Margaret

Anna Paquin ma v tomto filme totálne uhranula. Sledovať jej postupnú vnútornú premenu, k tomu ešte urýchlenú vďaka jednej nešťastnej tragédii a teraz s ňou prežívať ako na ňu dolieha ta nekompromisnosť a reálnosť vonkajšieho sveta, ako sa rúcajú jej detské ideály, tak to bol naozaj zážitok. Na dôvažok k tomu vyhrávala aj parádna hudba. Z tohto pohľadu teda veľká spokojnosť. Jediné čo mi trochu vadilo bolo miestami zbytočne až príliš pomalé tempo. V kratšej stopáži by mi to tak nevadilo, ale vzhľadom na to, že ide o pomerne dlhý film, tak ku koncu ma to už začalo trochu umárať. 75/100 (16.12.2016)

Hystéria, empatia, ľahostajnosť, entuziazmus, egoizmus, vzdelávanie, mudrovanie, sebareflexia, exhibicionizmus. V postave Anny Paquin tu bola obsiahnutá celá jedna osobnosť určitého typu mladého človeka. Ktorý film niečo podobné dokáže? Minutáž nie je vysvetlenie, ale prostriedok. Som ohúrený, tak ako málokedy, aj keď pri konverzačkách mi netreba veľa. (07.02.2017)

Už od úvodních minut interesantní záležitost, která se zpočátku jeví jako řešení morální odpovědnosti a boj s vlastní ztrátou nevinnosti. Jakoby nestačila sama tragédie, za kterou je Lisa spoluzodpovědná, do mladé mysli se začínají vkrádat další, až dosud bezobrysové pocity, kterým by však hrany obrousil čas a dozrávání, jenže náhle je obnaženo vše, co mohlo počkat ve frontě přede dveřmi s nápisem "postupná řešení" a zmatená dívka na to neumí reagovat. Tím, že začne usilovat o nápravu a spravedlnost, chce podvědomě vrátit svůj život před osudnou nehodu, svou impulzivitu však nezvládá a černobílým viděním ubližuje svému okolí i sama sobě. Skvělou práci zde odvedla Anna Paquin a zvláštní, velkoměstská atmosféra, kterou cítím podobně, jen ji neumím pojmenovat - uliční záběry do anonymních tváří v davu umocňují pocity osamělosti a přesto, že jsou provázené uklidňující hudbou, vyznívají depresivně, naopak scény z divadla a především z opery mají povznášející a spojovací efekt až po závěrečnou, totálně osvobozující katarzi. Přeobsadit pan Lonergan skřehotavou spící pannu Jeannie Berlin a sama sebe v roli Lisina otce, pro kterého snad vzniklo úsloví "leze to z něj, jak z chlupatý deky", asi bych uvažovala i o plném hodnocení. (20.03.2013)

Škoda, že som si nemohol pozrieť nezostrihanú verziu. V tejto bolo viditeľné, ako niektoré scény boli nasilu useknuté, čo bola škoda. Film je jeden veľký emočno - herecký koncert, kde kraľuje Anna Paquin. Prerod z uplne v pohode na uplne šialenú síce trvá pomerne dlho, ale stojí zato. Na konci, keď sa zamyslíte, máte chuť ju nakopať. ostatný herci na čele s Renom skvelý a vierohodní. A to je ďalšia vec, čo sa mi páčila. Scény boli miestami ako z reálu, nemal som pocit, že sledujem film. Dosť ma to nadchlo. Príbeh, aj keď chcel byť jednoduchý, bol prešpikovaný toľkými vetvami a gradáciou, že v konečnom dôsledku bola z toho plnohodnotná dráma. Fajn. Dokonca mi nevadila ani dlžka, čo som sám zo seba prekvapený. Silné 3 z 5 (10.10.2013)

Komplikovaně nesympatická hlavní postava ve filmu, ze kterého nejde spustit zrak, pozornost a účastnost. Kdyby trval o pět hodin déle, žila bych s nimi všemi kolem ní a s ní celou tu dobu navíc naprosto stejně ponořená, okouzlená, postrkovaná do těžkých chvil uvědomění i ještě horších chvil znejistění, chutnajíc tresť přesně toho sladkobolného amalgámu i intenzivního pocitu bytí naživu, kterým si nás život podmaňuje a přitahuje a který často bolí tak nesnesitelně, že většina lidí je hluboce přesvědčena, že by někdy nejradši nebyli a všecko skoncovali. A přece tyhle každodenní přerody uprostřed zmatků a smíšených pocitů, nedorozumění a míjení obsahují v krůpějích ten nejcennější elixír a možnost pochopení a zušlechtění. A někdo pije a někdo plive, ale každý dělá, co umí. Jarmark marnosti i velká nádhera v jednom, pořád, všude kolem nás. *~ (13.07.2017)