Electroma

Takové experimentální bezeslovné hudební sci-fi psycho art drama s prvky Bély Tarra a Lynchovité nesmyslnosti spojené s tragi-černo-komediálním nádechem, způsobující vážný problém vyjít po skončení na ulici a dívat se po lidech, udivující vyjádřením pocitů robotických tváří bez jákekoli mimiky, vhánějící divákovi do uší noisové dunění přístrojů a ohně, obrazně ukazující neschopnost autorit. Tak nějak bych to popsal. Roboti touží stát se lidmi, ale stále se jim to nedaří. Ale skutečně se jim to nepodaří? Nepřiblíží se přecijen svými činy člověku? Možná. Možná taky ne. U tohohle filmu je možný asi jakýkoli význam. Jisté ale je, že je to něco vyjímečného. (20.04.2012)

Tak toto bolo celkom sklamanie. Vedel som síce do čoho idem ale aj napriek krátkej stopáži to bol dosť problém vydržať. Určite tým autori chceli mnohé povedať no akosi som nezachytil nič. Ďalšou vecou je samotná hudba. Elektro moc nemusím ale Daft Punk mám veľmi rád a keby sa celý film netočil kvázi okolo nich tak by ma ani vo sne nenapadlo že hudbu k tomuto robili oni pretože tam vonkoncom nepasovala hoci vyslovene zlá nebola. Čudný film ktorý ani ten najväčší optimista nemohol produkovať so zámerom komerčného úspechu aj keď je to klubovka. (12.09.2011)

Artová snímka ťažkého kalibru, čo by samo osebe nevadilo, avšak mňa tento film skutočne nepotešil a ako priaznivca sci-fi ma zanechal skôr rozčúleného v tom, že si nárokuje toto žánrové zaradenie. Hovorené slovo nikde, efekty neefektné a silná myšlienka o hľadaní ľudskosti zanedbaná kdesi v pozadí chaotických obrazov. Ani hudba, ktorá vraj patrí medzi silné stránky Electromy, ma s výnimkou Haydnovej skladby (ktorú však možno vypočuť aj bez pozretia filmu) neupútala. Scéna v laboratóriu síce nesie znaky experimentálneho spôsobu filmovania, ale z pohľadu diváka úplne minula účinkom, nehovoriac o nechutnom oranžovom materiáli, ktorý by sa v tejto podobe hodil skôr do hororu. Jednu hviezdičku dávam iba za záverečnú scénu a, síce nezreteľne vyjadrené, no aspoň prítomné, posolstvo. Zhliadnuté v TV [FILM EUROPE] [originálne znenie] (14.7.2012) (14.08.2012)

Zajímavě vyvážený film. Příběh docela jednoduchý, ovšem velmi silně emotivně působí na diváka. Děj se poměrně vleče, ale na druhou stranu do nás pumpuje dokonalé záběry ještě lepší kamerou. Největší filmařský kumšt celého filmu je rozhodně cesta pouští a psychické zhroucení, kde je tento smutný prvek doslova rozpálen dech beroucím záběrem na hořící postavu. Znamenitý kus práce! (02.11.2009)

Velice zvláštní film, který ale dokázal z autorů udělat středobod vesmíru, co se hudební a nyní už i filmové branže týče. Daft Punk nikdy nebyl obyčejný projekt, a už vůbec ne průměrný. Od začátku dokázali tvořit hity, které se nikdy nezapomněly a hrají se dodnes. Krom toho už mají za sebou hodinový videoklip k jejich albu Discovery s názvem Interstella 5555 a již v té době z nich dokázal udělat něco víc, než běžně kapely jsou. Thomas Bangalter a Guy Manuel De Homem-Christo se drželi vždy stranou, jak je tomu podobně i v tomto velice zvláštním filmu, který pozadím neskutečně připomíná Tarkovskiho Stalker, ale celkově překopává onu myšlenku robotizace do absolutně počáteční myšlenky. Škoda jen, že v půlce, jak tu řada lidí píše, se toho všeho divák přejí, a přestává ho i samotný příběh bavit. On je možná problém v tom, že se v něm už nic moc neděje a všechno rozlomí až konec. Krom toho samotná hudba mohla být o moc lepší, netvrdím, že se nesnaží o zakomponování westernových vsuvek, ale i tak dokáže překvapit, na jejich styl určitě. Nejspíš z toho žádný soundtrack nebude. Hladina decibelů mi totiž občas přetekla přes repráky a ty chvílemi nevěděly, zdali se nerozlomí vejpůl. Electroma přesto zůstává zvláštním bodem, velice hodnotným, z určitého hlediska, který minimálně pro skalní příznivce bude takovým malým výletem do neznáma. (13.12.2007)