupých momentů (před chvíli jsi byl skoro drogovým dealerem, ale teď ti dovolíme být poldou, protože musíš splatit svůj dluh). Jinak se doporučuji podívat také na předchozí Grayův film The Yards, který rozvíjí podobné téma a svým obsazením (Walhberg, Phoenix) k němu má také hodně blízko. 75% Zajímavé komentáře: betelgeuse, Radko (26.03.2018)

Velká očekávání vkládaná do novinky Jamese Graye NOC PATŘÍ NÁM se bohužel nenaplnila: film je, zejména co se obsahu týče, starosvětský do té míry, že až hraničí se sebeparodií. Navazuje na „poctivé“ policejní filmy 70. a 80. let, lpící na tradičních hodnotách rodinné sounáležitosti a učebnicových mravních zásadach, jenže tím, že je bere tak nějak automaticky [tj. rozvolnila se vazba mezi těmito hodnotami a jejich potřebou, stal se z nich ve vzduchu plovoucí karatelský imperativ, dobrý filmařský mrav, tradice, která nemusí odolávat zkouškám času] a navíc je koncentruje do mírně absurdních rozměrů, nadsazuje tyto hodnoty do poněkud nadživotního, mírně trapného tvaru. (15.03.2008)

Krimi, kterých je dvanáct do tuctu, či chcete-li šedesát do kopy, rezignující na nějakou originalitu hlavně svým žalostným scénářem (nezlobte se na mě, ale být pod ochranou svědků a jít na pohřeb člena rodiny je jako našít si na kalhoty v oblasti rozkroku šipku s nápisem: „Zde jsou mé genitálie, kopněte si"). Navíc Marky Markovi v roli vedoucího protidrogového oddělení nelze věřit ani ten vyleštěný odznak a tak alespoň v rámci rozvoje herecké kariéry Evy Mendes buďme rádi za to, že se posunula z polohy portorikánská matrace do polohy portorikánská dekorace. Grayi pamatuj, že když si vezmeš opici, nesmíš se divit, že ti dům smrdí po banánech.. Stejně jako ty nevím, jak si to vyložit, ale co vím je to, že by si měl líbat Phoenixovu zajímavou tvář a Duvallovy stařecké ruce za udržení We Own the Night nad vodou. (07.07.2009)

Další záležitost připomínající mnou tak oblíbenou Pride & Glory, ovšem ani tahle se jí nevyrovná... Mělo to spoustu silných momentů, ale já dnes viděl i dost těch slabších. Jedná se o stejnou kategorii, tudíž musím porovnávat a to znamená jít minimálně o třídu níž 70% díky vlhkým očím u jedné ze scén. (25.08.2009)