Toxické deti

Béčko, ktoré sa svojou stavbou nelíši od tuctov ostatných svojich príbuzných. S tou výnimkou, že je krotkejší a o dosť nudnejší. Gore ( okrem masiek ) je zbytočné spomínať, napätie takmer nulové a atmosféra sa vyplaví na povrch len v náznakoch. A všetko to ešte doráža záver, ktorý sa logicky dá čakať, ale paradoxne práve proti logike ide. (13.05.2013)

Při koupi dalšího hororového titulu, jenž k nám chrlí firma řiťka video, jsem očekával další tromáckou úchylnost, avšak byl jsem velmi překvapen, že tato excentrická společnost, s tímto filmem nemá co do činění, musím říct, příjemně. K některým filmům jejich svérázný humor sedne, osvěžuje je, některým ale naopak ubližuje, a právě tomuto titulu by nebyl možná dvakrát k užitku. Tvůrci přisli s jednoduchou myšlenkou, jak obzvláštnit zombie horory, které v té době byly velice populární, nebudeme si nic nalhávat, jejich rozpočty nedosahovaly žádných astronomických výšin, tento produkt nevýjimaje, ale není to na škodu, není ani potřeba. Lze si snad představit něco více mirumilovného, než sladoučká děťátka, z toho pramenící jejich zdánlivou neškodnost, kdo by v nich přece viděl vraždící stvůry. Ale všichni dobře víme, že malí smradi, jsou ty největší mrchy pod sluncem, nic než našít to nich brokovnicí si nezaslouží, jenže to na ně neplatí, což je jen dobře, aspoň to není tak jednoduchý fádní vyvražďovačka. Režírováno i zahráno solidně, kamera šikovně zabírá tak, aby záběry nebyly moc pracný, ani drahý, musím však pochválit hudbu, je znát, že se na ní podílel ostřílený hororový harcovník Harry Manfredini, hudební tvůrce takových klasik jako Pátek třináctého. (24.07.2008)

Mírně mě irituje, kolik lidí v souvislosti s tímto snímkem bezmyšlenkovitě skloňuje slovo Troma. Přitom Troma Entertainment se vznikem Toxických dětí nemá absolutně nic společného, pouze tenhle film po desítkách let „vyhrabali“ a vydali na DVD, za což jim v mých očích samozřejmě patří dík, ale srovnávat ho s originální produkcí této svébytné společnosti je naprostý nonsens. V každém případě jsou Toxické děti povedeným béčkem o ratolestech, které po vystavení toxické páře uniklé z jaderné elektrárny dostanou nutkání usmažit své rodiče na popel. Je to sice do jisté míry předvídatelná, ale kupodivu dost temná a depresivní noční můra pro všechny, jimž teror v podobě dětí s vykulenýma očima nebude připadat příliš směšný. Já si čas od času takovou béčkovou vykopávku dám rád, zvlášť když u toho hraje hororová hudba Harryho Manfrediniho. (01.09.2019)

Ze začátku nic moc, ale druhá půlka po setmění se rozjede úplně výborně. Mě osobně moc neseděl fakt, že ty dětí vraždí po tom, co je ozářil nějaký únik z lokální elektrárny. Určitě by se kolem toho dala vymyslet mnohem lepší story, taky by nevadilo kdyby děcka byly o něco dravější, brutálnější, vraždy trošku jiné ... Nicméně úplně marné to není, atmosféra ospalého městečka Ravensack je celkem dobře vykreslená a rozhodně sem si oblíbil postavu místního šerifa (Gil Rogers). 50% (11.08.2008)

Toxické děti nejsou ničím převratným, ale jsou docela šikovným, sympatickým horrorovým počinem typickým pro TROMU. Ovšem s tou výjimkou, že humor zde není prvoplánovaný a téměř chybí. Dá se na to dívat, je to takové nenáročné dílko jakých TROMA vytvořila desítky. Herecké výkony obstojné, gore minimální, ale pěkné masky spálených obětí. "Šokující" závěr, který byl předem úplně jasný ... (26.06.2008)