Zločin na Zlenicích hradě

Žánr středověké detektivky je filmaři neprávem opomíjený. Je náročný na výpravu, kostýmy a dobové reálie. Pro mne stojí v čele žánru film Jméno růže a seriál Případy bratra Cadfaela se skvělým Derekem Jacobim v roli mnicha vyšetřovatele. Hodnocený snímek mne zaujal svým zasazením do českého prostředí, kvalitními hereckými výkony a zajímavou zápletkou včetně záhady zamčeného pokoje. Také černobílý formát vhodně podtrhuje dobu, v níž se příběh odehrává. Naprostá spokojenost. (13.11.2020)

Velice zdařilá středověká detektivka, které je vlastní nejen napětí a atmosféra, již tvůrci dokázali precizně vystavět i na tak malém prostoru, jakým je pár místností v hradech a občasný krátký záběr do exteriéru, ale rovněž perfektní herecké výkony všech zúčastněných. Za vyzdvihnutí stojí krom Hanzlíka a Kostky také Otakar Brousek st. Samotný námět je skvělý a rozplétání případu záhadné vraždy, v níž mohla mít prsty celá řada lidí, je velmi působivé a chytlavé. (01.11.2016)

Napínavá středověká detektivka směšující v sobě několik pro mě zajímavých motivů. Záhada zamčeného pokoje, to je poloviční základ úspěchu. Omezený počet možných vrahů, to je jak vystřiženo z mé nejoblíbenější Agathy Christie. No a středověký hrad, pro mě vystudovaného historika diplomujícícho z českého středověku, hm to už je lahůdečka! Ztvárnění velmi dobré, sympatický Jaromír Hanzlík, Petr Kostka jasně "poirotující" takže za 4*. (22.04.2008)

Výpravou pozoruhodně nulová detektivka z časů, jimž byl žánr hledání pravdy (zločinu) cizí vyloženě bytostně. Možná trochu mimoidně jsem chvílemi myslel na podobně anachronickou Osadu havranů. Právě rozpor žánru a doby skýtá největší zábavu, stejnou jako umožňují příbuzná díla, jež by bylo trapné jmenovat. Čas uplynulý od roku vzniku obohacuje divácký zážitek o další vrstvu: divák může pachatele identifikovat z pouhého povědomí o obvyklých rolích obsazených herců. Milé. (08.06.2019)

Na této kromobyčejné detektivce jsem postrádal to podstatné, co by z ní učinilo detektivku „historickou“, tj. duši středověku, jež by pronikala psychologii hrdinů, jež se zde omezuje na suché ohledávání řešené vraždy. Zdá se, že jeden a týž případ se může jako linie krutého ornamentu vracet v různých tónech od staletí po staletí. Stačí jen změnit kostýmy a jazykem navodit ten pravý čas. (20.10.2010)