Najkrajšia hádanka

Skutečně brilantní Jan Dolanský. Díky němu mě to celé velmi bavilo. Není to možná vrchol, ale ve srovnání s novodobou pohádkovou konkurencí z naší produkce je to velmi vydařené. A vůbec všichni herci si vedli výborně a dali své postavě jiskru. Ale Jan to pro mě celé táhl, tohle je jednoznačně jeho a Troškova pohádka. (29.05.2011)

Hrozně akční pohádka, ve které se pořád něco děje. Děj sice překombinovaný, ale minimálně první hodinu velmi zábavný. Sympatický Dolanský, hezká princezna a lokace alá „Princezna ze mlejna“. Něco mezi třemi a čtyřmi hvězdičkami, zaokrouhlím nahoru. Na českou pohádku každopádně dost slušné a stojím si za tím, že Troška tenhle žánr umí (nebo uměl). (21.12.2016)

Nejkrásnější hádanka? Jednoduchý děj, příjemné obsazení Matěje a Majdalenky (jejich příběh tak trochu připomíná,hlavně záběry na hospodářství, Troškovic Princeznu ze mlejna) i princezny Rozmarýnky a vojáka Ondřeje. Z dalších herců zaujme ještě vůdce loupežníků Táborský. Ostatní herci mi neseděli - ukřičený pantáta, klasicky uječená dvorní dáma "tetka" a parta loupežníků skoro jako z Mrazíka. Scény, při kterých jsem se bavil (zadávání hádanek), mi utekly rychle, naopak některé loupežnické výstupy byly příliš rozvláčné. Takže jediné, co sedělo, byly záběry na pohádkově krásnou krajinu i na zámek. Ale že bych měl obavy o Matěje, že nepřelstí přihlouplé královské poskoky nebo bandu loupežníků, tak to ne. Proti "Dvojkám" Princezny ze mlejna nebo Z pekla štěstí sice posun k čistější pohádkovosti, ale k létajícímu ševci má Hádanka daleko. I když dvojice Matěje a Majdalenky bude u dětí pravděpodobně stejně populární jako Eliška a Jindřich. Z poklidného sledování závěrečných titulků mě vyrušila píseň Nejkrásnější hádanka v podání Vlasty Horváta, která působila tak nějak přilepeně... (02.01.2010)

Dementní, ale především díky Janu Dolanskému snesitelné. Matěj je na jednu stranu geniální kluk, uhodne jakoukoli hádanku, zalaškuje si s princeznou, umí i na dudy hrát, ale na stranu druhou se nechá dvakrát zajmout loupežníky, zavřít do žaláře a málem pověsit. On za to ale nemůže, kdyby si po 20 minutách vysloužil princeznu, nechal ji a šel za Majdalenkou, nikdo by na to Troškovi do kina nepřišel. Tak se skáče sem a tam, milá Majdalenka doma čeká, pláče a naslouchá kanárkům, Matěj neustále odněkud prchá a laškuje s princeznou, nebezpečně neškodným loupežníkem Madlafousem, s trojicí zloduchů na královském dvoře, kteří by nevyděsili ai opuštěné kotě i s vojákem, který ho oslovuje: "I ty kujóne...". S mírně provinilým výrazem přiznávám, že jsem se celkem pobavila, nejen proto, že Troška vykradl své starší pohádky (třeba zvuky noci jsou okopírované z první Princezny ze mlejna), ale i naprosto přestylizovanému královskému dvoru v kontrastu s lidovou vesnicí nebo nesrovnalostech ve vyjadřování postav. Když Honza alias Matěj po pražsku, jeho kamarád po jihočesku a další postava archaicky. Nedíváme se však na historický film, ale na pohádku dle režiséra úchylného na Francii 17. století a poskakující, pouhé citoslovce vydávající postavy. Jo a abych nezapoměla, na to, že Matěj může mluvit s ptáky můžete zapomenout dříve, než se ona jahoda dostane do trávicích traktů hlavních hrdinů, protože za celou hodinu a půl to ničím nepohne. (29.12.2008)

Na to, že jde o obyčejnou českou pohádku, kde nechybý ani jeden z klasických ohraných motivů, které jsme viděli už stokrát, musím uznat, že i tak to byla hezká podívaná. Herecké výkony, nebyly pod bodem mrazu tak jako obvykle, a prostředí působilo přirozeně a přesto pohádkově. I když nejsem zastáncem českých filmů, zvlášť pohádek, tahle si 4* zaslouží. (29.03.2013)