O 28 týždňov

Že se poslední dobou rejžuje na pokračování trháků, na to už jsme si zvykli, ovšem pokračování výdělečného, leč velkolepě nenápadného 28 dní poté (2002) mě přiznám se trocha překvapilo. Ovšem tohle nebylo překvapení jediný - Juan Carlos Fresnadillo na režijní stoličce (mno dobrá, dostal šanci se ukázat), celkem slušný scénář s překvapivou porcí zvratů, který nevaří z vody a nesnaží se utáhnout děj jen na větším procentu akce a taky obsazení Roberta Carlylea, kterej mi ještě nedávno dělal v obýváku striptýz v Do naha (žádná soukromničina, tohle bylo celorepublikový číslo:)). Co mě nepřekvapilo a jak konsens dvojek praví, akce je zkrátka hustší, vystupňovanější, efekty četnější a mohutnější, konfrontace se „zlem“ drsnější a nekompromisnější. Jednička v rukou nezávisláka Danny Boylea se občas prala s takovou jistou neúmyslnou laciností, především na záběrech chorobou zdecimovaného města a právě o tuhle záběrovou surovost a nevyumělkovanost se tady snaží trošku křečovitě (kupříkladu neuspořádaně poblázněná pasáž rozšíření nákazy a následné evakuace). Naopak ubylo hluchých míst, která původní film (i přes poměrně hustou atmosféru) neustále zpomalovala. Naštěstí se nevytratila ta britská kytarovka v nosný hudební smyčce, která připumpovává na znepokojivosti i ve chvíli, kdy se zrovna po place nehoní parta těch „co nemaj sračku“ ale jen nějakou tu celkově agresivnější chřipku (hudba Johna Murphyho je vůbec celkový plus). A další velký rozdíl je ve stylistice postav, protože tady vlastně není nikdo jakoby jasně hlavní charismatický hrdina, nikdo nemá „kejhák“ jistý. Výsledkem tak je svěžejší a akčnější podívaná, která nabízí více překvapení na úkor prosté plynulosti děje, více potu, krve a bolesti, tak jak si doba žádá. Pokud jsem prvnímu dílu dával 7/10, pak tady musím jít ještě o bod nahoru, nejen za to, že nešlo o lacinou těžbu uranu z peněženek návštěvníků kin, ale za to, že se příběh a jeho vyústění někam posouvá (otevřený konec tak ponechám bez komentáře). [8/10] (17.10.2007)

Akčnější sourozenec o poznání uhlazenějších 28 DNÍ POTÉ nabízí především mnohem víc akce, víc záběrů na trhání lidských těl a jednu lahůdkovou scénu kde figuruje helikoptéra, hejno zombíků a vrtule. Obsazení se taktéž povedlo, od Roberta, po oba schopné dětské herce, ale i odstřelovač byl "cool" a doktorka naštěstí nebyla hysterická megera, ale vcelku sympatická osoba. Srovnávat s prvním dílem se moc dobře nedá, protože každý chtěl sdělit něco jiného a každému se to svým způsobem povedlo. A jak už tomu bylo i u 28 DNÍ POTÉ, i tady je film doplněn výborným soundtrackem a jeho mistrném zakomponování do obrazu. 80% (04.01.2009)

Sympatické béčko s áčkovou kulisou a údernou režií. Tam, kde scenáristé jen recyklují známá klišé, tam se režisér Juan Carlos Fresnadillo tasí s dravou režií, která doslova přibije do sedadel. Především pak úvodní honička, ve které jsem Robertu Carlylovi věřil, že opravdu bojuje rychlostí o holý život. Celý film je svižný a nekompromisní a i když má děj spíše videoherní strukturu, potěší nenadržování postavám. Body navíc dávám za úvodní myšlenku toho, že někdy jsme „opravdu jen lidé, kteří vezmou nohy na ramena, ať už nás o pomoc prosí kdokoli“ – a krásně se to pak všem vymstí. 28 týdnů poté není bezchybným zombie filmem, ale je mainstreamovou jednohubkou, ukazující možnosti současné filmařiny, pokud obraz naplno splyne se soundtrackem. Geniální ústřední hudební motiv – čistých 90% za neutuchající zrychlený tep… (30.08.2007)

|| Scenár: Rowan Joffe, Juan Carlos Fresnadillo, E. L. Lavigne, Jesus Olmo | Hudba: John Murphy | Produkcia: Enrique López-Lavigne, Andrew Macdonald, Allon Reich, Danny Boyle, Alex Garland, Bernard Bellew | Distribúcia: 20th Century Fox | Štúdio: Fox Atomic, Dna Films, UK Film Council, Figment Films, Sociedad General De Cine, Koan Films | Rozpočet: ? $ | Tržby: 64,238,440 $ || Postapokaliptické scenérie z vtáčieho letu vedia briti pripraviť a natočiť perfektne. Prečo ale nevedia urobiť strhujúci príbeh? Netuším. Hlavne v prípade, že pólka autorského tímu je španielska, a tý to veru ovládajú. No nič. Zlé to nie je, akurát často nelogické a predvídateľné. Zombie fyziológiu by už asi bolo dobré stanoviť medzinárodnými normami, lebo vírus s takýmito vedlašími účinkami sa mi nezdá :D (19.08.2012)

Anglická fotbalová liga si už asi nikdy finále ve Wembley nezahraje, zato Fresnadillova bych klidně nechal se na tomhle žánrovém písečku ještě chvíli vyblbnout. Atmosféra a hlavně samotný děj (jen těžko si jakákoliv z postav získá divákovy sympatie ve stejné míře, jako tomu bylo u Cilliana Murphyho) jsou tentokrát silně nevyvážené stránky v porovnání s prvním dílem. Pokud bych měl použít POMOvu stupnici napětí, tak prolog je za čistých 100, poté to ústavičně kolísá mezi 0 až 70 a končí na pěkně kulatých 80. Pokračování je to ale více než důstojné a ústřední melodie spolu s režisérovou zručností tomu dodává ten správný survival depresivní feeling. Palec nahoru, chci trojku. (02.06.2010)