Slídil

S remaky je to těžké. Málokdy je totiž remakován film, který není dobrý (kdo by taky stál o to remakovat špatný film, že?) a tak se mnohokrát stane, že režiséři těchto remaků se chtějí nějak odlišit, ale tím nevědomky zničí ten element, který v originále fungoval. Pojmou to jinak, zmodernizují, přidají nový twist… anebo vše dohromady, jako v tomto filmu. Branagha vnímám jako schopného člověka, který ve filmovém průmyslu nemá velkou konkurenci (vzhledem k tomu, že on dokáže dělat opravdu cokoli a ještě hodně dobře) ale od tohoto filmu měl dát ruce pryč. Chápu, proč udělal to, co udělal, ale k tomu námětu ta moderní doba, ta odtažitost a ten nový zvrat v ději holt neseděl. Body uděluji za bravurní herce a fakt, že na rozdíl od jiných remaků byl tento alespoň koukatelný a dá se vydržet bez úhony na zdraví. Přesto, tento film už asi nebudu chtít vidět, kdežto na originál se určitě někdy rád (znovu) podívám. 50 %. (11.11.2013)

Těžko srovnávat s původním úžasným Slídilem s Cainem a Olivierem .. tohle nové dílko má s originálem společnou jen hlavní zápletku, ne příliš šťastný závěr .. a Caina. Atmosféra se přehoupla spíše k mrazivému hi-tech thrilleru, zdaleka ne tak hravému jako dříve .. a také přibylo ono příjemně ujeté sexuální napětí, které za přítomnosti hezouna Lowa a charismatického Caina prostě muselo fungovat. Oba herci si své výměny zjevně vychutnávali a pod Branaghovou taktovkou předvedli báječně kýčovité, nápadně přehrané a přebarvené divadlo. Přetechnizovaný dům, respektive kulisy musely stát majlant a jsou taky náležitě prodány .. místy jsem měl pocit, že koukám na epizodu Househunters .. nefungují ale jen jako okázalé pozlátko pro potěchu oka. Ten chladný a mimimalistický interiér dost vypovídá nejen o povaze Wyka, který v něm žije, ale také jeho ženy, která jej designovala .. a potažmo pak o charakteru jejich vztahu .. A nebo je celý film jen povrchní úchylná nablýskaná kecačka a já domýšlivě tápu, jak obhájit, že se mi libila :-) (16.02.2010)

Postmoderní zběsilost která se z netradičního "heist" filmu prudce přelévá do hry na kočku a myš, aby s pak vzápětí ukázalo že myší není ani jeden z herců, nýbrž samotný divák. Divadlo. Jen podium nahrazuje bizarně postmoderní interiér domu a místo hlediště jsou sledovací kamery. Zapojení do fikčního světa je nulové, realitu nikdo nepředstírá - Sleuth je jen hra. A neustále to diváku připomíná nejen Jude Law, přetahující své teatrální herectví ad absurdum, ale hlavně scénář ve kterém si oponenti ve stylu "každý chvilku, tahá pilku" pohrávají se svým protějškem a ještě u toho nezapomínají hlásit aktuální skóre, zatímco detailně zkoumající oko kamery odosobněně sleduje zdánlivě všechno co se děje a dává nezúčasněnému divákovi pocit že je vždy o krok před herci, aby vzápětí celou jeho představu rozbila na padrť... a začala ji budovat znovu, stejným způsobem. A hříčkou pak zůstává film až do konce, opona padá, katarze neexistuje. __Nervy drásajícím thrillerem Sleuth určitě není, ale zajímavou a zábavnou podívanou pro všechny, kteří se na film dokáží dívat s nadhledem a Lars von Trier jim není cizí být rozhodně může. 7/10 (23.04.2008)

Pusťte si tohle, Polanského Venuši vkožichu s fenomenálním Mathieu Amalricem a Medemův Room in Rome. Alternativní způsoby, jak vyjádřit a prožít obohacenou skutečnost, vysokooktanovou pravdu. Kdysi někdo řekl, že zbabělci umírají tisíckrát, kdežto odvážní jen jednou. Až uvidíte tyhle filmy, nejpozději pak byste měli vědět, že odvážní především žijí tisíckrát, kdežto zbabělci ani jednou. Ovšem mluvíme tady o odvaze mysli, o přitažlivé odvaze mysli nacházet rozmanité složité zoůsoby, jak vyjadřovat a prožívat veškerou skutečnost, k níž se nechám přijít... a pakliže se takové mysli potkají dvě, balet může začít. Tři filmy, tři sožitá baletní představení, během nichž odvážné a vzájemně se přitahující mysli prožijí stovky alternativních životů, anichž by se odchýlily od pravdivosti toho, kým jsou. Naopak, s každou další piruetkou a odbočkou a trikem se o to přesněji jedna druhé dourčují. Fascinující, svůdný tanec odhalující v mámivých závojích mnohotvářnou pravdivost základní skutečnosti, která je v každé osobnosti pouze základem, pobídkou, ingrediencí, žetonem, prvotní polévkou, stavebnicí, abecedou. Teprve vztahy odvážných hráčů dají oběma stranám s jistotou rozpoznat, kým vším kdo není, i kým vším kdo je. Dojít si na dno, na hranici, osahat vlastní limity - to vzácné požehnání střetnout se s někým, kdo nám umožní se alespoň někudy v tomhle omezeném a omezujícím světě naplno rozvinout. Okamžiky nespoutaného tvarování, štěstí poznání, ať už to skončí jakkoli. *~ (01.08.2017)

Dokáži ocenit jistou formu minimalismu, ale dva herci, jeden dům a žádná kráska v dohledu kamery? To je i na mé nízké potřeby poněkud málo. Chlapi si to užívají, fintují to na sebe celkem slušně, milionářská chaloupka má také jakési kouzlo, ale u dovysvětlovacích scén jsem si nudou ukousal všechny nehty na nohou. Občas jsem měl navíc obavy, že za chvíli uvidím nějakou exkluzivní vychytávku okoukanou z německého gay porna, ale toho jsem byl naštěstí ušetřen. (18.01.2012)