O 28 týždňov

Sympatické béčko s áčkovou kulisou a údernou režií. Tam, kde scenáristé jen recyklují známá klišé, tam se režisér Juan Carlos Fresnadillo tasí s dravou režií, která doslova přibije do sedadel. Především pak úvodní honička, ve které jsem Robertu Carlylovi věřil, že opravdu bojuje rychlostí o holý život. Celý film je svižný a nekompromisní a i když má děj spíše videoherní strukturu, potěší nenadržování postavám. Body navíc dávám za úvodní myšlenku toho, že někdy jsme „opravdu jen lidé, kteří vezmou nohy na ramena, ať už nás o pomoc prosí kdokoli“ – a krásně se to pak všem vymstí. 28 týdnů poté není bezchybným zombie filmem, ale je mainstreamovou jednohubkou, ukazující možnosti současné filmařiny, pokud obraz naplno splyne se soundtrackem. Geniální ústřední hudební motiv – čistých 90% za neutuchající zrychlený tep… (30.08.2007)

Anglická fotbalová liga si už asi nikdy finále ve Wembley nezahraje, zato Fresnadillova bych klidně nechal se na tomhle žánrovém písečku ještě chvíli vyblbnout. Atmosféra a hlavně samotný děj (jen těžko si jakákoliv z postav získá divákovy sympatie ve stejné míře, jako tomu bylo u Cilliana Murphyho) jsou tentokrát silně nevyvážené stránky v porovnání s prvním dílem. Pokud bych měl použít POMOvu stupnici napětí, tak prolog je za čistých 100, poté to ústavičně kolísá mezi 0 až 70 a končí na pěkně kulatých 80. Pokračování je to ale více než důstojné a ústřední melodie spolu s režisérovou zručností tomu dodává ten správný survival depresivní feeling. Palec nahoru, chci trojku. (02.06.2010)

Tak Begbieho už nezajímá alkohol, ale krev.. J.C.Fresnadillo zaujal vycizelovanou formou bezútěšnosti, do které vložil dynamické akční sekvence zběsilého střihu (ty nemusím), Murphyho hudbu zcela kompaktní s děním na plátně (to můžu) a několik opravdu kuletažných scén (napalmový nálet, smrt čeká všude na J.Rennera, či Londýnský masakr rotorovou pilou). Dovedně se nakonec vyléčil i z virové nákazy logických děr ve scénáři, kterou v první půli sám sebe nakazil a v porovnání s Boyleho bio hazard událostmi mínus 24 týdnů u mě o poprsí nepříliš vyvinuté bakterie tyfu svým nekompromisním tahem na branku zvítězil. Za ten nezastřižený pažit ve Wembley měl správce stadiónu okamžitě dostat padáka. A ještě se bude vymlouvat, že nemůže přijít do práce, protože mu manželka vyhryzla kus krku.. (18.04.2011)

Akčnější sourozenec o poznání uhlazenějších 28 DNÍ POTÉ nabízí především mnohem víc akce, víc záběrů na trhání lidských těl a jednu lahůdkovou scénu kde figuruje helikoptéra, hejno zombíků a vrtule. Obsazení se taktéž povedlo, od Roberta, po oba schopné dětské herce, ale i odstřelovač byl "cool" a doktorka naštěstí nebyla hysterická megera, ale vcelku sympatická osoba. Srovnávat s prvním dílem se moc dobře nedá, protože každý chtěl sdělit něco jiného a každému se to svým způsobem povedlo. A jak už tomu bylo i u 28 DNÍ POTÉ, i tady je film doplněn výborným soundtrackem a jeho mistrném zakomponování do obrazu. 80% (04.01.2009)

Úvodní scéna v nějaký chatě je kulervoucí. Postupem času je to ale čím dál více hloupější, sympaťáci umírají a nesympatický děti přežívaj, kamera není nic moc a chvilkama jsem se nudil . Brutalitou se tu ale na druhou stranu nešetří, akce je většinou povedená a má to celkem nabušenej soundtrack. I tak se ale najdou mnohem lepší horory z podobného ranku. (10.08.2009)