Najkrajšia hádanka

Dementní, ale především díky Janu Dolanskému snesitelné. Matěj je na jednu stranu geniální kluk, uhodne jakoukoli hádanku, zalaškuje si s princeznou, umí i na dudy hrát, ale na stranu druhou se nechá dvakrát zajmout loupežníky, zavřít do žaláře a málem pověsit. On za to ale nemůže, kdyby si po 20 minutách vysloužil princeznu, nechal ji a šel za Majdalenkou, nikdo by na to Troškovi do kina nepřišel. Tak se skáče sem a tam, milá Majdalenka doma čeká, pláče a naslouchá kanárkům, Matěj neustále odněkud prchá a laškuje s princeznou, nebezpečně neškodným loupežníkem Madlafousem, s trojicí zloduchů na královském dvoře, kteří by nevyděsili ai opuštěné kotě i s vojákem, který ho oslovuje: "I ty kujóne...". S mírně provinilým výrazem přiznávám, že jsem se celkem pobavila, nejen proto, že Troška vykradl své starší pohádky (třeba zvuky noci jsou okopírované z první Princezny ze mlejna), ale i naprosto přestylizovanému královskému dvoru v kontrastu s lidovou vesnicí nebo nesrovnalostech ve vyjadřování postav. Když Honza alias Matěj po pražsku, jeho kamarád po jihočesku a další postava archaicky. Nedíváme se však na historický film, ale na pohádku dle režiséra úchylného na Francii 17. století a poskakující, pouhé citoslovce vydávající postavy. Jo a abych nezapoměla, na to, že Matěj může mluvit s ptáky můžete zapomenout dříve, než se ona jahoda dostane do trávicích traktů hlavních hrdinů, protože za celou hodinu a půl to ničím nepohne. (29.12.2008)

Matěj kromě hádanek miluje i Majdalenku, pohlednou dceru sedláka, u kterého pracuje. Jenže otec už pro ni vybral rychtářova syna Jakuba. Nic však není ztraceno, protože Matěj zachránil bílého holoubka, a ten na oplátku přinesl kouzelnou jahodu, díky níž chasník i jeho milá rozumějí řeči zvířat a tak než si získá srdce Majdalenky čeká ho cesta na zámek za princeznou a pohádka tak nějak doklopýtá do štastného konce. Kostrbatý scénář má i logické lapsusy u kterých se divák musí ptát, proč chce Matěj po úspěšném rozřešení hádanek od princezny hubičku, když tolik miluje Majdalenku a i některé jednání postav postrádá logické odůvodnění. Pohádkové kouzlo tu není přítomno v tak silné konzistenci a někteří herci ve svých rolích působí divně, jako třeba Jan Dolanský, a někteří to zase podrželi, jako třeba Miroslav Táborský. Hudba byla asi tím nejlepším a Troškův režijní rukopis není na pohádce příliš znát. 60% (09.01.2009)

Jsem rád, že na TV Nova nepanují komunistické poměry jako v České televizi, kde rudé cenzory vystřídala banda kamarádíčků a jakých si intelektuálních kritiků, která určuje, který tvůrce se smí vysílat a který už ne /stopka na tvorbu Zdeňka Trošky a dalších na ČT se dostal už dokonce i do medií / a já tak mohl vidět druhou nejkrásnější pohádku ( po Anděl páně ) za posledních deset let. Souhlasím s uživatelem "pájap", taky mě nevadí, když se někomu nelíbí něco co se líbí mě, ale kde se bere v některých lidech tolik nenávisti nad tím zůstává rozum fakt stát viz komentář uživatele -- profil / všechny komentáře uživatele RubensBagr odpad! Jaký druh rakoviny má Zdeněk Troška? TO je nejkrásnější hádanka. ..... No jsme na CSFD a tady je v módě házet po Zdeňkovi Troškovi plivance nenávisti, případně urážet lidi, kterým se filmy od Trošky líbí. (01.01.2010)

Na Troškovy sračky už jsme nějaký ten pátek zvyklí, ale tady to zas až tak moc neposral, takže jasný odpad to nebude. Snad za to může i předloha, ačkoliv Drda nejspíš metá kotrmelce v rodinné hrobce. Kdyby to alespoň mělo hlavu a patu. Vše mi tu připadá tak nějak nesmyslně poslepované. Místo jednoduché příběhové linky tu drhne celé klubko kokotin, které spolu nemají zdánlivě nic společného. Jako by si scénárista na každých pět minut odskočil do jiné pohádky. Už jen fakt, že jsem byl schopen tu hrůzu dokoukat do konce si zaslouží jednu hvězdu. Jinak je to ale typické dílo našeho dvorního mrviče vkusu a přestárlého teplometa, který už by se na tu filmařinu měl vysrat. Nejlépe tak před dvaceti lety. 25% (28.12.2019)

Fakt, že klasická česká pohádka byla převedena do filmové řeči jako klasická česká pohádka, navazujíc na tvorbu padesátých až osmdesátých let, je znám o sobě velkou kvalitou. Při současném dodržení pohádkového tvaru bez křečovitého úsilí o rádobymodernizaci a výborném výběru klíčových představitelů rolí (Medvecká, Kubařová) Troška nikde nepropadá podbízivosti a odvádí znatelně více než je jeho spíše lidovkářský než lidový průměr. (06.01.2022)