Štyri slnká

Komedie? Ani náhodou. Z tohohle člověk dostane pořádnou depku. Tleskám Pleslovi, ještě více Geislerové. Pokud jsem se v jiných komentářích u jiných filmů rozepisoval o tom, že Roden se zabydlel v rolích drsných chlapů a rozervaných mužů, pak tady jsme už o několik řádů jinde... Jeho postava podivína v plastových brýlých, pleteném svetru kráčící loukou s kameny v rukách hledaje energetické centrum - působí až mysteriózně... Mádl se stále více vybarvuje (teď nemyslím jeho kohouta :-) a zahranou postavu punkera jsem mu věřil... Celé tohle drsné drama se odehrává na pozadí krásného zeleného rozkvetlého léta, což na mne působilo teď na podzim ještě kontrastněji... Problém jsem měl v tom, že na rozdíl od Lišky ve Venkovském učiteli, kdy mi ho bylo líto, tady jsem si u nejedné postavy říkal .. .bože to ale idiot... Co sis navařil, to si sněz.. ----------. Beznadějí i dobrým vykreslením postav je snímek dost podobný filmu Dom (2011). Tam to však bylo více o realitě, více uvěřitelné, zde už sklouzáváme místy do mysteriózna a to mi tam moc nesedělo. Dávám tři plechová slunce. * * * (27.09.2012)

Hm, umění. Barvy, rozkomíhaná kamera, osudové téma, lidé na kraji společnosti, existenciální témata na půdorysu těchto "malých" životů. Prostě umění. Pro festivaly jak stvořené. Jistě to dostalo mnoho cen. Pravda, s realitou to má společného asi jako televizní zprávy na Nově, a psychologicky je to vedené jen temnými linkami, jako by v životě ty světlé nebyly (tedy možná až na ten konec), ale to je prostě umění. Nedivím se nyní tak často používanému termínu kavárenský intelektuál. To někdo, kdo je docela za vodou, někde sedí, pozoruje cvrkot kolem sebe, a přebírá si to po svém a přebere si to po svém a pak to ze sebe dostane ven formou knihy nebo filmu. Nic proti, každý má nárok na svou interpretaci. Pokud neignoruje očividná fakta a danosti, protože se mu do jeho pohledu nehodí. Nemám nic proti zobrazení lidí na okraji společnosti, ale ono to jde udělat třeba i poeticky, nejen depresivně. Nebo klidně tragikomicky. Ale neměl by tam chybět vyvažující prvek, protože jít jen jednou cestou je zrádné - vlastně z toho nakonec vyleze agitka v takové či onaké podobě. Btw, ta závěrečná píseň kopíruje Mňágu a Žďorp vědomě? (05.07.2014)

Škoda, že 80% českých filmů je o ubohosti českých lidí...Tyto "sociální dramata" však nikde nevedou...Hrdinové začínají ve sračkách a namísto posunu k lepšímu, dostanou se svým chováním ještě do větších sraček...Ani nevím, co chtěl tím filmem Sláma říci...Když jsem sledoval osudy těch lidí (a musím přiznat, že i v reálném světě mám kolem sebe takové) jsem 100% rád, že jsem křesťanem... (25.09.2012)

jeden z filmů, kde budu podle nálady měnit hodnocení mezi třemi a čtyřmi (chci víc hvězdiček!), a to z prostého důvodu, první část se mi totiž zdála poněkud rozvleklá a nudná, s postavami, jejichž osud mne skoro nezajímal. To se ale změnilo v části středí, kde scénář a s ním postavy dostali novou hloubku, především scéna, kde Jára kráčí za mistrem se nasnímána vskutku nádherně a nenudila mne snad ani na vteřinu (což se nedá říct _-spoiler-_ o scéně, kde se Jára vyspí s jakousi ženštinou a je okraden o Karlovi úspory, což nemá vlastně žádný důsledek, krom morálního srovnání Járy a Jany v oku divákově). Technicky je vše zvládnuto více než se ctí, obzvláště kamera je oku opravdu libá, spíše střihačovi mělo být dopřáno vystříhat víc materiálu, pak by i skvělé herecké výkony všech hlavních herců, od Plesla, přes mladého Marka Šáchu až po Rodena, lépe vynikli. Obzvlášť úplný závěr a zahradní scéna považuju za jednu z nejlepších věcí, co jsem v českém filmu v poslední době viděl (03.02.2013)

Zklamání, které sice nedosahuje odpudivých rozměrů Nellisovic Perfect days, páč Sláma se aspoň nezaprodal střednímu proudu, ale možná díky tomu jde o zklamání ještě hlubší, neb se dotýká samotného nitra, jež mělo tohoto režiséra ve velké, skorem duchovní oblibě (stále má, ale napříště bych panu Slámovi přál více režisérského Štěstí). 40% (28.09.2012)