Temný rytier

Vyhypované až hrůza... Nehodlám tu opruzovat sáhodlouhým elaborátem a destilovat mnohokrát již řečené, jen stručně načrtnu, proč jsem u Dark Knighta nezažíval orgasmické stavy a neskočil oběma nohama do víru všudypřítomné nekritické davové hysterie... Těšil jsem se, moc jsem se těšil. Ale v kině jsem se musel rozpačitě ptát:: "Kde je ta genialita? Ta dokonalost?". U většiny filmu jsem zažíval pocity, které jsem měl po čase u třetího Bournea: Promakaná podívaná, uhánějící k cíli jako splašený vlak (u Batmana je základem pro rytmizaci těkavá energická melodie - kde jsem ji už slyšel?), avšak pronikavějších emocí prostá (nevyužitý milostný trojúhelník a postava Rachel), dobře zahraná, leč tíhnoucí k podivné sympatii k pomalovanému pošukovi (Wayne/Batman přichází na buben)... Akční pasáže vesměs pouze nadstandardní, ze sedadel nezvedající, bez momentu, jenž by si chtěl divák dopřávat stále dokola (neodpustím si srovnání s loňskými popcornovějšími Transformery, které obsahovaly těchto euforických chvilek hned několik)... A nakonec je tu ta místy zvláštní poslední půlhodina (trajekty, sonar), jež jakoby podvratně uřezávala větev pod nastaveným depresivním, potažmo realistickým stylem... Netvrdím tu nic objevného (stačí si přečíst diskuzi) – zkrátka jsem se v kině podivoval, jakýže humbuk tenhle sic kvalitní,ale filmovou historii nikterak nepřepisující akční thriller s jedním skvostným záporákem, způsobil. (07.08.2008)

Učinit z komiksové adaptace osudové drama téměř antických rozměrů? To asi umí jenom Mistr Nolan. Za nejproblematičtější část příběhu bych viděl snad jenom začátek (za což nemůže ani tak film samotný, jako má nepřipravenost na to, co za jízdu člověka čeká), kdy je divák nucen skočit šipku a chvíli se „plácat“ v nahuštěném ději, který se valí jako tsunami vpřed, ale jakmile se naladíte na tu správnou nejvyšší vlnu, čeká vás slastný zážitek. Největším plusem Nolanova filmu je skutečnost, že je dění na plátně vždy o krok dopředu před vašimi očekáváními a představami, jinými slovy - že neustále a neustále překvapuje (Jokerovy kousky, vyústění dilematu na trajektech atd.). A Joker? Kdykoliv se objevil, sral jsem blahem malé netopýry (z jeho dialogu s batmanem na policejní stanici bych si udělal večerníček). Heathe……And Oscar goes to……. (28.08.2008)

Scénář: Jonathan Nolan, Christopher Nolan .. Precizně chladná podívaná. Jenže plné doušky hodnocení dávám za plně uspokojivé počiny. A jelikož jsem šel především na nového Nolana, nemohu být spokojen maximálně. Kampak se vytratila brilantní psychologie hlavní postavy? Resp. do jakého pozadí se nám dostává hlavní postava vůbec? Tím chci říct, že mi vadí odbočení od vytyčeného směru předešlým dílem, kdy v jednotlivostech Dark Knight letní blockbusterové sezóně téměř kraluje, ale jako celek se nakonec svému Začátku maximálně pouze rovná, žádný nový orgasmus se nekonal (třebas oproti Wanted, kde jsem vřel blahem s každou minutou). ___ Technickou stránku netřeba obsáhle komentovat, akce je na Nolana ucházející, triky a efekty náležitě povedené, zato hudba a střih je místy pokulhávající za svými možnostmi. Jelikož je upozaděn Batman/Bruce, tak Christian Bale nemá možnost se plně předvést a ani jeho hlas zde není tak mrazivým. Tak se předvádí ostatní - Aaron Eckhart a, ano - Heath Ledger je skvělý a především originální Joker (nemá cenu opakovat stokrát omletou pravdu) a zvláště jeho fenomenální odchod z nemocnice považuji za jednu z těch dílčích - geniálních - scén filmu. Škoda, že nám není více odkryto jeho nitro. ___ Celý příběh je rozsáhlý, zahuštěný dějem, který pochoduje kupředu, jenže místy zbytečně zkrácený, přeplněný postavami (druhý záporák je spíše nadbytečný), rychlými zvraty a nefunkčními emocemi. Zamrzí také „divné“ sonarové finále proložené sociálním pokusem, oboje bych si dovedl představit na podlaze střižny. Naštěstí hodně zachrání mnohé vtipné dialogy v silnějším poměru těm fádním. ___ Bratři Nolanové teď každopádně budou v Hollywoodu hodně vlivná dvojice, doufám, že ku prospěchu diváka (trojku vyloženě nežádám, i když by bylo zajímavé vidět, co po takovém úspěchu lze udělat – když pominu vysedávání na hoře dolarových bankovek, jak nám je předvedeno ve filmu a čeho si oba nyní mohou do sytosti užít v reálu - tomu se říká skutečná schopnost přetavit comicsové sny do reality :-)). ___ Každopádně, lahodných drobků obsahuje Dark Knight mnoho a rozhodně si je v nejbližších dnech rád vychutnám znovu a třeba obrousím i ty ostré hrany, které je spojují (__ dodatek měsíc a půl po první projekci: tak ani třetí kino projekce nedokázala obrousit jisté hrany a tak zůstávám na silných, v(d)ěčných čtyřech *)… 85%. _ BlackBox projekce (04.08.2008)

To, že je Temný rytíř dobrý film, ještě neznamená, že je prostý vad. Nolanova snaha vytáhnout Batmana ze světa komixových zákonů do světa našeho, se mi vcelku líbí. Jenže tahle změna prostředí vyžaduje víc, než změnu toho, jak vypadá Gotham City, víc než změnu zevnějšku postav - postavy je třeba pro uvěření, že tohle se odehrává teď a tady, oprostit od komixového vnitřku. A to se povedlo jenom napůl a charaktery uvízly v jakémsi mrtvém prostoru "mezi", ve kterém nemohou (plně) bavit svou komixovou stylizací, ani (plně) nedokážou diváka pohltit svou autentičnosti. Občas se snižují k patetickým proslovům, jedna prodělá neuvěřitelnou proměnu, nemají žádné pozadí (s výjimkou postav, které byly v Batman Begins), krom napětí nedokážou zprostředkovat diváku skoro žádnou emoci. Vychvalovaný Joker je zábavný a výborně zahraný, ale vnitřně rozporný. Tvrdí, že neplánuje a přitom právě jeho plány jsou ty nejkomplikovanější. Označuje se za chaos, přitom jen tvoří jiný řád. Jeho kouzlo není v tom, co dělá, což jsou obyčejné padoušské záležitosti, ani proč to dělá, což pořádně nevíme, ale jak se u toho tváří a co při tom říká. To je ovšem na propracovanou postavu málo - a právě takovým by hlavní záporák měl být. Když ke všem výtkám připočtu hluchý prostředek filmu a vlastně skoro všechny neakční scény, ve kterých se neobjeví Joker, slabší **** jsou na světě. (29.09.2008)

Nekonečný chaos v rukou jediného muže, dobro a zlo, jimž chybí hranice, fantastické hi-tech hračky, parádní herci, suché bonmoty, jedno kouzelnické vystoupení a hlavně dvě a půl hodiny neředěného dobrodružství, kde Nolan skáče z jednoho vrcholu na ještě vyšší, aby přitom smysluplně rozvíjel chytlavý děj a zároveň nezapomínal na akci, u které ti slabší vlhnou. Od Bourneova ultimáta je tu konečně film, který rezolutně odmítá pojmy jako ‚time-out‘ a ‚hluché místo‘. A ta stísňující hudba, před tím, než Joker předvede další číslo… no, dalo by se pokračovat do nekonečna. Film roku? Pravděpodobně. (10.08.2008)