Rules of Lies
Réžia:
Robert SedláčekScenár:
Robert SedláčekKamera:
Petr KoblovskýHudba:
Tomáš KymplHrajú:
Jiří Langmajer, David Švehlík, Petra Jungmanová, Klára Issová, Martin Trnavský, Igor Chmela, Jan Budař, Martin Stránský, David Novotný, Jaroslav Plesl (viac)Obsahy(1)
Psychologické drama z prostředí terapeutické komunity, kde se jedenáct lidí pokouší odpoutat od své minulosti. Motto jejich snažení by se dalo shrnout do asi nesplnitelného přání - ať najdu sílu změnit, co změnit můžu, a vyrovnat se s tím, co měnit nemůžu; a ať dokážu tyhle dvě věci od sebe rozeznat. Většina lidí tady by na svou minulost ráda zapomněla. Je jim okolo třiceti a v jejich životopisech najdete všechny hříchy světa. Lhali, kradli, podváděli, mysleli jen na sebe a jeden z nich i zabil. Zatím se neví kdo, ale pravda vyjde najevo. Pokud je pravdou to, co lidé nazývají vzpomínkami? Není to příběh o trestancích. Každý z nich je tady dobrovolně a může kdykoli odejít. Z vlastní vůle zde stráví rok života. Odkázáni jeden na druhého hledají své lepší já. Východiskem pro lepší budoucnost je pravdivě pojmenovat vlastní minulost. Ale může člověk vůbec nelhat, aby přežil mezi ostatními lidmi? Atraktivně obsazeny film Roberta Sedláčka, je režisérovým celovečerním debutem. (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (2)
Recenzie (415)
Pravidla lži jsou mezi svými českými vrstevníky takové malé zjevení. Ztvárnění komunity i jejích obyvatel bylo perfektní, dialogy i herecké výkony až úžasně přesvědčivé, jen ten samotný obsah mohl být lepší. Kriminální linka je odhadnutelná, prakticky o ničem a pointa vyzněla absolutně do prázdna. Je ohromná škoda, že ta nádherná sada ztroskotaných postaviček zůstala z větší části nevyužitá, protože právě v neokoukaném prostředí téhle komunity a za podpory charakteristicky přesně vybraných, skvěle se činících herců mohl vzniknout opravdu dobrý film. Hercům, režisérovi a přesvědčivosti ztvárnění bych bez okolků udělil absolutorium, pofídérní krimi story a zadupaný potenciál bohužel u mě stahují hodnocení na slaboučkých 7/10. ()
“Pravda je to, čemu věříš, nic jiného.“ Každý má svou pravdu a většinou se jí bojí pohlédnout zpříma do očí. Strach. Strach ze sebe sama, ze svého slabého, zranitelného já. Zoufalství, beznaděj. Terapeutická komunita jako místo poslední záchrany, poslední naděje. Možnost schovat se sám před sebou nebo před vnějším světem. Ale utíkat a schovávat se nedá donekonečna, nakonec jsi lapen, svou vlastní slabostí, vnějšími okolnostmi. Záleží na Tobě, jestli se dokážeš vymanit, jestli máš dostatek důvodu začít znovu nebo jestli přijdeš definitivně o všechno. Některé věci se ale změnit nedají, někdy je na veškerý boj už pozdě… Jeden z velmi povedených počinů porevoluční české kinematografie, s citlivou režií, dobře stupňovaným příběhem, výbornými hereckými výkony a v neposlední řadě také s atmosféru potrhující hudbou. ()
Veliké překvapení, které se ke mně dostalo až na obrazovce ČT1 (přestože kolem mě stále kroužilo:). Robertu Sedláčkovi se podařilo z reálných příběhů feťáků poskládat mozaiku, která svou stylizací, kompaktností i surovostí odráží život skupiny feťáků, kteří se rozhodli pro detox v rámci terapeutické skupiny. Někteří méně, někteří více dobrovolně, ale ne všichni tady hrají tu samou hru.. ()
Na režijný debut dobré. Vôbec som sa nenudil. Z čriepkov osobných príbehov poskladaný problém zbavovania sa drogovej závislosti. Niektoré postavy sa prejavia, iné ostanú v úzadí. Ide o film bezpríbehový, čo vôbec nie je na škodu. Preto som nepochopil pokračovanie osudov vymyslených postáv v záverečných titulkoch. Herci boli dobre obsadení a občasná strojenosť dialógov neznehodnocovala celok. A aj keď mi problémy drogovej scény môžu byť ukradnuté, dve hodiny strávené s Pravidlami lži nepovažujem za premárnené. ()
Na české poměry opravdu hodně dobrý film díky skvělé atmosféře, které znatelně vypomohla zajímavá muzika. Dále díky skvělým hereckým výkonům, od herců a hereček, kteří stále mají co ukázat a v tomto filmu se to vydařilo o to víc. A v neposlední řadě díky zajímavě vsazenému prostředí. Příběh je, nechci říct nudný, spíše zbytečně komplikovaný, ale i tak je pro mě až na druhý linii, na první je to prostředí, které těží z opravdu dobré a zajímavé myšlenky. Nebudu přehánět, když řeknu, že Pravidla lži jsou nejpovedenějším a překvapivě vcelku dost vtipným českým filmem během posledních pár let, vznikající z ničeho narozdíl od momentálních rádoby komedií viz. Účastníci zájezdů a jiné, což je jen dobře a dokazuje to fakt, že pár režisérských a scénáristických nadějí se v naší zemi ještě najde. Naštěstí to momentální várka seriálů nevybila úplně. Prozatím. --- Prasata sežerou všechno...pozor na ruku ! ()
Galéria (32)
Zaujímavosti (11)
- Jiří Langmajer o natáčení filmu uvedl: „Co mě na tom zaujalo nejvíc, nebo možná nejvíc potěšilo, je obrovská zabejčenost režiséra a autora zároveň dotáhnout tu věc přes milion překážek do konce. To, že věděl přesně, co chce, koho chce a taky dokázal vysvětlit, proč ho chce. A s tím souvisí i scénář, který se mi líbil od první chvíle, s tím souvisí i to, že jsme na něm v podstatě společně pracovali, což málokterý autor dovolí. Na place byla atmosféra velmi pracovní, otevřená připomínkám, skoro bych řekl až divadelní, při tom zkoušení, což mně osobně velmi vyhovovalo. Nejvíc mě zaujalo to, že jsem se mezi tak velkou skrumáží dobrých herců, mezi takovou konkurencí jakžtakž prosadil.“ (SONY_)
- Jíří Langmajer (Milan) v čase premiéry popisoval, jak se k roli dostal: "Hodinu a půl přeD začátkem představení ve Viole (...), ve kterém hraju Jeana Cocteaua a Mirek Moravec Jeana Maraise, tedy před představením plným poezie, lásky, porozumění a francouzských šansonů, si přede mě v poněkud podroušeném stavu sednul Robert Sedláček. Já jsem si do té doby myslel, že jsem velkej magor, ale když jsem viděl jeho oči, bylo mi jasný, že na něj nemám. Začal mi vyprávět o svým životě a filmu, který chce točit, a taky o tom, že když to nebudu dělat já, tak ho točit nebude, což mi připadalo vtipný, protože já nejsem Ivan Trojan, který se doma rozhoduje nad čtyřma scénářema. Způsob, jakým na mě nastoupil, mě naprosto uchvátil: 1) zaujalo mě, o čem to je, 2) nejsem v pozici, abych si nějak zvlášť mohl vybírat, když se mnou chce někdo točit film, 3) peníze z toho stejně žádné nebudou, 4) bude se to točit v létě, tak si prostě na čtrnáct dnů odskočím do Strakonic. Netušil jsem ovšem, že mě Robert ostříhá dohola a že kvůli retrospekivě, ktrá ve filmu trvá asi dvacet vteřin, mně ty pracně dorostlé vlasy nechá obarvit na absolutně světlou, ze které vznikl tenhle melír, který nosím už rok a kterého se nemůžu zbavit." (NIRO)
- Jiří Langmajer (Milan) komentoval svou účast na setkání lidí, jimž při boji s drogovou závislostí pomáhá organizace Sananim: "Nevím, jestli je to dobře, ale na jeden den jsem se stal jedním z nich, ostatně tak to Aleš, šéf komunity, chtěl. Zkušenosti s alkoholem mám, nějakou drogu jsem taky zkusil, tak to nebyl problém. Natolik jsem se vcítil do toho, kde jsem, že jsem začal komunikovat úplně přirozeně. Takhle jsem dělal léta všechny rozhovory, řekl jsem na sebe všechno, ale pak si přečetl dost velký sračky, takže teď už si dávám pozor, ale tam nebyl důvod nebejt otevřenej. Když jsem se chtěl dozvědět něco od nich, musel jsem jim nejdřív dát všanc sám sebe. Navíc jsem měl to 'štěstí', že zrovna ten den zdrhla jedna holka. Našli ji zfetovanou za sračky a všichni z toho byli maximálně rozklepaný. Já jsem psychicky velmi labilní člověk, takže jsem tam mohl nechat oči i uši. Natolik jsem se do toho vžil, že by mi vůbec nevadilo, kdybych tam zůstal mnohem dýl. Úplně jsem zapomněl, že jsem Jirka Langmajer, že mám dole auto a že můžu kdykoliv odjet." (NIRO)
Súvisiace novinky
Všechny cesty vedou do Varů
Mezinárodní filmový festival Karlovy Vary svůj 42. ročník odstartuje již 29. června a tedy by bylo na místě trochu poodhalit program nejprestižnější české filmové události. Předběžná filmová nabídka… (viac)
Reklama