Po svadbe

Doufám, že se mi podaří prchnout před rozdurděnými milovnicemi Matse Mikkelsena, ale tím nejzajímavějším hercem snímku byl Rolf Lassgård, se kterým jsem se smála i brečela. Z námětu mohla vzniknout patetická ptákovina, ale Bierová se k tomuto jednoduchému receptu na získání diváka neuchýlila. Místo toho nabízí sofistikovaně stupňované drama plné emocí. Libuje si v extrémním detailu, který používá nejen pro zastření zbytku scény, ale nahrazuje jím i stmívačku pro oddělení další kapitoly. Tento způsob zřejmě nebude vyhovovat všem divákům, ale já konstatuji, že velice obdivuji herce, kteří byli v pravidelných intervalech vyváděni ze své komfortní zóny, s jakou grácií tuto situaci ustáli a dokonce se s touhou po detailu sžili natolik, že vzniklo dílo velice homogenní. (30.08.2020)

Tak tu opět máme kontrast světů a hodnot, tentokrát na dánský způsob... a opět se manipuluje s city. Zlověstná mračna se stahují nad velkolepým sídlem Jørgenových, a přesto, že cosi nevysloveného kalí idylu úspěšných, napravený indický samaritán zde morálně ční jako káravě zdvižený prst až do doby, než bude přinucen pohrabat se v minulosti a aplikovat ji na budoucnost... Tak nevím, nějak na mě neplatily vypočítavé oční detaily, dramatické záběry vycpanin a vystouplé Mikkelsenovy lícní kosti, a nevím přesně, zda za tímto neúspěchem stojí pouze tyto výše zmíněné podpůrné prostředky, nebo i spolupracující faleš dialogů či telenovelový námět. (21.01.2013)

Uff ... čakala som podstatne viac. Príbeh strašne priehľadný, už keď Jørgen prvý raz siahol do toho svojho trezorčeku, vedela som kde to asi bude smerovať. To by nevadilo, ale všetko na mňa pôsobilo priemerne, hlavne ten príbeh, ten mi prišiel strašne lacný ... ale Mads a Rolf zahrali špičkovo a hudba bola famózna. (18.06.2015)

Nevadí mi občasný patos, neberu přílišnou melodramatičnost. Po svatbě nevydírá, Po svatbě nabízí hutné drama s nefalšovanými emocemi. A ukazuje, co tolik chybí naší kinematografii – realističnost. Dánská filmařka Susanne Bier (ještě nikdy mě po filmové stránce nezklamala) se i tentokrát hlásí k tradici severské filmové školy. Opět si osahává desatero prohlášení Dogma 95, nenechává se jím ale svázat a bere si jen to, co skutečně pomůže příběhu. Ten se dá odvyprávět v několika větách. Jacob jen těžce nachází své místo pod Sluncem, smysl života mu naplno ukazuje až sirotčinec kdesi v Indii. Jenže svůj boj o hladové krky pomalu ale jistě prohrává a aby se z jeho dětí nestaly žebráci v nebezpečných ulicích, musí z rodného Dánska získat prostředky na svůj nový projekt. Potencionálním mecenášem se stane Jørgen, který lopatou přehazuje miliony a zrovna očekává svatbu své jediné dcery. Tam podle něj Jacob nesmí chybět.. Po svatbě lehce připomene jiné dánské drama Rodinná oslava, i tam se schází velká rodina, i tam se razantně změnilo několik lidských osudů. Bier vtáhne do děje, ale odmítá naznačovat, kam se bude děj ubírat. Dle mého jí jde hra s divákem znamenitě, lepší je předem nic nečíst, protože leckteré recenze zbytečně poodkrývají až příliš. Události velmi brzy začnou dávat logiku, z které mrazí. Svatba se tak stane katalyzátorem následujících událostí, ve kterém hrají první housle lidské reakce. Režisérka nesoudí, nemoralizuje, její postavy dýchají autenticitou, herci zase pro film. V silných momentech se mnohdy nedočkáme jediného slova, postavy hrají jen prostřednictvím pohledů a mimiky. Právě herecký koncert ústřední dvojice (Mads Mikkelsen a Rolf Lassgård) je úchvatný. Mikkelsen je přesně tím typem herce, který zaujme, i když by si měnil třeba jen košili nebo čistil zuby. Po prvních desítkách minut jsem nečekal, že fláknu trochu nadhodnocených pět hvězd (s kterými nadmíru šetřím), ale nyní jsem za to rád. I za to, že celou délku diváka provází naprosto trefná hudba islandské formace Sigur Rós. Prostě tenhle šálek byl připravený v hodně kvalitním kávovaru. A to kafe zrovna moc nepiju.. 90%.. A těším se na Lepší svět (Hævnen / In a Better World).. (11.01.2011)

Pozoruhodné dílo dánské režisérky Bierové navenek může působit dojmem konvenčního melodramatu. Ale už výchozí kulisy naznačují, že tentokrát se mýlíme, uvěříme-li tomuto vnějškovému zdání. Rozvětvená kompozice skrývá hutný příběh, jehož základní námět se postupně vyjevuje postupným vyjasňováním spletitých životních příběhů hned několika protagonistů. Úvodní kontrast - misionář, hledající prostředky pro provoz sirotčince a proti své vůli se vracející do dánské vlasti, z níž odjel, aby mohl zapomenout a jeden z nejbohatších Dánů, pro nějž zdánlivě neexistuje nesplnitelné - se postupně zvrací do úplného protikladu. Mezi tím jsou poskládány mozaiky životů dvou ženských postav - matky a dcery. Zdánlivě suverénní milionář, který jako jediný vládne hned zpočátku všemi potřebnými informacemi, odsouzen zhoubnou chorobou k rychlé smrti, více než na sebe myslí na své blízké a nejsložitějším ze všech umění, uměním splétat a rozplétat lidské osudy, postupuje bezohledně proti vlastnímu egu do nadosobní oběti, která matce vrací životní lásku, muži smysl života a dceru, o jejíž existenci neměl tušení, dceři nahrazuje milovaného otčíma skutečným stejně citlivým a laskavým otcem. Paralelní příběhy černošského chlapce a prvních nesnází dceřina novomanželství tuto bohatou mozaiku doplňují do neobvyklého celku připomínajícího poněkud obdobně rozkošatělé zralé bergmanovské látky. Skvělá režie, vesměs "oscarové" výkony hereckých protagonistů, civilní oproštěná dikce propůjčují tomuto nesnadnému tématu hloubku, původnost a to, čemu se říkává poněkud plakátově umělecké mistrovství. PO SVATBĚ prokazuje pravdu mnohokrát řečenou, vícekrát prokazovanou a jako fakt neoddiskutovatelnou: Nejsou velké a malé kinematografie ani velká či malá témata; je jen schopnost či neschopnost umělecky tvořit, strhávat, burcovat, získávat, poutat. To všechno velká Dánka zvládá s bravurou, jež bere dech. (20.03.2011)