...a bude hůř

Quasi dokumentární film o skupině (pod)disidentů. Havlova centrální disidentská skupina si tyto skupinky, většinou soustředění kolem nějaké bigbítové kapely, vzala za svoje a integrovala je do obecného pojmu disidenství, a to i přes různé (často zásadní) názorové rozpory, od významu umění po smysl života. Základem tu byla jejich proti-establišmenskost. V podstatě však bylo jejich zahrnutí do tohoto proudu násilné a mnohá sociální uskupení to zničilo. V době dějě jsem se o tuto situaci spojenou s alternativní hudbu dost zajímal, a s několika z těchto seskupení si vyměňoval kazety s nahrávkami... Pelcovu knihu jsem četl a film považuji za její úspěšné převedení do filmu. Počáteční obavu ze zvládnutí herců (aby nehráli trapně), vystřídal uspokojvý pocit, zvláště v případě Filipa Kaňkovského. Další možné hledisko: "Sex and drugs and rock and roll" zde nepovažuji za relevantní. (12.05.2021)

O filme platí zhruba to, čo vraví Egon Bondy k rovnomennej knihe Jana Pelca: "Jadro príbehu nie je o šukaní". Sfilmovaná je prostredná časť knihy nazvaná Děti ráje, začínajúca Olinovým návratom z psychiatrie medzi krčmových vlasatých partiakov. 16 mm kamera, čiernobiely obraz a surový zvuk prispeli k autenticky pôsobiacej atmosfére bezútešných rokov normalizácie, v ktorých vznikla, navzdory boľševickému režimu, osobitná kontrakultúra. Rebelujúce máničky, vymedzujúce sa voči väčšinovej uniformnej spoločnosti, sa prirodzene spájali s ľuďmi podsvetia a tulákmi. Absencia pražských reálií a žehnajúcej ruky intelektuálnych osobností tamojšieho undergroundu (dej sa odohráva na severe Čiech) dodáva celku punc ešte okrajovejšieho okraja. Pohľadom zvnútra komunity, mapuje film jednotlivé jej akcie, veselia, smútky, policajnú svojvôľu, stúpajúcu bezmocnosť a hnev, a seba uvedomenie si nemožnosti žiť slobodne v neslobode. Vyhmatnutie najcennejších častí Pelcovej predlohy, skvelé a typovo presné herecké obsadenie prevažne neznámych hercov, epizódna účasť predstaviteľov undergroundu tých rokov (Vratislav Brabenec, Pavel Zajíček) a v neposlednom rade vynikajúci hudobný sprievod skupiny DG 307, vytvorili dielo presne mapujúce normalizačný marazmus pohľadom rebelujúcej mladosti. Pre mňa osobne jeden z najlepších českých porevolučných filmov. Pozn. 1 Podmienkou premietania filmu sú podniky, kde sa čapuje pivo. Film sa premieta z šestnásťkovej premietačky, v polovičke je pauza na výmenu kotúčov (a vycikanie sa). Ide o ťah tvorcov, dotvárajúci filmový zážitok, odohrávajúci sa nemalou mierou práve v krčmách. Koncert skupiny ...a bude hůř, po koncerte, hrajúcou svoje „píčoviny“ je bonusom navyše. Pozn. 2 Knižná predloha sa stala predmetom veľmi polemických, rozporných názorov výrazných osobností českej kultúry a filozofie už v časoch jej vydania v exilovom nakladateľstve Index v Kolíne nad Rýnom v r. 1984, ako boli napr. Erazim Kohák, Ivan Sviták, Ivan Martin Jirous, Egon Bondy, Rio Preisner. Autor knihy, Jan Pelc, podstatu polemík výstižne zhrnul v rozhovore pre časopis Týden, cit: „Část exilu z r. 1948 i někteří pozdější emigranti nemohli strávit, že v tom krásném masarykovském Československu žijí lidé, kteří chlastají, souloží, fetují a přitom nemají rádi komunisty. S takovými lidmi nechtěli být na jedné lodi.“. (01.04.2007)

ZAJÍMAVOSTI K FILMU:Onehdá jsme se procházeli s báglama na čundru Horním Jiřetínem, a zastavil nám J. M. Sieber (ve filmu hraje vychovatele nakupujícího s Olinou v sámošce, jemuž je posléze flaška o hlavu přeražena ), mysle si že stopujeme na Most, kam právě jel. Od něho jsem se dozvěděl že: *** V Horním Jiřetíně se natáčely scény: hosposké interiérové, závěrečný útěk - konkrétně jak ujíždějí v avii, a také scéna nakupování v sámošce (mimochodem ta opravdu vypadá i když se nenatáčí film ze sedmdesátých let jako sámoška ze sedmdesátých let ). ***Místo na kterém ústřední trojice ke konci filmu je na jakési zřícenině v lesích, se natáčely poblíž Hory Sv. Kateřiny v Krušných horách. Vzkaz tvůrcům filmu: Majitel sámošky si stěžoval, že mu štáb nevrátil asi tři flašky šampáňa co si vypůjčil. Doslova cituji: "Tak tyvole Jirko, to se snad nedělá, to je pro mě pětikilo škody, jen ať si zkuse natáčet si tu pokračování, to mě teda nas*ali!" (18.03.2007)

Narozdíl od padesátkové agit-slátaniny Kousek nebe šel v tomhle film Nikolaev až na dřeň a předestřel černobílé plátno plné uvěřitelných postav a syrové atmosféry. Dokonce i postavy komunistů už nepůsobí tak křečovitě karikaturním dojmem a svět androšů a santusáků funguje před vašima očima neobyčejně hladce a působivě. Dokumentární dojem posiluje jak kamera, tak velmi skromně zvolený tón vyprávění, který nic nestylizuje a jde přímo k podstatě. Bezútěšná atmosféra normalizace sama o sobě sugeruje otázky po možnostech existence a nutnosti krajního gesta v podmínkách, které neumožňují svobodnou existenci. Skutečně důležitý film, je skandální, že prošuměl takřka bez odezvy. (29.09.2008)

Kdo nezažil, stejně asi úplně nepochopí. Já nezažil, ale kalby tam pořádali dobrý. Proti Olinovi a jeho partě jsme docela nudní patroni. Jsem moc rád za tu pozdější část filmu, která jaksi dala smysl tomu co se odehrávalo předtím. Btw ty kamerové oblety, když jsou Olin, Olina a ten jejich brejlatej kámoš na jakési zřícenině v lesích, opravdu pohladili na duši. (14.01.2008)