Tajnosti

Citlivý ženský film nejen pro ženy. Tam, kde Hřebejk s Jarchovským divákům zbytečně vysvětlují, co že se to na plátně děje, Alice Nellis si vystačí s jemnými náznaky a poetickými výjevy. Ona totiž narozdíl od výše zmíněných komerčních hitmakerů předpokládá, že se na její film půjdou podívat lidé, kteří nemají problém při jeho sledování i trochu přemýšlet. Ony Tajnosti totiž nejsou tou klasickou hořkosladkou komedií, které se u nás objevují jak na běžícím páse, ale je to citlivá sonda do života jedné ženy, která se ocitla na rozcestí a neví si rady, kterým směrem se vydat dál. Alice Nellis se nebojí experimentovat a do filmu vlepila i nějaká ta taneční čísla...a působí to dobře, svěže. Ještě bych vyzdvihl Ivu Bittovou v hlavní roli a Karla Roden jako jejího manžela, kteří sice hrají úsporně, ale jejich postavy tak působí o to reálněji. A když už dojde na nějaké emocionální výlevy, oba vědí, kde je ta hranice mezi uvěřitlelným projevem a divadelním přehráváním. Jediné, co mně trochu vadilo, byla postava vlastníka obchodu s hudebními nástroji, jehož emocionální otevřenost mi přišla možná trochu moc křečovitá, ale to je opravdu jen detail. Tajnosti jsou po Slámově Štěstí další takový malý zázrak v české kinematografii, který obstojí i v porovnání se zahraniční tvorbou. (27.01.2008)

Jednou za čas se na českém trhu objeví film, který potěší nejen kvalitně. Sice jich poslední dobou v záplavě teenažerských komedií a zpackaných šancí není příliš, ale občas prostě něco překvapí, ač nečekaně, každopádně o to víc. Takovým příkladem je právě tento film. Poslední dobou jsem přestával věřit, že v naší zemi existuje alespoň pár dobrých slečen, které dokážou solidně hrát. V záplavě nemožných seriálů už to přestávalo být realitou. Jenže díky tomuto filmu se všechny moje názory dokázali změnit. Iva Bittová přesto, že se do podvědomí diváků dlouho nikde neprosadila, zde se nádherně a ladně vpravila do příběhu a plula s ním svévolně jako kachnička ve vaně. Sice se může zdát, že je tento film spíše pro dražší polovičku, není ovšem povinností. Dokázal jsem se u něj zabavit, pobavit a překvapit i já. A to už je co říct. Na plné obrátky si to hodnocení sice nezaslouží, ale i tak mně přiměje k faktu, že se u nás dokáží natočit i ty opravdu povedené kousky, které se nemají za co stydět. --- Kolik je tý vaší? - 17,5 - 17,5? Tak to je nejhorší věk. To si děcka myslej, že jsou dospělý a člověkovi to kolikrát taky tak připadá a pak najednou bác. Zavolaj Vám, že je záchranka odvezla v heroinovým kómatu. (14.10.2007)

"Tak já vám ho tady pohlídám." aneb cesta za novou tváří českého filmu. Mají matky dospělých dětí nárok na vlastní život? A co děti? Nejsou dneska mnohem chytřejší než rodiče? Já bych řekla, že jsou, protože rychlé tempo života jim je vlastní a nemají potřebu takových tajností, jako Julie. Ta, v podání Ivy Bittové, ale samozřejmě dostála očekávání, jaké vzbudila v Želarech, o tom není pochyb. (10.03.2009)

Tahle žena, jež má zdánlivě všechno, mi ve svém chování připadala trochu snobská, nějak jsem jí nedokázala uvěřit hnutí mysli. To mávnutí rukou nad autem, a tak 43 táců, mně už je to jedno, mobil neustále po ruce... je to můj osobní problém, ale já ho občas s takovými lidmi mám. Nechci říct "nemají si na co stěžovat", ale spíš "A proč nepřemýšlí taky nad tím, že by měli bojovat?" Sebevědomí kombinované se zalíbením v sebelítosti velmi často sklouzne k podivnému druhu povýšenosti a takový jsem získala dojem tady a to já nemám ráda. (28.11.2009)

Moc příjemné překvapení, které přilétlo z nedaleka a o to víc je tahle vlaštovka vzácná. Niterní reflexe jedné ženské duše je místy skutečně výtečná. Taje i tichá přání nejen překladatelky Julie, ale i jejích blízkých, nám v netriviálním balení předkládá Alice Nellis, která rozhodně netlačí na pilu, nesnaží se za každou cenu šokovat ba dojímat, ale všedně nám představuje ženu, která chce leccos změnit, ale ještě neví přesně co a jak přesně toho docílit. Vnímáme jen úlomky její minulosti (ale brzy máme pocit, že jí známe léta), protože teď je před námi zhruba čtyřiadvacet hodin obyčejného dne, který začne rozpačitým milostným atakem, pokračuje smutnou zprávou o úmrtí hudební legendy Niny Simone, nečekanou touhou po klavíru a taky několika kostlivci.. s hudbou se tu ostatně pracuje na výbornou. Stejné ódy lze pět i na lyrickou kameru a nadstandardní herecké výkony (Bittová, Roden, Issová), kde nikdo nemá šanci zklamat a navíc tu vyvstalo několik velkých hereckých nadějí (mladík z hudebnin Miloslav König mě neskutečně dostal). Inteligentní scénář pak několikrát vyzdvihne důležitost rodiny, která, ač je sebezranitelnější, platí stále za tu nejbezpečnější jistotu. Nellis je v porovnání s třeba posledním snímkem dua Svěrákových (silně průměrné Vratné láhve) zcela suverénní, nekalkuluje, jede na plný plyn a zejména na přirozenost (což potěší i v nerušivém a umně skrytém product placementu). Všeplatný snímek, který je těžko zařaditelný, má silné vnitřní kouzlo plné zajímavých odboček a náhledů na život. A vidíte, ono to jde!! (11.10.2009)