Román lásky a cti

Reálné dopisy a přitom tolik poetiky. Velmi rozporuplná doba, všudypřítomná chudoba, smrt a nemoce, hlad, všeobecná neutěšenost a na druhé straně vznešené chování, umění na svém vrcholu, období vědecko-technických převratů.....zvláštní. Kdo mne zaujal? V jedné z rolí současná osmdesátnice, jogínka Consuela, pak krásavice Merunková s Vránovou, přesvědčivý Kostka i zajímavý Satoranský. (15.08.2020)

V podstatě dokonalé využití daných prostředků. Jeden malý ateliér s jedním schodištěm a se sedmi skvostnými recitátory. I v tomto složení se režisérovi podařilo navodit perfektní dobovou atmosféru, kterou bezchybně doplňuje hudební doprovod. Jiří Bělka pracuje s minimem a dává prostor i Tvojí fantazii. Revoluční duch uprostřed toho nejupřímnějšího citu, kterého je člověk schopen. (26.05.2014)

Dekorace jak z Podlahových Deseti stupňů ke zlaté, Lukavský jako průvodce dějem, pět krásných lidí a Satoranský, tohle naprosté minimum stačilo Bělkovi k natočení něžné a přitom revolucí nabité písemné konverzace dvou známých spisovatelů. Korespondence Světlé a Nerudy se stala v rukou Honzla a Bělky něčím víc, než jen prostou ódou na nenaplněnou lásku, stala se výpovědí o době, kdy tyto dopisy vznikly. (26.05.2014)

Působivá montáž Jindřicha Honzla, která potěší každého bohemistu. I když si místy říkáte, že by stačilo rozhlasové provedení, tak při pohledu na Růženu Merunkovou věříte, že přečetla nejen všechno od Karolíny Světlé, ale i o Karolíně Světlé, kterou v pásmu hraje. Také Petra Kostka je odpovídající Jan Neruda. A výborný je vypravěč v podání Radovana Lukařského. Tvůrci dosáhli intimity, která pramení z korespondence klasiků české literatury. A role „přítelky nejvěrnější“ - Marie Němečkové? V její pozůstalosti se našly dopisy Karoliny Světlé, které měla Nerudovi předat… Do filmové podoby tento příběh převedl Otakar Vávra. (17.02.2010)

Koho mátly školní taháky s fakty typu „Jan Neruda se rozešel s Karolinou Světlou a pak napsal Kam s ním?”, dostane v Románu lásky a cti možnost hlubšího vhledu. Převyprávění vztahu mezi Nerudou a Světlou pouze citováním jejich korespondence je intimní a „artové” (a samozřejmě levné) řešení. Tedy pokud na to máte lidi, kteří to, co je na řádcích i mezi řádky, dokážou působivě vyjádřit vydaní napospas statickým záběrům, které jim nedají vydechnout, když jejich tváře jsou skoro jedinou atrakcí filmu. Jestli Světlá vyzařovala takovou kombinaci krásy a oduševnělosti jako Růžena Merunková, člověk Nerudovu vášeň ke (o něco) starší vdané spisovatelce úplně chápe. Na druhou stranu dopisy vůbec nejsou jen v duchu citových vztahů, ale vedle prosakujících dobových manýrů nesou sociální tematiku i překvapivě trýznivé existenciální otázky. (21.02.2016)