Tajnosti

odkedy som videl neskutocne sympaticky vylet drzal som alice nellis palce, aby aj jej dalsi film niesol minimalne rovnake kvality. sice tym filmom povodne nemali byt tajnosti, ale to je ina kapitola. tajnosti su krasnym filmom, plnym zivota, hlbokych myslienok a nadeje. krasna hudba, vynikajuce herecke vykony na cele s fantastickou ivou bittovou, chytlavy pribeh.. po dlhom case som si nieco tak vyborne uzil a zaroven aj pri sledovani oddychol. (24.10.2007)

Tak spočiatku vznikla u diváka len dilema, či Bittová stihne byť vo filme niekedy aj oblečená, alebo či práve toto bude jej jediný umelecký kúsok. Nakoniec jej nahota našťastie ustúpila, promenádoval sa tam síce ešte nejaký silný artista s bimbasom, no inak film sa vlečie ako husté z nosa a stále nič, čo by malo uchvátiť. Chápem, že sa Bittovej zdal Roden už tak nejak Rotten a tak to skúšala s viac uhladenými, hoci dosť chlpatými králikmi. Chápem tiež, že to má byť aj výpoveď o žene, ktorá si pripadá už stará, pritom si tak pripadať vôbec nemusí, stačí sa pozrieť do zrkadla a ono dá jasnú odpoveď, že stará naozaj už je. Nič viac ale tento film nepodáva a je silne orientovaný na publikum 50 ročných nespokojných žien, ktoré sa pri tomto snímku utvrdia v pocite, že riešenie aj tak žiadne nie je. (28.11.2023)

Vynikající v pravém slova smyslu evropský ženský film. Komorní náhled do života, soukromí, emocí a pocitů ženy. Alice Nellis natočila čistě existenciální film - vnímání hrdinky často sklouzává na nepodstatný detail (moucha lezoucí po dřevěném obložení...), většinu relevantních vjemů zastiňují tělesné pocity (obvykle horka), repliky ostatních lidí mnohdy odcházejí kamsi do pozadí, mnoho situací má rysy absurdna (na ulici dívka na kolečkových bruslích tančí balet...), hlavní hrdinka Julie je vlastně takovým Camusovským cizincem respektive cizinkou v nesrozumitelně odcizeném světě i vlastním životě. Výborné jsou ale (obvykle na hudebním základě) lyrizované pasáže vnímání reality - obdobně jako to udělal třeba Lars von Trier v Tanci v temnotách (Trierova Selma a Julie mají ostatně mnoho společného). Zdánlivě obyčejné a fádní věci se tak jeví díky hrdinčině percepci jako poetické - hádka partnerů na ulici přeroste v tanec, bezdomovci tančí v dokonalé choreografii, prodávání se změní v balet a nejdokonalejší je rytmizované pohupování lidí jedoucích tramvají - to byla opravdová krása... Cit k rytmu a hudbě vůbec (mezinárodní anglický titul filmu je ,,Little Girl Blue" podle názvu písničky geniální Niny Simon...) je z tohoto filmu cítit velmi markantně a nebude to jen díky jeho hlavní představitelce - herecky úžasná a přesvědčivá Iva Bittová! Alice Nellis měla skutečně šťastnou ruku. Také mužský protějšek Karel Roden podal strhující výkon, jeho výčitkami rozervaný manžel jakoby vypadl z kolektivního podvědomí. Nejvíce mě ale překvapila Marta Issová jako dcera. Naivně bezprostřední, herecky ukázněná... Tajnosti jsou prostě vynikající film (a tolik jiný než režisérčiny dva předešlé...). Skvělý nadčasový námět i scénář, popis tajností, které bolí a před kterými utíkáme a schováváme se. Každý si nese ty své a každý je má. Jen někdo si je možná nedokáže přiznat... (10.07.2007)

Scénář: Alice Nellis .. Poetická pouť všedním dnem, který postupně rozkrývá vnitřní emocionální tajemství hlavní hrdinky - ženy středního věku. Toho rána vysloví přání pořídit si klavír, pročež vlastně netuší, proč ho chce. A po cestě k němu pomale rozkrývá své uvězněné tajnosti. Skrz její pohled tančí v rytmu hudby celá pulzující metropole a po většinu dne ji provází atmosferický háv nostalgie kontrastující s nelehkou realitou... Náčrt příběhu a jeho intimní rozvedení je úžasné, byť má vlastně velice všední základ. Alice Nellis nejprve jako scénáristka vytvořila výtečný scénář s inteligentní strukturou o chování ženy ve složité životní situaci a režijně přetavila na osobitou, hořkou a přitom místy excelentně vtipnou záležitost převyšující rámec bežné české tvorby. Hudební složka a její propojení s obrazem je výtečné, stejně tak herecké výkony v čele s minimalistickou, přesto strhující Ivou Bittovou. (12.05.2007)

Natočila žena opravdu film pro ženy nebo si opět nějaká dáma řekla, že by měla ukázat jací jsou muži špatní a ženy vlastně skvělé? Pořádně asi ani jedno. Alice Nellis natočila jistě zajímavý snímek, který se nevyhýbá žádnému klišé ani pomluvě(hlavně okolo mužského rodu) a předkládá nám ženu, hrdinku i trpitelku. Tady je pro mě první zádrhel, protože i když je Iva Bittová dobrá herečka, její postava mě nezaujala a už první scéna s jejím mužem a jejich "rychlovkou" mi ukázala kam se asi film bude ubírat. Žena, která má poměr, čeká dítě s milencem a nedokáže ani říct po čem touží svému synovi nebo dceři je opravdu skutečnou ženou? Mrzí mě pokud tomu tak je. Snímek z hlavní postavy dělá strašnou trpitelku a chudáčka, který potřebuje pohladit, ale úplně se ignoruje fakt, že si ta paní za většinu problémů může sama. Abych pouze nekritizoval dějovou linii a hlavní postavu, musím vyzdvihnout, na české poměry úžasnou, hudební složku. Opravdu se mi dlouho nestalo, abych u českého filmu obdivoval zvuk. Ještě nesmím zapomenout na Martu Issovou, která pro mě byla nejlepší postavou snímku. Tato 26ti letá herečka dokonale vystihla dceru hlavní postavy a její pohled "údiv" mě pokaždé silně rozesmál(v dobrém). Rozhodně na české scéně zajímavý počin, který by měl být pro většinu diváků povinností. Už jen pro ten pocit, že se podívali do tajností někoho jiného... (21.11.2007)