Najkrajšia hádanka

Letošní Vánoce jsem se podíval na řekl bych docela dost nových pohádek. Žádná se ale nevyrovná téhle, která je krásná jak v nápadu, tak v prostředí, hercích a celkovému vyznění pohádky jako takové. Zdeněk Troška totiž když točí pohádku, tak točí pohádku a netahá do toho zbytečně bůhví co, jenom aby byl hustej, kůl a moderní. Ve výsledku to pohádka stejně vůbec nepotřebuje, protože pohádka je pohádka a má nám všem dělat především radost. V téhle je totiž všechno, co správná pohádka má mít a mně to k radosti bohatě stačí. Nestačím se divit, jak tu Troška v jednom kuse dostává sodu od zdejších uživatelů, kteří to tady hodnotí snad jenom ze sportu, aby na něm nenechali nit suchou a hledají si důvody, proč jeho další film zkritizovat, které já v tomto filmu vůbec nevidím. Asi jsme každý koukali na něco jiného... (02.01.2015)

Pohádka o Matějovi a Majdalence byla ve stejné knížce, jako jedna z mých nejmilovanějších pohádek Zapomenutý čert. Naprostá klasika mého dětství, no tak to natočil Troška, tak to hoďme do toho pekelného kotle a naplivejme na to. Paráda. A teď k pohádce - proč měla princezna na hlavě tu chcíplou černou ovci? Proč tam vůbec bylo tolik divných paruk? To sklepení dobrý, ale neumím si představit, proč tam ten holub lítal, leda by chtěl naplnit to "vyletěla holubička ze skály". Ve snaze natáhnout to na hodinu a půl to bylo už trochu překombinovaný, trochu moc se tam pištělo a princezna (jako by mi ležela v žaludku, že jo? No Majdalenka se mi líbila víc) šilhala po někom, kudy chodila. Nejvíc tomu škodí jméno režiséra, být to podepsaný někdo jiný, věřím tomu, že spousta lidí ukáže ryzí charakter a ohodnotí film lépe. (29.03.2013)

Evidentně chtěl pan režisér natočit veselou pohádku - a tak se každý pořád směje, hihňá, pitvoří, případně alespoň usmívá, s výjimkou padouchů samozřejmě. Jenže tohle samo o sobě veselou pohádkou veselou pohádkou nedělá. Chybí zde totiž jakýkoliv vtip, nadhled, i když se chudák Dolanský snaží, seč může. Stejně tak scénář musel vzniknout hodně narychlo, protože mezi některými scénami se pan autor ani neobtěžoval nějakými alespoň oslími můstky. Prostě bez uzavření jednoho přejde k něčemu naprosto jinému, a když se na tomhle nápadu vyřádí, přesune se někam jinam. Nehledě na páně režisérovu úchylku mít v každém svém filmu včetně pohádek polosvlečeného chlapíka, to už mi skutečně začíná lézt poněkud na nervy. (10.12.2008)

Dementní, ale především díky Janu Dolanskému snesitelné. Matěj je na jednu stranu geniální kluk, uhodne jakoukoli hádanku, zalaškuje si s princeznou, umí i na dudy hrát, ale na stranu druhou se nechá dvakrát zajmout loupežníky, zavřít do žaláře a málem pověsit. On za to ale nemůže, kdyby si po 20 minutách vysloužil princeznu, nechal ji a šel za Majdalenkou, nikdo by na to Troškovi do kina nepřišel. Tak se skáče sem a tam, milá Majdalenka doma čeká, pláče a naslouchá kanárkům, Matěj neustále odněkud prchá a laškuje s princeznou, nebezpečně neškodným loupežníkem Madlafousem, s trojicí zloduchů na královském dvoře, kteří by nevyděsili ai opuštěné kotě i s vojákem, který ho oslovuje: "I ty kujóne...". S mírně provinilým výrazem přiznávám, že jsem se celkem pobavila, nejen proto, že Troška vykradl své starší pohádky (třeba zvuky noci jsou okopírované z první Princezny ze mlejna), ale i naprosto přestylizovanému královskému dvoru v kontrastu s lidovou vesnicí nebo nesrovnalostech ve vyjadřování postav. Když Honza alias Matěj po pražsku, jeho kamarád po jihočesku a další postava archaicky. Nedíváme se však na historický film, ale na pohádku dle režiséra úchylného na Francii 17. století a poskakující, pouhé citoslovce vydávající postavy. Jo a abych nezapoměla, na to, že Matěj může mluvit s ptáky můžete zapomenout dříve, než se ona jahoda dostane do trávicích traktů hlavních hrdinů, protože za celou hodinu a půl to ničím nepohne. (29.12.2008)

Poprvé, co jsem si něco pustil od znova hned, jak jsem to dokoukal poprvé. Tato pohádka mě velice zaujala a během tří dnů jsem ji shlédl dokonce pětkrát, což se mi nikdy ještě nestalo. Může to vypadat ujetě, ale ta vada řeči princezny se mi líbila, líbil se mi i hlavní hrdina, za co ovšem může jedině Honza Dolanský, protože být tam někdo jiný, tak mě nejspíš natolik nezaujme. Dle mého gusta zde najdeme dosti zábavných scén a hlášek, či grimas. (05.06.2011)