Priznanie policajného komisára prokurátorovi republiky

Štátna moc je len prevodovou slúžkou mafiánskych záujmov. Mafie zbrojárov, developerov, bankárov, kapitánov priemyslu a podvodnícko obchodnícky vychcaných finančných žralokov. Tí určujú trendy aj legislatívu. Ak na to niekto dôraznejšie a hlavne konkrétne upozorní, môže sa ísť pásť na biedne pastviny periférie. S rizikom, že ani k tej pastve nemusí dôjsť živý. Damiano Damiani na prerastenie mafie políciou, súdmi a štátnym aparátom dôrazne upozornil už začiatkom 70. rokov, no veľa sa nezmenilo. Aktuálne a výstižné posolstvo. Rovnako dnes, tak ako v dobe vzniku. (27.02.2021)

Režisér, který natočí takovýto film a přežije je buď hrdina nebo mafián. Někdy mám pocit, že tyto filmy jsou točeny, když už ne přímo na objednávku mafie, tak s jejím skrytým souhlasem, aby dali široké veřejnosti, policii i justici jasně najevo, že nemá význam válčit s mafií. Po této stránce splnil film svoji roli dokonale. Divák odchází z kina totálně znechucen s nevyslovenou otázkou. Proč je toto možné? (22.05.2012)

Damiano Damiani je prostě pan Někdo. Nikdy si nebral servítky a jeho milované vlasti to dokázal naservírovat s plnou parádou. Jeho politická dramata jsou skvosty kinematografie a plně jim věřte, Itálie v sedmdesátých letech byla opravdu divoká, mafie si servítky nebrala a nedejbože Sicílie. Takže charismatický Franco Nero a vynikající Martin Balsam ve výborném filmu, oba jdoucí po mafiánském bossovi z Palerma, jen každý trochu jiným způsobem a ne každý končí šťastně. (10.07.2016)

OBSAHUJE VULGARISMY: Ano, bez koření to tentokrát zase nepůjde. Damianiho střelba do vlastních řad je totiž kurevsky povedená a chčije do tváře prohnilé (státní) moci naprosto nadčasově a nadnárodně. Politická moc omrdávaná šedými eminencemi tzv. podnikatelské sféry a se spravedlností si vytíráme prdel. Fakt, který je méně či více viditelný, ale je tu stále už od dob, kdy jsme se vydali první migrační vlnou z Afriky oblažit tuhle planetu svou humanitou. „Kdyby teď schválili zákon o znovuzavedení útrpného práva, mučil byste, pane prokurátore? - Používáte extrémy, pane komisaři – Hm, možná, ale kde jsou vaše hranice?“ Jak dodržovat a lpět na zákonech země, kde se zmrdství stává národní politikou? Damiani odpovídá vcelku jasně, nezbývá než je postřílet do posledního kreténa. Ale je to řešení? Po zhlédnutí tohohle filmu pravděpodobně i ten největší pacifista odpoví minimálně: Těžko říct. Ti radikálnější nabrousí nůž. P. S. Smutné na tom je, že mnozí si myslí, že tento pradávný přístup bezohledných dravců stojí vlastně za úspěchem lidstva jako celku. Tak se zkuste zamyslet, co se asi tak stane s vypatlaným predátorem, když se jeho druh přemnoží… (23.09.2017)

Že mé dojmy z italské kontestátorské tvorby bývají s odstupem čtvrt století většinou silnější, je už pravidlem, ale aby se mi líbil Franco Nero, tak to se nestává. Odvolávám své předchozí velmi časté řeči o tom, jak je nudný. Role prokurátora mu sedla, byl Balsamovi výborným spoluhráčem ( a vlastně ani Gian Maria, kterého v podobných filmech cením maximálně a vidím nejraději, mi nescházel.) (30.03.2011)