Repríza

Deset, devět, osm, sedm, šest, pět, čtyři, tři, dva, jedna, nula ... aneb jsme opět tam, kde jsme byli s lehkou psychózou. Hodně zajímavý film o všem možném - psaní, city, láska vs. přátelství, nemoc. Výborní mladí herci, kteří mají budoucnost před sebou. Není to tak dokonalé, jelikož mě to chvílemi nudilo, ale opravdu jen trochu, jinak hodně dobré. Vytkla bych taky to "drama" mě to zas tak dramatické nepřišlo. (19.06.2012)

Celovečerní debut vzdáleného příbuzného Larse von Triera vypráví o naději, neúspěchu a jejich dopadu na mladé lidi. Melancholicky laděný film provázaný ironickým humorem přibližuje mládež současného Norska. Svěží zpracování, punková hudba, charismatický herci, svižné tempo a nechronologický děj představuje skrytou, i když reprízovanou perlu MFFKV 2013. (02.07.2013)

Složitost přemíry nápadů a mírný chaos mi evokoval kaufmanovský styl aneb když nevíme co z toho všeho vybrat do scénáře, tak to tam dáme prostě všechno a bude to vypadat hrozně moc propracovaně (to bude tím sebevědomím v Trierovic rodině). Na povrchu se film tváří intelektuálně, ale jinak je to cool záležitost, hehe....odhaleno při scéně party s Le Tigre a polštářem. Dodatek: miluju fiktivní umělce. :-) (21.01.2010)

„Erikovi se ulevilo, když se konečně potvrdilo jeho podezření. Byl naprosto bez talentu.“ Filip a Erik jsou nejlepší kamarádi už od druhé třídy. Oba se touží stát velkými spisovateli. Filip prorazí, jenže pak se vše obrátí…Trierův celovečerní debut je sebevědomý (místy možná až moc), v určitých ohledech osvěžující a hodně pocitový. Režisér měl spoustu nápadů, někdy trochu až neukotvených, jak je ze sebe nechal proudit jako gejzír. Vše působí poměrně autenticky, zvláště niterné scény mi přišly hodně opravdové a správně procítěné, a proto je škoda, že od nich Trier občas odvádí pozornost jinam (třeba i rychlým střídáním dějových rovin). Témata a jejich zpracování mě ovšem moc bavila. Odcizení, snaha oživit to, co už zdánlivě (?) nefunguje, síla, ale i (sebe) destruktivita přátelství, nastolování rovnováhy, posouvání se vpřed ale i stagnace…a přestože se ve filmu hodně hovoří, díky pohledům, gestům a prostřihům za sebe scény často mluví i beze slov. A nechybí i specifická atmosféra, částečně podobná té z Oslo, 31. august. Za mě silné 4*. (08.12.2019)

No, do Kari se měl znovu zamilovat Filip, ne Erik. A norská příroda? To jako to pláž v centru Osla? :-) Jinak mi to hodně připomnělo jiný norský film, který ale neměl takovou mediální podporu. A totiž Sinus. Jinak plakát a trailer zde. (03.06.2007)