Vzoprieť sa obrom

Nevěřim v Boha, ale prostě jenom věřim. Mám víru, i když mám pochyby. V životě sem si prošel dost věcma a bez víry bych to asi nedal. Neni to víra v nějakou vousatou postavičku houpací se na obláčku. Kdyby se v tomhle filmu nejelo ve stylu "Bůh, to mě poser sem a Bůh to mě poser tam", byl bych spokojenější. Každopádně na mě tyhle filmy prostě hrajou. Neřikám, že herecký výkony byly úchvatný, ale prostě to nějak je neřešim. V těhle filmech je nějaká motivace a poselství a když se xkrát za film peru se slzou v oku, tak to prostě nemůžu zahodit. Když si to celý převedu na to v co věřim, tak to musim vocenit. Lidi sou bezvěrci, v cokoli a tohle je jedna z možností jak do lidí tu víru nějak dostat. Já sem s tim spokojenej. (22.09.2013)

Když jsem si na tenhle film měla udělat názor, poprvé v životě jsem se rozdělila na tyhle dvě osobnosti: na křesťanku a filmovou divačku. Jako pro křesťanku pro mě tenhle film měl několik silných míst, které mě "postrčily" a povzbudily ve víře. Jako filmovou divačku mě znechutil, protože nebyl pečlivě vykreslený, ale jen načrtnutý, zato až obludně obrovskými tahy, jaké jsou možné jen v USA. A budil dojem, že abyste mu uvěřili, potřebujete IQ vařené mrkve. Obě osobnosti se shodnou na tom, že lepší americký křesťanský film je Dýka a kříž (The Cross and the Switchblade). (26.09.2012)

Jde o nízkorozpočtový film a je to na něm znát. Nepříliš známí herci a režisér. Žádné velkolepé scény, ani za srdce beroucí hudba světových skladatelů. Místo toho se nabízí lehce předvídatelný příběh bez složitých zápletek, nedělajíc si velký nárok na pozornost. Vtipnou, ale nikoli zlehčující formou se divák dovídá jasné evangelium. (Evangelium-radostná zpráva. V tomto případě o příchodu a oběti Pána Ježíše za každého z nás). Není to jen o zápase proti týmu obrů na hřišti,ale především proti těm v nás. Strachu z neúspěchu, sebelítosti atd. Jistě je a bude dost těch pro které se tento film stane pohádkou, která se ve skutečnosti stát nemůže. Rád bych proto zakončil jednou z ůstředních myšlenek tohoto zdařilého snímku: Co je s Bohem nemožné? Tři hvězdičky dávám za kvalitu, plus jednu navíc přidávám k filmům které kromě pobavení mají také co říct. (26.02.2008)

Na úvod musím nejdříve složit producentům hlubokou poklonu, protože to co dokázali s tak titerným rozpočtem je opravdu malý zázrak. Největší slabinou pro mne nebylo tolikráte přetřásaný křesťanský agitační apel, ale spíše samotný výběr sportu, neboť americký fotbal je běžnému středoevropanovi značně vzdálený. PS.Kdyby všechno v životě fungovalo jako v tomto filmu byla by to nádhera. (16.01.2011)

...With God, all things are possible. Vzepřít se Obrům (Obři je název nepřátelského sportovního týmu, takže název má být správně s velkým O) se zprvu zdá být klasickým sportovním filmem o outsiderech, kteří nakonec dosáhnou úspěchu a který je stejně tak předvídatelný, schématický a plný všech typických klišé a stereotypů (i na černochy dojde), jak se jen z nastínění zápletky může zdát. To bych byl ochoten ještě akceptovat, kdyby všichni herci nepřehrávali, chování postav nebylo jako z jiného vesmíru, s patosem by se to nepřehánělo za únosnou mez a hlavně by celý film nebyl neskonale nablblou a doslovnou, zaslepenou a plakátovou agitkou za víru v Boha, která nekřesťany donutí k smíchu a věřící k pláči nad zjednodušováním celé problematiky. Pokud milujete kýče, ve kterých postavy starých mužů na kolečkových křeslech hrdinně vstávají a ve kterém víra v Boha vyřeší úplně vše (Propadáš? Nevadí, uvěř v Boha a jsi jedničkář! - Jsi neplodná? Nevadí, přijmi Boha a budeš mít dvojčátka!), Vzepřít se Obrům je film pro vás. Já si raději pustím Vítěze a poražené Olivera Stonea, ten mě dokáže vtáhnout do víru dění, nebo Vzpomínku na Titány, kteří nejsou tak prostoduší, než tenhle verbal mindfuck. (10.02.2007)