Borat: Nakúkanie do ameryckej kultúry na objednávku slavnoj kazašskoj národa

Bože, sem rád, že jsem to vůbec přežil, to byla taková jízda, že se to snad ani nedá popsat. Hned od začátku je jasný jakým směrem se to bude odvíjet, když Borat označí malý děti hrající si se samopalem za školu. V tomhle duchu se v podstatě odvíjí celej film a jakmile Borat spatří v Tv Pamelu Anderson, tak už se jen můžete začít modlit abyste takovej masakr přežili, protože od tý chvíle začíná Borat vyvádět neskutečný věci. A nebrání se opravdu ničemu. Nejradši bych sem napsal všechno co během filmu odělal, protože to fakt nemůžu vyhnat z halvy, ale jelikož by to zabralo fakt dost místa a musel bych moc psát a to se mi zrovna taky moc nechce, protože mam lepší věci na práci, tak to radši neudělám a ještě bych vám tim akorát zkurvil film, ale jestli jste to ještě neviděl, tak to budete muset rychle napravit, protože Sasha Baron Cohen je prostě neskutečnej drtič. (27.11.2006)

Je pravda, že místa, kde úsměv doslova mrzne na tváři, se ve filmu střídají s těmi, ve kterých mrzne z úplně opačných důvodů. Jenže tenhle, za normálních okolností pro mě zapovězený humor, je díky interakci s (alespoň pokud budeme věřit prvnímu dojmu a Františku Fukovi v Cinemě) vesměs nic netušícím okolím, postaven na úplně jinou úroveň (na rozdíl třeba od "Indahaus"). Sice si Cohen ve filmu trochu recykluje své předchozí Boratovské nápady, ale v kombinaci s "reálným" příběhem o cestě za vytouženou láskou vzniká celkem unikátní směs, ve které jsem se sice smál na stejných místech jako parta výrostků s popcornem za mnou, ale často pravděpodobně z úplně jiného důvodu. Škoda, že už asi patříme do těch civilizovanějších končin, vidět něco takového o nás... (14.12.2006)

Borat. Je to jméno jednoho člověka. Jedné osoby, která se rozhodla zesměšnit nejen sebe, ale celý Kazašský národ, jen proto aby se publikum v americe pořádně pobavilo opět na cizí účet. Nebylo by na škodu, někdy zkusit vyslat člověka z lidu amerického (Sacha Baron Cohen jistě rád "obyčejného američana" vytvoří) a okusit štiplavý humor z druhé strany. Nejde říct, že Sacha nepředvádí excelentní komický výkon, který sází na totální stupiditu, předpotopní logiku, neexistující příběh a prsa Pamely Anderson. Pro mě vtipnost Borata je neskutečně proměnlivá. Jsou scény, pasáže, poznámky, které mě smíchy totálně položí, ale taky je hodně toho "vtipného" co se mnou nehne a já si jen říkám jak tohle může někoho rozesmát. Za dokonalou považuji pasáž, kdy Borat navštíví sektu (nebo nějaká církevní akce co já vím). Naopak skoro vše odehrávající se v hotelu je pro mě jen nudná minutka oddechu pro mé bránice. Smutný fakt, že film není a nemůže ani být postaven na silnějších základech než je výsměch a skoro až parodie člověka (ne)žijícího v civilizované společnosti. (10.02.2007)

(1001) No já nevím, neřekla bych o sobě, že jsem v oblasti filmu upjatá, ale co je moc, to je moc. Nebo spíš co je málo, tomu se smát nebudu. Celý film mi přijde jakýsi nepromyšlený (jedna medvědí hlava v lednici k tomu nestačí), příliš sebevědomý, předkládá mi jednotlivé gagy a chce za ně smích, aniž by se trochu snažil vařit na víc než té nejjednodušší úrovni. Snad to ani není komedie, jen taková "surabsurdní" črta o lidské blbosti, která k popukání není. Rozhodně bych o filmu neřekla, že je zvrácený nebo nechutný, přišel mi spíš smutný, jako malý ubohý Borat v červeném pyžamku ve zmrzlinářském autě uprostřed louky po zboření všech jeho snů. Zkrátka po souboji falešný Kazach versus mé ego jsem odmítla spustit prapory. Chybí mi trocha skromnosti, to je můj problém. A opravdu jsem čekala, že tam bude v těch zelených plavkách delší dobu, když je to na každé fotce. (22.07.2009)

"Pamela, vydáš sa za mňa." - "Och, nie, ďakujem." - "Nemusíš súhlasiť.“ Na toto sme s Rižom zašli v roku 2006 do kina a chechtali sme sa ako debili celých 84 minút. Resp. ja 74, pretože 10 minút ma pri "istých" scénach napínalo na vracanie. Scenár je zameraný proti všetkým (viď. Beh pred Židom, či hláška „Je vedecky dokázané, že ženy majú menší mozog, ako muži.“, ale schytajú to aj homosexuáli, heterosexuály, medvede, Američania, Daniel Myrick s Eduardom Sánchezom a mnohí ďalší), nastavil Amerike rovnako dobré zrkadlo, ako Michael Moore vo svojich (pseudo)dokumentoch. Nech už si o tom myslíte čokoľvek, takýto film (áno, je to film) sa vidí raz za X rokov. Kino Považan NMnV 2006 (10.02.2007)