花より男子
Boys Over Flowers
Hudba:
Kósuke JamašitaSérie(1) / Epizódy(9)
-
Season 1 (2005) - 9 epizód
Obsahy(1)
Tsukushi Makino je študentka veľmi prestížnej školy Eitoku Gakuen, ktorú navštevujú deti japonskej smotánky. Pretože Makino je chudobná, stáva sa bojazlivé dievča, ktoré je však od prírody plné odvahy a má nezávislého ducha, častou obeťou slovných útokov zo strán jej spolužiakov. .Všetko sa ešte zhorší, keď sa prvý raz stretne s Flower 4 (F4), skupinou najbohatších a najatraktívnejších chlapcov školy, ktorí na všetko dozerajú a školu v podstate ovládajú. Makino sa pokúsi ochrániť svoju jedinú priateľku, ktorá nechtiac urazila vodcu skupiny, Tsukasu Domyojiho. Nanešťastie, hnev chlapcov tak dopadne na Makino, ktorá sa však začne brániť, a tým prekvapí aj vodcu F4. Dievča, ktorej je jedno, ako vysoko v hierarchii študentov školy stojí, Tsukasu zaujme a medzi dvojicou to začne citovo iskriť. Môže ísť o niečo viac, než vzájomnú nenávisť a odpor? Ako hlboko city dvoch študentov vlastne siahajú? (ČSFD)
(viac)Recenzie (19)
Jo, mně se to líbilo. Moje nejoblíbenější scéna - a fakt je, že jsem na ni čekala od té doby, co jsem viděla, jak Makino ochraňuje snad v každé fázi věku svou kamarádku - je ta, kde dá Domyoujimu pěstí. Jo, to jsem si pěsti připravovala s ní a fandila a když ho položila jednou ranou na lopatky, tak to bylo takové veselé victory! :oD Takže já jsem spokojená. Jen nechápu, proč většina japonských seriálů, které jsem viděla, mají úplně stejný konec. To je prostě k nas****. ;-) Ale tak je to seriál na úplnou pohodu :-) Přeloženo. ()
Dobrý japonský seriál, který je doprovázen příjemnou hudbou a celkově i zajímavým příběhem, který nemá rozuzleného konce. Po shlédnutí první série jsem nevědel co si mám myslet a co mě film vlastně dal, ovšem proto je tu druhá série. Kdyby nebyl seriál tak zdlouhavý, měl by u mě za 5, ovšem některé scény jsou až příliš roztahané, což člověka začne nudit. 80 % ()
Nevím, proč to nikdo nechce komentovat, asi to všem přijde zbytečné. Nicméně tu něco vyplodím, neznám původní mangu ani anime, viděl jsem rovnou tohle. A dostalo mě to. Tsukushi Makino chodí na elitní střední školu pro bohaté byťsama je chudá. Do cesty ji navíc přijde F4 parta zlovolných bišíků, která terorizuje svými red notices celou školu. Chcete emoce, slušný příběh a postavy, které vás dostanou, aniž by jste se styděli, za žánr jdrama? Tohle je volba pro vás, druhá série je samozřejmě pro fandy nezbytnost. Za sebe ještě musím dodat, že kdysi před lety tenhle seriál stál na počátku zájmu o asijskou seriálovou tvorbu. Jednoho tmavého večera v Praze na Yuki festu sem zahořel zvědavostí, co to vlastně je za žánr...:) A ty krvavé následky znají a cítí v mém okolí mnozí dodnes... ()
Jedná se o jeden z nejznámějších a nejoblíbenějších japonských seriálů, proto jsem se na to už dlouho chystala, ale měla jsem docela strach, jestli se mi bude vážně tak líbit nebo jestli je ta sláva přehnaná. A teď, když jsem seriál během dvou dnů zhlédla, si myslím, že ta oblíbenost je zasloužená. Děj je trochu nereálný a přehnaný, lidé se chovají jako šílení, ale takové už japonské seriály bývají a takové jsem si je oblíbila, pokud je to ovšem vkusně vyjádřeno. A tady to vkusné určitě je. Dodává to přitažlivost, zvláštnost a vtip příběhu, který řeší vztahy krásné středoškolačky Makino, jež se zapletla s nejvlivnější skupinkou školy, F4, a není si jistá city jejich ani svými. Každý díl přinese nějaký zvrat, ale žádný díl nenudí a po skončení jednoho už jsem si automaticky pouštěla další. K hereckému obsazení výtky nemám, zejména představitelka Makino, Mao Inoue, si ihned získala mé sympatie. Nejvyšší hodnocení nedám, ale myslím, že na seriál budu vzpomínat ráda. ()
Kolem čtvrtého dílu to začalo být hyperbolicky vtipné bez posledního zbytku zábran :-) Část humoru se točí kolem slovních hříček se čtením znaků, což se ukazuje už parodií na přísloví v názvu. Co do popisu... Spousta anime je točena kresleně proto, že je to prostě levnější, než kvalitně točit hraný film. Jakože např. kulisy Tokia, které jako obvykle rozdupe nějaká ta příšera, jdou líp nakreslit než udělat modýlek tak, aby vypadal věrohodně... Nebo pokud chceme, aby dvanáctiletá děvčátka hrála nymfomanky jako v normálních japonských seriálech, je to taky jednodušší nakreslit, než ukecávat rodiče, že by se to stejně za rok za dva naučila ve školní družině. Vůbec už nehledě na to, že je v Japonsku poměrně málo herců, kteří nejsou tak trochu prkna -- zatímco kresleným postavičkám Stanislavského do hlavy vtlučete. Mou obvyklou drobnou oklikou se dostávám k tomu, že jen málo hraných filmů či seriálů je natočeno rozmáchle "neomezeným" stylem obvyklým v anime. Ani hrané předělávky nebývají ve výrazových prostředcích doslovné (to by je neměli důvod přetáčet), ale jsou zpravidla "zcivilněné". V Hana yori dango je silnou stránkou naopak přehnaný důraz na obvyklé prostředky v anime -- takhle by to zkrátka bylo kreslené. Pomrkávání na kameru není pomrkávání, ale občas úplné vyskočení z role a komentování, co to točíme... Přehnané rekvizity, na hlavu padlé rodiny (bohaté i chudá), dialogy animearchetypální, přeplošené postavy, kamera jako v anime atd... Lahůdka, která neobyčejně potěší. Nejvíc mě bavila asi Okami-san (Kato Takako) a její vypravování o bývalých láskách... ()
Reklama