The Picture of Dorian Gray

Šílený nefilm. Líná adaptace, kde lidé přeříkávají věty z knihy a vypravěč předčítá, co nedokáže režisér ukázat. A pokud k nějaké změně došlo, nejspíš kvůli ušetření času, jde o výrazné rozmělnění smyslu Wildea. Učebnicová ukázka tragicky špatného uchopení literární předlohy, které není dost odvážné, aby se vydalo vlastní cestou, tak u něj vadí jak věrnost, tak i odklony. Jediný zajímavý nápad je zahrnout v černobílém filmu pár úderných barevnách záběrů, ale to je velmi málo. (13.05.2017)

Je tak těžké natočit film podle jednoho z nejlepších románů vůbec? Zdá se, že asi jo. Tento film mi připomínal český pokus o jinou perlu irského génia Wildea Jak je důležité míti Filipa - skvělé dialogy, brilantní jednotlivé repliky, ale dohromady strašně bez života, jako by to herce ani nebavilo. Totéž zde: bonmoty skvělé, ale tak nějak utahané, neživotné (s výjimkou lorda Wottona, ten jediný působil jako živá postava, i když to nebyl ten cynický požitkář, jak ho Wilde napsal). Už vůbec nemluvím o "krásné Sibyl Vaneové", když je Lansburyová tak srostlá s Jessikou Fletcherovou, těžko ji vnímat vážně. Na druhou stranu: filmařské postupy se začínají blížit těm moderním, dovedu pochopit, proč je tu v kolonce i "horor" - první záběr na znetvořený odporný obraz Doriana Graye ve vyšším stupni rozkladu mě parádně vytrhl z letargie, je udělaný přesně podle moderních metod, jak diváka donutit se leknout. (18.02.2014)

Geniálne dielo prepisoval Oscar Wilde viackrát, ale konečná verzia je dokonalá. Film je vernou kópiou a to je veľmi pozitívne. Zobrazuje pokrivený obraz duše krásneho mladíka, dekadentnú spoločnosť s dôležitosťou pozlátka pred charakterom. Snímok má silné prvky psychologickej drámy a hororu. Oceňujem impozantnú kameru, hudbu a ponechanie starosvetských dialógov, presne v duchu brilantného majstra slova Oscara Wildeho. 4+ (24.05.2020)

Neporozumivá hororová adaptace úžasného Wildeova románu, pomíjející jeho stylové bohatství a mnohotvárnost a akcentující jen některé – magické, tajemné, hrůzostrašné – prvky na úkor těch ostatních – především esteticistních a dandyovských, jež mylně převádí na dobová, dobově příznaková klišé. S takovýmto naivním přístupem, tvrzeným mdlou mizanscénou a nevěrohodným herectvím, by selhala filmová ztvárnění i „strašidelnějších“ Machenových próz či antikvářských hororů Montagua R. Jamese, natožpak tohoto kanonického moderního díla. Zapomenutelný digest hodný prudšího seškrtání. (18.08.2014)

Pozoruhodná adaptace s několika výtečnými nápady - z nichž nejvíce asi upoutá práce s barvou: Ta je v tomto jinak černobílém snímku průvodkyní temných sil, když se objevuje pouze při záběrech na neblahý Dorianův portrét, na nějž se všechny postavy i kamera zdráhají pohlédnout. Skvělí jsou také herci (zejména představitel cynického lorda Wottona Hurd Hatfield) či užívání hudebních motivů - jako je melodie spjatá s nevinnou naivně šťastnou písní o žlutém ptáčku či naopak s nádhernou, ale mírně zlověstnou Chopinovou předehrou, která pro Doriana symbolizuje strach ze ztráty mládí a nevinnosti. (13.10.2009)