Harry Potter a Polovičný princ

Yates jede vicemene ve stejnejch kolejich jako v minulym dilu, to znamena spousta dialogu na ukor akce. S tim rozdilem, ze zatimco minule se spis resily vztahy hozeny vic do dramatu, ted se resi spis vztahy vic romanticky, tudiz vztahy mezi hlavnima postavama a popravde uz to misty trochu prehani a co ze zacatku pusobi vtipne, zacne bejt po chvilce otravny, navic nektery ty vztahy pusobi stylem "Kdy k tomuhle doslo?", coz je asi zase dany osekanim knihy, kterou jsem samozrejme necet. Navic postavy se misty chovaj, jak kdyby se nic nedelo a zadnej temnej pan neprichazel a proste si jen uzivali pohodicku. Kdyz uz se konecne k nejaky akci film dokope, tak ji neni vicemene trikove ani vizualne co vytknout, ale ty akce tu je fakt minimum a navic pravdepodobne vrchol filmu, tj. Brumbal v jeskyni pusobi spis usmevne ve stylu starecek nechce jist polivku. Po skouknuti filmu jsem si na internetu precet, ze tu jde hlavne o to, kdo ze to je princ dvoji krve, coz me uprimne receno bylo vcelku fuk a vysledny odhaleni do deje zadnej zvrat neprinasi. Celkove slabsi nez minulej dil, ale porad si to jeste udrzuje urcitou zabavnost a nenudi, coz se u skoro 150 minut dlouhyho filmu musi pochvalit. Slabsi 4*. (01.01.2012)

Knižní i filmovou sérii Jindry Hrnčíře mám rád, ale tenhle díl mi napoprvé moc nesedl, napodruhé už lépe. Bylo zde dost málo akce (hlavně v knize skvělá závěrečná bitva tak nějak zmizela - a já si zaplatil slušné vstupné, abych viděl ve filmu o kouzelníkovi taky nějaká kouzla), zato bylo maximum zamilovaných pohledů a dost skromně opravdové filmařiny na takový velkofilm. A tak největším zážitkem paradoxně bylo, když nám zabili Brumbála a několik dětí v narvaném kinosále začalo nahlas usedavě a dlouho plakat. (22.07.2009)

Výtečné i přes Klovesův kostrbatý scénář, jenž s sebou ochotně táhne všechno zlé i dobré z předlohy, jejímž největším problémem je dějová prázdnota a snaha o provázání předchozí části s velkým finále, kde do sobě vše konečně zaklapne. Jenže Yates není Mike Newell a stejně jako minule spoléhá především na postavy a jejich pocity. Minule si užil do sytosti pouze Harry, tentokrát se ocitají ve středu dění i jeho kamarádi, do nichž se systematicky zabodávají Amorovy šípy. Yatesovi se s nebývalou lehkostí daří pracovat s atmosférou, scény, které mají vyděsit, vyděsí, ty, jež si berou na paškál romantiku a emoce, vyvolávají záplavu v slzných kanálcích i jistý pocit nostalgického zadostiučinění, a ani absence velkolepého finálního střetu vlastně v té hromadě dobrých nápadů nevadí (byť si logika bere v závěru hodně dlouhou dovolenou). Závěrečná kapitola je v dobrých rukách... P.S.: Vojta Kotek sucks. P.P.S: Po prvních Relikviích smrti přihazuju pátou hvězdu. Ne proto, že by první část "velkého finále" svého předchůdce zpětně vylepšovala, ale zkrátka kvůli tomu, že vedle uzívaného výletování v přírodě je temný rok v Bradavicích o několik tříd jinde. (09.07.2009)

Mám obrovskou radost z toho, jak většina dětských herců profesně "vyrostla". Radcliffe je už od pátého dílo opravdovým hrdinou. Felton jako Malfoy dokazuje, že o charizmatickém záporákovi nerozhoduje věk. A z Ruperta Grinta se stal bezmála tahoun celé šestky. Jen ta Emma Watson je dřevo k pohledání. K čemu to všechno, když dotyční herci vlastně ani nemají co hrát. Tvůrci příběh zamkli do tajemné komnaty a někde ztratili klíč. A v závěru, kdy film získává opravdový drajv a šťávu, mě tak čekal jenom dlouhý a zklamaný povzdech: "A takový opravdu nemohl být celý film?". (29.07.2009)

Vezmu-li v úvahu, že Yates dokázal z nejzbytečnější části předlohy vytáhnout něco, co dojíždí právě "pouze" na onu zbytečnost (aka nulovou dějovost), tak mi nezbývá než se těšit na adaptaci sedmé části, která už by snad konečně mohla aspirovat i na sesazení Cuarónova příspěvku z pozice nejlepší filmové adaptace Jindry Hrnčíře. (20.07.2009)