2:37

My (EX)TOP10: Úžasný a postupem času čím dál více depresivnější psychodrama. Film popisující jeden den na střední škole z očí studentů, kteří to ve školním prostředí nemají vůbec jednoduché a své dosti vážné soukromé problémy emotivně prožívají na střední škole. Líbil se mi také ten dokumentární průsmyk výpovědí studentů, to dodávalo filmu, který je inspirován skutečným příběhem, na atraktivitě a závěrečná scéna, kde si mladá dívka pořeže žíly na ruce a následovně můžeme vidět ve velmi dlouhé scéně za doprovodu mé oblíbené skladby Pie Jesu, její poslední minuty života, to bylo hodně depresivní. Miluji filmy, kde příběh skončí tam kde začal! "Víte, někdy je člověk tak zahleděnej do svých problémů, že zapomíná na druhý." (06.06.2013)

Pohled 22 režiséra, který ještě mohl žákem školy, nechci nijak zpochybňovat. Má právo na autenticitu svých prožitků i představ. Se značným odstupem, který k tomu mohu zaujmout, je pojmout (nejen tuto) školu jako ústav sekty, která se rozhodla pro hromadnou sebevraždu. V každém případě zde byla na jednu hromadu nanesena pěkná várka zlotřilostí a perverzí. Možná chtěl autor naznačit: touto cestou (raději už) nepokračovat. Možným problémem je, že nikdo z žáků do školy nechtěl chodit ani se něčemu učit, a nikdo z účitelů vyučovat ani žáky opravovat či napravovat. V jistém smyslu tak jde o školu budoucnosti. Jen mladý režisér to má v hlavě v pořádku, snad mu chybí lépe se naučit řemeslo (v nějaké australské škole?). (05.03.2023)

Sure, we think we have family and friends. But when stuff happens, when really serious stuff happens, you just feel so alone. Jeden z nejlepších filmů, které jsem zatím viděla. Střídání běžných vzájemně se prolínajících obrazů ze školních chodeb s dokumentárními ústřižky vyjadřující pocity hlavních hrdinů doplněné mezizáběry na listy pohybujícími se klidně ve větru, jež kontrastují s celkovou napjatostí situace, přivádí diváka do varu. Vše vrcholí naturalistickým koncem, který musí překvapit snad každého. Podtrženo, sečteno: naprosto skvělé australské drama pojímající velkou škálu psychologických problémů adolescentů. Jen mě mrzí, že příběhy ostatních nebyli nijak ukončeny či jen krátce popsány v závěru. (19.12.2011)

První půlka je skvělá. Představení postav tu proběhne dostatečně, jsou i uvěřitelné (i přes jistou klišovitost) a jejich psychologie tu taky je. Sestříhané je to brilantně (to platí pro celý film), natočené taktéž (to opět platí pro celý film), je tu i napětí a vyprávění je poutavé. Bohužel druhá půlka to začne kazit. Uvěřitelnost jde stranou a Thalluri začne všechny situace až přehnaně vyhrocovat a i když do jisté míry je film nepředvídatelný, naservíruje nám dva stupidní zvraty, z nichž jeden se dá postupem času odhadnout a ten druhý je tak strašně předvídatelný od nějaké 5-6 minuty, že bych se divil, kdyby to někomu taky rychle nedocvaklo. Naštěstí to vytáhl konec, který jsem sice částečně tušil, ale i tak mě nějak šokoval. Celková myšlenka je super a líbila se mi hodně, takže nakonec jsem se rozhodl pro slabé 4*. Ten film je dobře napsaný, skvěle sestříhaný, natočený a poutavý je rozhodně taky. Akorát ještě hudba mi místy přišla otravná a vadilo mi, že (pro mě) nejzajímavější postava, která ze všech byla nejméně klišé, do příběhu výrazněji nezasáhne, je jen do počtu a vlastně jeho/její (si zkuste uhádnout, koho mám na mysli) problémy nejsou ani částečně uzavřeny. Ale zase můžu být rád, že za těmi dvěřmi byl někdo jiný... Je to dobré drama, ale místy zbytečně vyhrocené. Minimalističtější přístup by mi seděl asi víc. I když... u Slona se to spíš minulo účinkem, ale to spíš z toho důvodu, že Van Sant je vůl. Slabé 4* (05.10.2020)

Tak toto bylo hodně drsné. Snímek se viditelně inspiroval Slonem Guse Van Santa, a v jeho stylu nám poskládal mozaiky příběhů jednotlivých studentů, které se postupně prolínají a najevo vycházejí různé skutečnosti. Stylem zpracování se tedy podobá Slonovi. V otevřených zpovědích studentů a především v jejich charakterech jde však mnohem více na dřeň. Slon zaznamenal jeden den v životě několika studentů, který skončí tragédií, hlouběji se však jejich charaktery nezaobíral. Rysy jsou společné, ale v obsáhlosti osudů se silně liší. Skvělé výkony všech protagonistů, z nichž každý zastává jeden určitý "zaškatulkovaný" školní typ. Každý má však svá tajemství, trápení a vztahy, které nám jsou postupně odhalovány. Teresa Palmer je zde nehorázně podobná Kristen Stewart a i díky postavě, kterou ztvárnila, se mi její příběh často prolínal s rolí Kristen ve filmu Mluv. I tím nenápadně přirozeným herectvím mi přišly podobné. Především závěr je u Two Thirty 7 až děsivě realistický a drsný. Nedokázala jsem odtrhnout oči a přitom jsem chápala a cítila, co ta "postava" musí prožívat za příšerná muka. Slovy by se tato scéna dala shrnout takto "Pain, suffering, fall, destruction, blood, tears, help, fear." A úplně nakonec svoboda a klid. A zase si musím říkat: "Něco takového bychom my nikdy natočit nedokázali..." (18.11.2012)