Dobrovolná obeť

Jestli je tu někdo něčí dobrovolná oběť, tak já tohohle filmu, protože jsem si ho včera večer dobrovolně pustil, aby mě teda trošku napnul. Na přebalu se totiž hrdě ční glosy "film, na který nikdy nezapomenete" nebo "film, který jste nikdy nechtěli vidět," přitom by tam mělo být napsáno spíš něco ve stylu "vařila myšička kašičku, posrala to trošičku." (06.03.2013)

Čekal jsem poněkud větší maso.... Dobře, tvůrci se rozhodli převést šokující událost do dramatického příběhu, který by poodhalil důvody, proč někdo někoho sežere, přičemž oba si to svým způsobem užijí. Ač zde byla snaha o vytvoření ponuré atmosféry - ladění obrazu do šedých a hnědých tónů, déšť, syrovost, neurčitá špinavost, snímek příliš stísněně nepůsobí. Směrem k závěru jsem si říkal - tak šup, už se do něho pusť, to je doba....a pak nepřišly ani šok, ani hrůza, ani znechucení, jen jakési podivné prázdno. Drsné záběry si nechala kamera pro sebe... Místy zajímavé, leč jako celek průměrná šeď - 2,5* (23.09.2016)

Katie (Keri Russell] se v rámci své semestrální práce chce více věnovat případu Olivera Hartwinna (Thomas Kretschmann), který byl obviněn z kanibalismu. Svoji oběť, ochotnou nechat se zabít a sníst, přitom hledal na internetu... I když je film natočen dle skutečného příběhu Armina Meiwese, a nelze tedy nařknout filmaře z nuceného hledání šokujícího námětu, stejně mne nijak film neuchvátil. Myslím si, že právě takováto reklama je pro devianty tím pravým, a těžko říct kolik podobně nemocných lidí jako byl Armin Meiwes jeho sláva přesvědčila k podobným činům. Ale film úplně odepsat nechci, myslím si, že zpracování tématu docela sluší, akorát bych vystřelil tu studentku hledající téma na svoji práci, vzhledem k samotnému příběhu byla její role úplně zbytečná... (25.05.2012)

Dodnes si pamatuju případ, v němž figurovalo jméno Armin Meiwes docela dobře. V té době jsem pomalu končil na střední a případ „internetového kanibala“ se probíral v médiích nejen v Německu, ale i u nás. I proto jsem byl po delší době rád, že jsem narazil na tento film, který se inspiroval tímto případem. Martin Weisz pro mě určitě není neznámým režisérem, ale to jenom díky tomu, že jsem měl možnost od něj nejprve vidět film The Hills Have Eyes II (2007) a na rozdíl od většiny ostatních jsem s ním byl spokojený. To samé se dá říci i o tomto filmu, ovšem je zapotřebí zmínit několik důležitých (ALE)! Především je hodně důležité, aby k němu fandové hororového žánru nepřistupovali jako k „hororovému“ filmu, přestože je do tohoto žánru zařazený. Jde totiž o to, že hlavní kostra zápletky se sice točí okolo německého kanibala a jeho oběti, ovšem tvůrci se snažili celý film pojmout hlavně po dramatické stránce příběhu obou mužů, kteří v něm figurovali. Což se jim dle mého sice povedlo, ale k úplné spokojenosti mi tu pořád něco chybělo. Atmosféra místy nabídne skutečně ponuré momentky a to i díky vzpomínkovým scénám, ovšem najde se zde i několik pasáží, které dost nudily. (18.05.2015)

Najväčším záporom filmu je to, že má príliš pomalý rozbeh a pri niekoľkých určitých scénkach vám už od únavy klipkajú oči - čo sa od priemernej réžie Martina Weisza čakať dá. Na druhú stranu je príbeh nepríjemne temný, zaujímavý a snaží sa vás udržať na pozore až do konca, čomu napomáha aj dobrý výber neznámych nemeckých tvárí. (09.02.2018)