Temný rytier

„Noc býva najtemnejšia pred úsvitom.“ Dávam "len" 4*, pretože jednotka sa mi predsa len páčila viac (hoci paradoxne Temný rytier je kvalitnejší a vyladenejší a pojednáva o vážnejších veciach). Sequel je zbytočne dlhý, čo mu umožňuje (načo je to ale dobré?) odvádzať divákovu pozornosť od hlavnej dejovej línie (príbeh dvoch trajektov a pekná, ale neveľmi dôležitá hongkonská odbočka - k danému svedkovi sa určite dalo dostať aj inak, na strane druhej to Batmanovi umožňuje cestovať po celom svete, čo v komiksoch, na rozdiel od filmov, robí bežne). Kým na takéto "blbosti" si Nolan našiel čas, na dôležité veci nie. Niektoré kľúčové okamihy ostávajú nedokončené (korupcia v Gordonovom zbore, konce záporných postáv: Maroni, Lau atď.). Akčné scény sú priemerné (sonarová akcia v mrakodrape je natoľko nezrozumiteľná, že som ju poriadne nepochopil ani po troch reprízach, dosť to ale vylepšuje prepad policajnej kolóny). Škrabance na hladkom povrchu vytvára aj veľa čudných náhod (čo by sa stalo, ak by väzeň ovládač hodil tak nešikovne, že by sa mu ho nepodarilo vyhodiť do rieky? Mne by sa to určite stalo!). Nolan sa nebolí likvidovať postavy, aké sa v bežnom hollywoodskom filme nelikvidujú. Faktom je, že Temný rytier je vynikajúci komiksový veľkofilm s myšlienkou. Nebojí sa polemizovať o dobre, zle a veciach medzi tým. Ponúka sériu kultových scén (ceruzka) a tvrdých hlášok („Prečo si taký vážny?“, „Ten to už asi nerozchodí.“). Strhujúcim vrcholom je mrazivý magor Joker nepredívateľného Heatha Ledgera a jeho desivé monológy, ktorými sa nám pokúša ozrejmiť svoj zrod. V tomto smere sa Nolan inšpiroval kultovým Kameňákom, kde Joker tiež povie o svojom pôvode a následne to spochybní s tým, že možno to celé nakoniec bolo inak. Z Kameňáku si Nolan berie inšpiráciu aj čo sa týka komplikovaného vzťahu Batman/Joker. Aj v jeho filme sa obaja muži  navzájom potrebujú, nejedná sa o klasických nepriateľov. Okrem Kameňáku sa Nolan inšpiroval tiež skvelou noirovkou Dlhý Halloween pojednávajúcou nielen o vojne Batmana s mafiou, ale tiež o zrode Two-Facea. Režisér stvoril množstvo pozoruhodných momentov (Joker odchádzajúci z nemocnice, Alfrédove spomienky na vojnu o tom, že niektorí pošukovia nemajú logické motívy, ale proste len chcú vidieť svet v plameňoch). Mimochodom, všimli ste si, že je tu ukrytá jedna scéna, v ktorej je Joker bez mejkapu? Kino Považan NMnV 2008 (01.11.2008)

Tak to ano... Nemám tyhle blockbusterové trháky právě v oblibě, neboť umný hype zpravidla udělá i ze silně podprůměrných věcí kasovní trháky, ale Temný rytíř je skutečně něco jiného. Je výjimečný. Jak Nolan dokázal udělat z mrtvého batmanovského tématu živé (a nadčasové!) drama, to je ohromující. Stejně jako formální stránka celého snímku. Skutečně dokonale natočená a zahraná akce. (Nutno však uznat, že tenhle film ocení především mužský divák, neboť je natočen víceméně jen pro onoho kluka v něm...) Byl jsem kvalitou zpracování až zaskočen. Takže jediné, co mi vadilo, byla neúměrná délka a s tím související strukturální disbalance (dva dějové vrcholy, přičemž po prvním přichází mírný útlum) a mírná rozvleklost. Být ten film o půl hodiny kratší, byla by to nejlepší komiksová adaptace, kterou jsem kdy měl tu čest vidět... (01.04.2009)

Že já Blázen, jsem si tuhle Pecku nechal UJÍÍT!!...Celý film nabíral od začátku neskutečné Grandiózní Bomby! Celé to krásně šlapalo, jako Švýcarské Watches! JÁ osobně uděluji Oskara Heath Ledgerovi.. Perfektní Herecký Výkon.. Super Akce, Triky, Vychytávky, Dialogy, Chválím ÁČkové herecké obsazení, Nemám co vytknout.. 150%!!! (27.05.2012)

Po druhom zhliadnutí dvíham hodnotenie na maximum - jednak preto, že je to skutočne o triedu lepšie ako (inak vynikajúci) BB, a hlavne kvôli epickému rozmachu a scenáristickej prepracovanosti, ktorá vyplytvala nápady a zápletky na tri filmy. Mnohé výhrady však zostávajú - kvôli šialenému tempu mnoho scén emocionálne nedoznie (Gordonovo zmŕtvychvstanie), najlepšia akčná scéna je uprostred filmu (hoci na druhý pokus som prišiel na chuť aj záveru so "sonarovým efektom"), toľkokrát oslavovaná hudba si vlastne vystačí s jedným motívom a Rachel/Maggie je chudiatko taká škaredá a nevýrazná, že na mňa osobne vôbec nefunguje scéna, ktorá má byť emocionálnym vyvrcholením filmu. Napriek všetkému ide o jeden z vrcholov komiksového žánru a obrovský kus špičkovej scenáristickej, režijnej a hereckej práce. (24.07.2008)

V gothamské verzi slabikáře stojí, že Bruce Wayne má tajemství, Batman má pomalu víc imitátorů než nepřátel, Rachel má rozdělené srdce, Harvey Dent má Rachel a Gotham má nového bílého rytíře bez netopýří tváře. Ale tak jako jsou bílí rytíři ohroženi potemněním na každém kroku a nejen proto, že v heraldice rytířům tak blízké bílá rovná se stříbrná a černání stříbra je přirozený proces, tak je lidská duše v každém okamžiku své existence ohrožována pokušením, nad kterým se ne vždy dá po wildeovsku zvítězit podlehnutím, protože nejsvůdněji vonícím pokušením je často nejprovařenější, leč stále bezchybně fungující klišé - nebohá paní pomsta, a každá hra i po odkrytí všech karet ohrožována nevyzpytatelností těch, kteří drží karty v ruce; a jak to vypadá, přebývající žolík, karta proklatě divoká, drží v ruce logiku hry a postupně každého protihráče a přinejmenším z poloviny je věrný svému prohlášení, že není zrůda, je jen v předstihu... protože v předstihu je značném. A Batmanovi, unavenému partiemi zločineckými i soukromými, které už nejdou končit s klidem rutinním a karty z toho nevinit, že mezi ním a ní se propast stále hloubí, nezbývá než spojit síly se strůjcem svého štěstí a doufat, že Harveyho trumfové eso s tváří ukončí hru o lidskou duši Gothamu, a oběma nezbývá než zapomenout na pokusy být rytířem důstojným srdcové dámy - jenže zapomenout na dámu je nejen negalantní, ale někdy též osudově chybné. Stejně jako svět řádu, pravidel, příčin a následků nemá na vybranou a musí klopýtat ve stopách pevně řízené anarchie a nelidsky vychytralého šílenství, nemá na vybranou divák, vlečený jako soumar sourozeneckým duem Nolanových a nucený snášet další nálože hry bez pravidel, otázek bez odpovědí a tempa bez oddechu, další nástrahy vtipálka s jaksepatří prořízlou pusou a další pokusy obstát ve světě různě vybarvených rytířů, dam jejich srdce a komorníků střežících s klidem Angličana bílé i temnější lži, který tak skvěle funguje i po přesazení do našeho světa mafiánů, kmotrů, amerických gangsterů a nelítostných soubojů o psích odpoledních ve špinavých ulicích. A divák to snáší ochotně a rád, protože přinejmenším v mém případě věří tomu, že ve světě, kde jsou touha po spravedlnosti a šílenství často jen dvěma stranami stejné falešné mince, vzdor všem, kteří za místo, kde se nalézá současná kinematografie, označují tu část těla, která se nejdůvěrněji stýká se sedadlem, stále vznikají filmy, které inkriminovanou část těla zarážejí do sedačky ještě hlouběji. I když v mém případě se též lehce distancuje od mánie kolem nesporně oslnivého výkonu Heatha Ledgera a dvoj(troj?)jedinou hvězdou snímku je pro ně výkon Aarona Eckharta a osud státního návladního, který se přesvědčí o tom, že nastavení druhé tváře je pojem značně... dvojznačný a skutečnou hvězdu Heatha Ledgera vidí někde úplně jinde. I still believe in Harvey Dent, but it was nice to know you, Ennis Del Mar... (26.09.2008)