Vzoprieť sa obrom

Film mi připadal takový nezáživný....jako kdyby vás nechtěl vtáhnout do děje. Do první poloviny to bylo naprosto nezáživné, v druhé půli, kdy se trenér obrátil k Bohu už to začalo být více zajímavé - alespoň se tamněco dělo. Jeho tým začal vyhrávat a rázem se z odsuzovaného trenéra se stal spasitel. Přesvědčil všechny z týmu aby se poddali Bohu a děkovali mu stejně tak za výhru i prohru. No trošku se mě to zdálo přehnané. I s autem, které jen tak dostal od otce - podnikatele, jehož syn byl díky koučovi ovlivněn Bohem. No a nakonec se z něj neplodného, stal plodný ---- a stačí jen tak málo ....uvěřit. Věřím, že mnoho z nás, ale neuvěří tomuto filmu. (17.09.2007)

Spracovaním sa približuje televíznemu spracovaniu, resp. ako keby to točila nejaká (sektárska) kresťanská organizácia. Napriek tomu, a napriek množstvu kliše, ktoré vo filme sú, napriek jednoduchému scénaru, má film silný príbeh, "rezonujúcu" drámu a miestami i vtip. Silnou stránkou je aj filmová hudba. Miestami však tvorcoavia až príliš tlačia na pílu. Hodnotenie: 70% (13.09.2013)

Nevěřim v Boha, ale prostě jenom věřim. Mám víru, i když mám pochyby. V životě sem si prošel dost věcma a bez víry bych to asi nedal. Neni to víra v nějakou vousatou postavičku houpací se na obláčku. Kdyby se v tomhle filmu nejelo ve stylu "Bůh, to mě poser sem a Bůh to mě poser tam", byl bych spokojenější. Každopádně na mě tyhle filmy prostě hrajou. Neřikám, že herecký výkony byly úchvatný, ale prostě to nějak je neřešim. V těhle filmech je nějaká motivace a poselství a když se xkrát za film peru se slzou v oku, tak to prostě nemůžu zahodit. Když si to celý převedu na to v co věřim, tak to musim vocenit. Lidi sou bezvěrci, v cokoli a tohle je jedna z možností jak do lidí tu víru nějak dostat. Já sem s tim spokojenej. (22.09.2013)

V americe stačí asi jenom natočit nábožensky založený film o americkým fotbalu a úspěch se dostaví sám.. Tady to ale tak podle mě nefunguje.. všecko se sere dokud nezačnou lidi věřit v boha.. pak se najednou vše otočí.. v nejdramatičtějších chvílích se střídá pohled na lidi, přes které bůh dělá svoje zázraky, s vlající americkou vlajkou.. předvídatelný konec a tipický americký happy end to pokazil uplně.. (22.04.2008)

...With God, all things are possible. Vzepřít se Obrům (Obři je název nepřátelského sportovního týmu, takže název má být správně s velkým O) se zprvu zdá být klasickým sportovním filmem o outsiderech, kteří nakonec dosáhnou úspěchu a který je stejně tak předvídatelný, schématický a plný všech typických klišé a stereotypů (i na černochy dojde), jak se jen z nastínění zápletky může zdát. To bych byl ochoten ještě akceptovat, kdyby všichni herci nepřehrávali, chování postav nebylo jako z jiného vesmíru, s patosem by se to nepřehánělo za únosnou mez a hlavně by celý film nebyl neskonale nablblou a doslovnou, zaslepenou a plakátovou agitkou za víru v Boha, která nekřesťany donutí k smíchu a věřící k pláči nad zjednodušováním celé problematiky. Pokud milujete kýče, ve kterých postavy starých mužů na kolečkových křeslech hrdinně vstávají a ve kterém víra v Boha vyřeší úplně vše (Propadáš? Nevadí, uvěř v Boha a jsi jedničkář! - Jsi neplodná? Nevadí, přijmi Boha a budeš mít dvojčátka!), Vzepřít se Obrům je film pro vás. Já si raději pustím Vítěze a poražené Olivera Stonea, ten mě dokáže vtáhnout do víru dění, nebo Vzpomínku na Titány, kteří nejsou tak prostoduší, než tenhle verbal mindfuck. (10.02.2007)