O 28 týždňov

Vedle jedničky nakonec kapičku slabší, především ale naprosto odlišné. Survival prvek jde do pozadí a objevuje se prvek rodinný, který ale kupodivu funguje. Narozdíl od svého předchůdcce už ne tak děsivé, jenom strašidelné, neustálá nejistota z toho, co přijde v příšítí minutě zůstala ale zachována a "nakažení" jsou pořád ještě k po*rání. Nejvíc mě tak na tomto filmu štve to, že měl jít od kin na mé narozeniny.. A nešel... (23.06.2009)

Natočené je to dobře, útok na dům úplně na začátku vás naplní optimismem, nicméně pak se dostaví scénáristické křeče. Všimli jste si, že kdykoli se v hororu objeví americká armáda, nepřinese to snímku mnoho dobrého...? Nejinak je tomu tady, plusem je jen vrtulník kosící zombíky. Po technické stránce není snímku příliš co vytknout. Vyzdvihnul bych taky hudební podkres. Ačkoli se jedná o poměrně dobrou zábavu, za svým předchůdcem o chlup zaostává. Konec dává tušit jediné - 28 Months later... No, proč ne. (17.11.2007)

Lahůdka chutnající jako krví nasáklá jahůdka! Infikovaní lidé se mění ve sprintující zombie rychleji, než se stačíte poškrábat na zadku, a tentokráte prohánějí po opuštěných a strašidelně tichých ulicích Londýna nejen navrátivší se populaci, ale i speciální jednotku vojáků, kteří jsou pak nuceni poslouchat a vykonávat podivné rozkazy. A to musí v téhle notně krvavé řezničině řešit hlavní postavy ještě rodinné vztahy, které nemají zrovna růžový nádech. Režisér Fresnadillo svůj úkol zvládnul velice dobře, nájezdy na město jsou úchvatně mrazivé, stejně jako spousta vizuálních obrazů (okamžik útěku podzemním tunelem mi hodně připomněl Sunshine). Film obsahuje několik špičkových scén, jmenovitě úvodních deset minut, dále "polní masakr motorovým rotorem" a třeba tepelné vyhlazení londýnského ostrova nebo kulometná palba vrtulníku na ujíždějící vozidlo. A kvůli lidem jako John Murphy začínám přicházet na chuť instrumentálním skladbám. 61,5 miliónů dolarů(výdělek celosvětově) (09.10.2007)

Klimbající ultrarychlí magoři znovu v akci. První Boyleův výlet si pamatuji jen hodně matně. Vím, že to bylo docela dobré (tři hvězdy), ale i tu mírnou hořkou pachuť si vybavuju. Vyprázdněné ulice Londýna se vrátily, dlouho jsem tenhle kousek přehlížel a teď jsem vlastně i rád, že je tu nějaký Španěl Juan Carlos Fresnadillo. Jeho dítko ukazuje Británii částečně vyčištěnou od infikovaných krvežíznivců a do Londýna se pomalu vrací „normální“ život. První minuty jsou výborné. Atmosféra vylidněného (a přesto „vzkvétajícího“) Londýna je velmi působivá, rodinná linie neruší. Jenže pak se přitvrdí. Naneštěstí v době, kdy bylo asi už dávno po půlnoci a scénáristé měli raději vypnout počítače a jít spát. Nákaza se totiž začne dál šířit (promakaný vojensko-vědecký systém, kdy všechno má svá přísná pravidla, naruší několik hodně nesmyslných momentů) a divák si přeje návrat úvodního komorního ladění. Sice jsme v permanentním pohybu, ale ty nesmyslné lapsy (uvidíte sami) prostě nejdou jen tak přejít. Naštěstí je tu režisér, který má nápady, akce je intenzivní, drsná a docela nápaditá, i když šílené trhání kamerou je zřejmě jeho oblíbený postup. Technicky toho ale jinak vytknout moc nejde, herecky zrovna tak. Poznáme Roberta Carlyla, Imogen Poots, Rose Byrne nebo Jeremy Rennera, některé z nich ještě v hereckých plenkách. I tak potěšili. Na slušné tři hvězdy.. (29.07.2014)

Už je to docela dlouho, co jsem viděl 28 dnů poté. Ale musím se přiznat, že jsem po filmu měl takový ten zkurvený pocit, že ze mě film vycucal všecko, co mohl. A tohle pokračování to udělalo stejně tak. Nevidím v tom jediný důvod, proč byste ho měli zahazovat, a že ho taky zahazujete. Režisér Chuan Carlos natočil pokračování v osobitém stylu. Sic se klepající kamery nezbavil, zato pro diváka nechal pár docela zásadních změn a to mě udrželo až do konce. A možná by udrželo i dýl, ale bůhví kam až by po další půlhodině scénáristi byli schopní zajít. Líbilo se mi ale, jak se samotný režisér pokoušel být osobitý a natočil to tak, jak to cítil. Žádné matlanice, žádná čistá akce. Tady si střihač máknul, jako dlouho ne. A díky němu jsem pak měl při každé adrenalinové scéně srdce až v prdeli. Tak to má být. No a při psaní komentáře to tady má 67 % A to jsem se nezmínil ani o samotné, neskutečně dokonalé muzice. Byla to bomba, ne úplně dokonalá, ale cejtil jsem se u toho naplněnej adrenalinem, jako dlouho ne. Zkušenější uživatel čsfd v tom viděl maximálně díry, né v zombících, ale ve filmu. A další fakt, že dvojky to prostě lehký nemaj. Každopádně tady odborník lehce ostrouhal. Sleduju zdejší odborná hodnocení, která odborným znaménkem určují, že film je ve většině případů na 50 %. Výsledný počet 67% je nakonec vcelku dobrým překvapením a trnem v oku nejednoho odborníka. Je vidět, že film se normálně líbil. Nedivím se, mně se také líbil. Proč by ne. Má všecko co dobrý film mít má, tak proč v něm hledat složitosti? (30.03.2010)