2:37

2.37. ___ Srdcervoucí, v žalu topící dílko! K patnáctému červenci roku 2016 nejbolestnější zážitek mé - dovolím si tvrdit - dnes už mnohaleté, lecčím zkoušené divácké kariéry. O ptáčatech, kterým byla polámaná křídla. O neviditelné, kterou daleko ode všech trpasličích problémů i velkých tragédií spolkl nepodplatitelný čas. Nekorunovaný král všech filmů na téma "mladí a nešťastní: vždy může být hůř než je" a přímý antipod hollywoodských teenagerovských (romantických) komedií - namátkou Moderní Popelkou počínaje, Protivnými sprostými holkami konče! (28.09.2011)

Za dveřmi je sebevrah... a teď hádej hádej hadači, který z šesti zoufalců má pádnější argument! K dispozici máš nápovědu ve formě hromádky docela hnusných věcí, začneme se v ní společně hrabat - TEĎ! Je to pěkný svinčík, některé kousky jsou však jen poněkud neuměle naaranžované atrapy, na jiné je třeba gumových rukavic a ne po všech zůstane čisto, nicméně, na každý z nich existuje čistící prostředek, chyba je, že ačkoli film působí ze všeho nejvíc jako výuková pomůcka školního psychologa, nabízí pouze volání po úklidové četě, žádný tip na zmírnění následků, jen konstatování - páni, tady je ale bordel!... Pak už nepřekvapí ani obrácené pravidlo hry... přihořívá, přihořívá,... samá voda! (19.09.2014)

První půlka je skvělá. Představení postav tu proběhne dostatečně, jsou i uvěřitelné (i přes jistou klišovitost) a jejich psychologie tu taky je. Sestříhané je to brilantně (to platí pro celý film), natočené taktéž (to opět platí pro celý film), je tu i napětí a vyprávění je poutavé. Bohužel druhá půlka to začne kazit. Uvěřitelnost jde stranou a Thalluri začne všechny situace až přehnaně vyhrocovat a i když do jisté míry je film nepředvídatelný, naservíruje nám dva stupidní zvraty, z nichž jeden se dá postupem času odhadnout a ten druhý je tak strašně předvídatelný od nějaké 5-6 minuty, že bych se divil, kdyby to někomu taky rychle nedocvaklo. Naštěstí to vytáhl konec, který jsem sice částečně tušil, ale i tak mě nějak šokoval. Celková myšlenka je super a líbila se mi hodně, takže nakonec jsem se rozhodl pro slabé 4*. Ten film je dobře napsaný, skvěle sestříhaný, natočený a poutavý je rozhodně taky. Akorát ještě hudba mi místy přišla otravná a vadilo mi, že (pro mě) nejzajímavější postava, která ze všech byla nejméně klišé, do příběhu výrazněji nezasáhne, je jen do počtu a vlastně jeho/její (si zkuste uhádnout, koho mám na mysli) problémy nejsou ani částečně uzavřeny. Ale zase můžu být rád, že za těmi dvěřmi byl někdo jiný... Je to dobré drama, ale místy zbytečně vyhrocené. Minimalističtější přístup by mi seděl asi víc. I když... u Slona se to spíš minulo účinkem, ale to spíš z toho důvodu, že Van Sant je vůl. Slabé 4* (05.10.2020)

Tak luxusní propojování jednotlivých příběhů jsem snad ještě neviděla. Aby někdo dokázal vymyslet tak složitou kompilaci dějových linek, v kterých se ale divák vůbec neztratí, to je seksakramenský umění. Jen obecně, nad dramaty ze studentského prostředí mi zůstává rozum stát. Díky bohu, že jsem měla vlastně boží telecí léta... (06.06.2013)

Australané bodují. To, co zpočátku vypadalo na další z řady dramat z prostředí střední školy vyvrcholilo v pořádné psycho. Líbilo se mi pohrávání si s divákem a retrospektivní vyprávění, snaha o jistou dokumentárnost navozenou kamerou a střihem a především perfektní herecké výkony úplně neznámých (tedy až na Teresu Palmer) tváří. Two Thirty 7 je film až děsivě realistický. (14.07.2014)