Smrt krále Václava IV.

Tahle inscenace se tedy povedla. Určitě zde Rudolf Hrušínský hraje civilněji, než v inscenaci Zikmund liška ryšavá. Tam taky umíral a bylo to až příliš sugestivní. Tady mu pan režisér tolik křiku nepovolil, jen v rámci své postavy- krále Václava IV.- alkoholika v Říši řečeného Líný. Opuštěn vlastním národem, kterému přestal rozumět, král tráví poslední chvíle na hrádku v Kunraticích. Bilancuje v kruhu prelátů, univerzitních mistrů a své manželky, královny Žofie. Odborný poradce Jiří Spěváček tento film nasměroval dobře. 85% (26.09.2010)

Myslím, že Bělka s předlohou Jiřího Šotoly nic moc velkého udělat nemohl; způsob vidění panovnických postav a jejich okolí mi tu přijde velmi limitovaný dobou svého vzniku. Vzít pár historických postav, pár vděčných motivů (prodejnost bohatých, prostý lid bojující za svá práva atd.), protřepat nemíchat... Jak mám Rudolfa Hrušínského ráda, tady mi v některých chvílích dal svou "národnědivadelní" dikcí vzpomenout na Karla Infelda Prácheňského. (15.05.2016)

"Nad ránem chodí po cimbuří smrt.." a "zbytečný král" Václav IV, co se nedokáže rozhodnout, zda chce být "bratrem lidí nebo králem" prožívá poslední okamžiky svého života. Tento Šotolův historický apokryf má skvostné (občas typické filosoficky laděné) dialogy, Z hereckého hlediska jde pak o skvělou podívanou. Rudolf Hrušínský sice působí možná až trochu afektovaně, ale kdo ví, zda přesně nějak takto se král Václav před tím, než jej postihl infarkt, nechoval. Z dalších postav musím vyzdvihnout dvojici Munzar/Preissová, jejichž herectví má vážně jiskru. Munzarova postava bodrého "Chlebečka" sice asi moc reálný základ mít nebude, celé hře však dodává šťávu a určitou lehkost. Jinak by to byl jen samý křik či samé filosofování (01.06.2023)

"Semkněme se kolem svého pána a krále...kdo ví, co bude za slabou hodinku...". "Proč Ty bys měl žít...pro co?". Poslední hodiny a bilancování Václava IV na nejvyšší herecké úrovni. Galatíková jako (tentokrát) proradná a kolaborující Žofie, Munzar zastupující prostý, rebelující lid a vrcholem všeho je Rudlovo zoufalý český král, stojící na pokraji do té doby největšího revolučního hnutí a vzpouře proti veškeré vrchnosti. (15.05.2016)

Film, ve kterém se 78 minut pateticky řve, což střídá divadelní ztišování hlasu a vážné pronášení podivných filozofických úvah, místy dochucených historickým dějem. Špatné kulisy tomu nesvědčí, ale Věra Galatíková měla neskutečný šmrnc a Cupákův hlas je prostě geniální skladba vážné hudby. A Hrušínský? Nemohu si pomoci, neviděl jsem v něm Václava. Ano, cholerické alter ego Václava IV. zahřál dobře, ale kam se jen poděla ta složka jeho duše, která dala stvořit vyspělému umění a překrásné architektuře? Neztratila se scénáristovi mezi řádky? Nebo v levné kořalce čepované tehdejším režimem? Chutná hořce a má nepříjemnej ocas - jako tenhle film. (15.06.2016)