Deň sovy

Taxa zas rozidem v hodnoteni s Karlom Chrochtom aj u tohoto Damianiho polizotteschi. Damiani bol pre mna akysi Lizzani 2 : priemerny reziser radovych, tuctovych filmov, ktore dieru do sveta nikdy neurobili, sak ani nemali cim. Tuna tiez - rezisersky nudna rutina, na divaka hned vybafne cela armada mien, takze som sa v tom hned stratil. Fakt ako uvod je nudny, plany, plane tempo, este horsie dialogy v odpornych kulisach. Damianiho najlepsi film bude asi nejkrasnejsi Manzelka, inac tocil same otravne nudne hlupe ukecane sracky : 55 % (12.05.2018)

Ta smutná naléhavost tvůrcova sdělení na mě dopadla cca 10 minut po odkoukání snímku, psal se rok 1968 a já musím pomyslně smeknout, ta ostrá kritika je tu zřejmá a podle mne i na místě.. Ono být obyčejným pěšákem nebylo (a zřejmě asi nikdy nebude) vůbec jednoduché a kdo se nechtěl podvolit, dostal asfaltovou deku.. Svobodná volba tu neexistuje.. Nicméně pochválit musím herecký ansámbl, všichni ve svých rolích skvělí, Franco Nero jako kapitán Bellodi, který se upřímně a ze všech sil snaží vyřešit vraždu šéfa stavební společnosti a zmizení nepohodlného svědka, pak zoufalá a nešťastná Rosa, jejíž mlčení jsem s ohledem na dceru chápala a prolité slzy věřila, no a Don Mariano, pro mě rozporuplná a svým způsobem nepochopitelná postava, ovšem Lee J. Cobb výborný.. (21.01.2021)

"Bellodi byl muž, tamten je plevel"! Velmi dobré politicky zaměřené eurocrimi na téma: nečisté praktiky mafie v jedné sicilské vesnici, jejíž obyvatelé raději mlčky přehlíží jakékoliv násilí a nespavedlnost, místního bosse hrál americký herec Lee J. Cobb! 27 letý Franco Nero jako čestný kapitán Bellodi v jedné ze svých prvních žánrových rolí ale i v první spolupráci s režisérem Damianim, mě zaujal, Claudia Cardinale, v tu dobu už mezinárodní hvězda, opět uplatnila svou krásu, podobně jako ve stejném roce v mistrovském Leonově westernu, zde jako velmi energetická vdova Rosa. Slušná atmoška, dobrý na první pohled poklidný příběh, důvtipné dialogy (ach, ta temperamentní a dynamická italština!), dobře zahrané party a šlo to i bez tvrdého násilí, jeden z mála filmů, kterým dávám zelenou, jinak jsem spíš pro typický rychlý akční směr. První z depresivně silných politických detektivek (adaptace známého románu Leonarda Sciascia) od režiséra Damianiho se mi líbila, daleko víc než některé jeho pozdější kusy viz.. třeba "Proč je zabit soudce", opět v hlavní roli s Francem Nerem...Komentář zde jako jedenáctý v pořadí.. (16.03.2010)

Policajti a mafiáni se dívají na sebe přes náměstí, dalekohledy do oken. A také o sobě mnoho ví, možná že všechno. A kdo vyhraje? Jako obvykle ten, kdo má podporu (pracujícího) lidu. Nejsou ta šedesátá léta v Itálii nějak podobná devadesátým v Česku. Pozn.: V té době jsem jel s "politiky a podnikateli" do Frankfurtu jako tlumočník, dojednávat půjčku na stavbu odpočívadla pro kamiony na D1. Policajti u toho nebyli. (25.10.2016)

Scenáristicky poněkud slabé, příliš mnoha zvratů v ději se nedočkáme a ty, co jsou, očekáváme dopředu. Ale účel filmu byl nejspíš jiný - ukázat všem, kteří drží hubu a krok s mafií, že ve výsledku leda tak můžou přijít o své bližní, svou skutečnou čest, své děti, a ještě budou nuceni na náměstí vyřvávat těm rádoby "slušným" mužům hurá a sláva. (27.08.2009)