Najkrajšia hádanka

Ani nevím, proč dávám tak vysoké hodnocení - za Honzu Dolanského samozřejmě a za dvě hezké neokoukané herečky, jinak to byla nuda k uzoufání, pohádkové kouzlo veškeré žádné, děsivý hudební doprovod a spousta herců, kteří buď nikdy neuměli nebo zapomněli hrát. Působí to na mě dojmem, že to je pohádka pro hodně malé děti, pak bych ještě pochopila, že to vypadalo, jak to vypadalo. (05.01.2010)

Přiznávám, že jsem mile překvapen, neboť tvorbu pana Trošky opravdu nemusím. V záplavě pomatených "akčních" pohádek, kterými byly vyplněny vánoční svátky 2014, představuje pro mě tato Troškova pohádka návrat k pohádkovosti, dětem se to líbilo mnohem více, patrně proto, že se v pohádce orientovaly, postavy měly jasný charakter a usmívaly se, zpívalo se... Že by mě pohádka vzala za srdce, to úplně ne, ale koukat se na ni rozhodně dá. (04.01.2015)

Dementní, ale především díky Janu Dolanskému snesitelné. Matěj je na jednu stranu geniální kluk, uhodne jakoukoli hádanku, zalaškuje si s princeznou, umí i na dudy hrát, ale na stranu druhou se nechá dvakrát zajmout loupežníky, zavřít do žaláře a málem pověsit. On za to ale nemůže, kdyby si po 20 minutách vysloužil princeznu, nechal ji a šel za Majdalenkou, nikdo by na to Troškovi do kina nepřišel. Tak se skáče sem a tam, milá Majdalenka doma čeká, pláče a naslouchá kanárkům, Matěj neustále odněkud prchá a laškuje s princeznou, nebezpečně neškodným loupežníkem Madlafousem, s trojicí zloduchů na královském dvoře, kteří by nevyděsili ai opuštěné kotě i s vojákem, který ho oslovuje: "I ty kujóne...". S mírně provinilým výrazem přiznávám, že jsem se celkem pobavila, nejen proto, že Troška vykradl své starší pohádky (třeba zvuky noci jsou okopírované z první Princezny ze mlejna), ale i naprosto přestylizovanému královskému dvoru v kontrastu s lidovou vesnicí nebo nesrovnalostech ve vyjadřování postav. Když Honza alias Matěj po pražsku, jeho kamarád po jihočesku a další postava archaicky. Nedíváme se však na historický film, ale na pohádku dle režiséra úchylného na Francii 17. století a poskakující, pouhé citoslovce vydávající postavy. Jo a abych nezapoměla, na to, že Matěj může mluvit s ptáky můžete zapomenout dříve, než se ona jahoda dostane do trávicích traktů hlavních hrdinů, protože za celou hodinu a půl to ničím nepohne. (29.12.2008)

Evidentně chtěl pan režisér natočit veselou pohádku - a tak se každý pořád směje, hihňá, pitvoří, případně alespoň usmívá, s výjimkou padouchů samozřejmě. Jenže tohle samo o sobě veselou pohádkou veselou pohádkou nedělá. Chybí zde totiž jakýkoliv vtip, nadhled, i když se chudák Dolanský snaží, seč může. Stejně tak scénář musel vzniknout hodně narychlo, protože mezi některými scénami se pan autor ani neobtěžoval nějakými alespoň oslími můstky. Prostě bez uzavření jednoho přejde k něčemu naprosto jinému, a když se na tomhle nápadu vyřádí, přesune se někam jinam. Nehledě na páně režisérovu úchylku mít v každém svém filmu včetně pohádek polosvlečeného chlapíka, to už mi skutečně začíná lézt poněkud na nervy. (10.12.2008)

Poprvé, co jsem si něco pustil od znova hned, jak jsem to dokoukal poprvé. Tato pohádka mě velice zaujala a během tří dnů jsem ji shlédl dokonce pětkrát, což se mi nikdy ještě nestalo. Může to vypadat ujetě, ale ta vada řeči princezny se mi líbila, líbil se mi i hlavní hrdina, za co ovšem může jedině Honza Dolanský, protože být tam někdo jiný, tak mě nejspíš natolik nezaujme. Dle mého gusta zde najdeme dosti zábavných scén a hlášek, či grimas. (05.06.2011)