Sila priateľstva

Celkem atmosférické drama/komedie, které staví na zajímavých hereckých výkonech obou hlavních představitelů, jenž také výsostně těží z urputné snahy neustrnout ve vodách banálnosti a klišé - částečně se daří, částečně ne. Byť lze vyčítat téměř obsesivní optiku zaměřenou jen na dva hlavní hrdiny, což zapříčiňuje určitou neplastičnost vedlejších "zajímavějších" figurek (psycholožka a její pacientka), je to jímavě kluzký až unikající příspěvek k sortě hrdinů trpících PTSP. Co mě však opět lehce rozladilo je "americky nutná" zmínka o 11. září. 60%. (05.04.2009)

Ne pochmurný, ale prostě velmi smutný film o tom, jaký měla dopad tragédie z 11/09 na jednoho úplně obyčejného člověka. Velmi realisticky podané téma, čemuž myslím pomáhá i na první pohled naprosto neuvěřitelné obsazení A.Sandlera, od kterého by asi málokdo čekal tak dobrý a vážný výkon, který zde podává. To ale není důvod, proř hodnotím tak, jak hodnotím. Myslim, že tento film si uchovám dobře a dlouho v paměti, takže proč ne 5*****?:) (11.08.2008)

Že Don Cheadle umí hrát, to nikoho nepřekvapí. To, co ale předvádí Adam Sandler, to jsem nevycházel z údivu. Ten jeho „v(d)ěčný idiot“ (jehož problesky byly i ve výborném Opilí láskou) je naprosto pryč a Sandler by si za tohle zasloužil nominaci na Oscara (monolog v čekárně mi doslova vyrazil dech). Nejen však Sandler se dokopal k životnímu výkonu, i Liv Tyler na malé ploše naprosto ohromila tlumeným a citlivým výkonem, v kterém dokonale rozebrala samotnou větu hlavního hrdiny „není na doktorku moc mladá?“. Mike Binder to nemá dějově úplně vyvážené, mírné zkrácení stopáže by neškodilo, ale ti herci jsou natolik výteční, že je radost je pozorovat i ve scénách, které pro celek zas tak podstatné nejsou. Milé překvapení. 4 a 1/2* (24.09.2007)

Patrně nejlepší a emocionálně nejsilnější reflexe 11. září v americkém filmu, jakou jsem měl možnost vidět. V malém, téměř komorním dramatu, schována kdesi v druhém plánu, probublávající v kolektivním podvědomí jako symptomy posttraumatického syndromu... Nemluvím teď vlastně i o jednotlivci?...O jednom z hlavních hrdinů filmu Volání o pomoc? Ano, obé se prolíná, obé lze zaměnit... O pomoc totiž volá nejenom hrdina - ovdovělý manžel a otec, jehož rodina seděla v uneseném letadle z Bostonu, ale také americká společnost. I ona trpí zjevně příznaky posttraumatického syndromu - je raněná, přišla o část sama sebe, dokonce o tu nejdůležitější, o vlastní pocit bezpečí a nezranitelnosti, s ní přišel strach a ten velmi změnil hierarchii uspokojování základních potřeb... Máme tu tedy zjevně zraněnou a traumatizovanou společnost, pozorujeme reakce a obranné mechanismy, které zranění samovolně nastartovalo, máme tu jednoho jejího symbolického zástupce a jeho podmíněný reflex vše ze svého vědomí vytěsnit, izolovat se od zraňující reality a pravdy, únik do světa zábavy, laciných, ale účinných drog a závislostí - hudby, počítačových her, rituálů... (,,Myslel jsem, že nemáš návykový sklony. To byla hláška večera, kámo. Jsi závislák...") O pomoc v tomhle filmu ale v podstatě volají všichni - zlomení rodiče, jež trápí skon dcery a vnoučat, černošský zubař Alan, který si nechce připustit přicházející stereotyp v dlouholetém manželství, zubařova nová pacientka, řešící nabídkou orálního sexu své dlouholeté trauma z nepodařeného partnerského svazku, zubařovi rodiče, otec, soužící a trápící se ve městě a matka zas stresovaná jím, mladá psychoterapeutka podléhající traumatickému světu svých pacientů... Celá společnost trpí problémy, na jejichž existenci k filmařské reflexi poukázal normotvorný pohled Americké krásy... Kořeny jsou hlubší, pracovně je nazvěme krizí západní materialisticky založené kultury, ale katalyzátor je jen jeden - teroristické útoky na Spojené státy... Volání o pomoc ... Nádherný a hluboký film, jehož poselství zůstává - Bylo to hrozné... Bolí to... Ale je třeba se otřepat, zapomenout a jít zase dál... V závěru mého komentáře nelze opominout herecké výkony téměř všech zúčastněných herců a hereček, nejvíce mne ale uchvátil Adam Sandler, kterého jsem doposud zvolna přehlížel maje ho zaškatulkovaného v nicneobjevujících komediálních rolích - ztvárněním Charlieho Finemana mi skutečně vyrazil dech... Zřejmě jde ve stopách Jima Carreyho pomalu v sobě objevující skutečný herecký talent... Neméně přesvědčivý a nenuceně šaramantní byl výkon Dona Cheadleho a velmi mě překvapila i menší role Liv Tyler, která uhrála na malé ploše opravdu velký part... Režisér Mike Binder skutečně zachytil soudobé volání o pomoc a svým výtečným snímkem pomohl k sebereflexi pacienta, který ještě možná neví o svém vážném stavu... Soudím, že tohle již není jen další z následovníků Americké krásy, to je svébytné a autentické Volání o pomoc... (31.10.2007)

Adam Sandler tady zřejmě ve svý nejlepší nekomediální roli a musim uznat, že to rozhodně nezahrál špatně, dokonce si myslim, že to zahrál výborně a dobře mu sekubdovali Don Cheadle a Liv Tayler, ale bohužel mě nějak moc nechyt příběh, kterej mi přišel jako takovej ten skouknu, zhodnotim a zapomenu, ale zase jako ono to neni šaptný, jen je to takový nevýrazný a neni se moc čeho chytit, ale i tak sem si film docela užil (12.10.2007)