Princezné

"Víš, že moře je tady důležitější než jinde? Tady žádné není. Přesně,o to víc na něj myslíš. Věci nejsou důležité protože jsou, ale protože na ně myslíš. Existujeme, protože na nás někdo myslí a ne naopak." .....Ne všechny princezny mají na růžích ustláno,ale tyhle dvě se naštěstí potkaly v pravou chvíly. Bylo to působivé,místama drsné a zároveň křehké. Obě hlavní představitelky byly úžasné. Přítel je ten,kdo ti podá ruku a dotkne se tvého srdce. (17.06.2013)

Filmy kde jsou hlavní hrdinky děvky mám rád, ale přiznejme se si, že ty příběhy mají většinou tři stejné chutě. Buď za ťapinou přijde princ a je z toho velká romaňtika, nebo za ní přijde hovno a je z toho drsný syrový příběh a nebo se to postaví na starym dobrym sexu. Tady to funguje přece jen trošku jinak a ty dvě holky mně byly sympatický, dlouho jsem přemýšlel co za tím vězí, ty postavy nebyly zase až tak skvěle napsaný, abych si je zamiloval, ale ono je to prostý, bylo to sílící přátelství mezi nimi, které z nich dělalo krásný bytosti a z celého filmu působivě citový zážitek. (31.03.2015)

Caye je prostitutka. Jen dočasně, šetří si peníze na prsní implantáty. Zulema je přistěhovalka a taky šlape. Jen dočasně, šetří peníze pro svého syna. Obě bydlí ve stejném domě a čkoliv jsou obě odlišné, najdou si k sobě cestu. Zpočátku jsou to jen konkurentky v rajónu, ale stanou se z nich přítelkyně. Přítelkyně, které si vypráví své sny, své obavy, svou naději... Princesas jsou opravdu krásným filmem o křehkých, citlivých, snících a smutných bytostech, které mají tvrdý život. Prodávají své tělo, ale své sny si vzít nenechají. Teď, když jsem to shlédla po dvou letech znova, musím dát * navíc, protože tohle je nezapomenutelný zážitek. Příběh plyne po narativní rovině bez výrazných srázů či výšin, nicméně plyne tak intenzivně, že po sobě zanechává hluboké stopy. A to zejména díky hlavní představitelce Candela Peńa, která jako "jednoduchá" Caya byla excelentní. Neskutečně autentickým způsobem se vžila do své postavy. Kolegyně Micealy Nevárez coby Hispánka Zulema byla rovněž úžasná. Jejich smích i jejich slzy jsem jim věřila. Obě mají svůj svět a své priority, ale tyto odlišnosti se spojí ve stejný celek: Jsou to prostě křehké princezny, které cítí, když se otáčí Země. Fernardo Léon de Aranoa natočil působivý snímek ze života dvou princezen, které hledají své království, a to za hudebního doprovodu Manu Chaa a Alfonza Vilallonga. Prostě citlivý film s psychologickým prokreslením všech postav, které odráží charakter necitlivého prostředí, v němž žijí. Jemné, působivé, nezapomenutelné. (23.08.2008)

70 % - Ne, tohle není pohádka. I když o tom název Princezny vůbec nesvědčí, španělský režisér Fernando León de Aranoa natočil psychologické drama o nejstarším řemesle světa... Chytře se při tom vyhnul rádoby šokující rovině, která by se z námětu jistě dala vylisovat, a příběh dvou prostitutek vzal z jiného konce. Nedočkáte se tedy žádných explicitních pikanterií, spíš náznaků. A ty často mluví mnohem naléhavějším tónem. Princezny jsou sondou do duší dvou lehkých dívek, průměrné madridské třicátnice Cayetany alias Caye (Candela Peña) a ilegální dominikánské imigrantky, étericky nádherné princezny Zulemy (debutující Micaela Nevárez). Obě mají své sny lepším zítřku, kvůli nimž jsou ochotny se prodávat. První si vyšlapané peníze spoří na zvětšení prsou a sní o normálním vztahu, druhá je zase ve vleku agresivního sexuálního zvrhlíka, který jí neustále slibuje opatření dokladů, aby si do Madridu mohla přivézt synka. Aranoa ukazuje, že i prostitutky jsou lidské bytosti, které by rády žily krásný život, sní o něm a jsou zoufalé z toho, který žijí nyní. Film v sobě mísí jak silné, smutné momenty, tak příměs drsné, až černé komedie. Když posloucháte prostitutky, jak mudrují v kadeřnictví poblíž vykřičeného parku – dámy jsou filozofky, političky –, nejde se neusmívat. I když smích je to spíš hořký. Hra s jazykem jde i dál, už jen jméno hlavní hrdinky Caye je slovní hříčkou. Stejně se totiž ve španělštině vyslovuje calle, čili ulice... Film zdobí i herecké výkony, obě hlavní herečky dostaly španělskou cenu Goya. Civilnost a uvěřitelnost snímku podtrhuje i vizuální stránka, vesměs statická kamera je neustále trochu roztěkaná v podobě metafory vnitřního psychického stavu hrdinek. Posmutnělou náladu výborně podtrhují i flegmatické songy Manu Chaa. Jako ušité přímo pro tenhle příběh. (12.04.2007)

Příjemně zpracované téma. Nebudu opakovat, co tu mnohokrát zaznělo. Vypíchnu to, co mi přišlo zašláplé. Neprávem. Semotamo se naťukávaly příběhy ze životů osazenstva. Mohlo to být zajímavější. Jeden příběh dvou lidí nevyzní v tomto prostředí tak vážně, když ho nemáme s čím srovnat. Dobrovolník zamilovaný do šlapky a následná erotická scéna by skvěle vypíchla rozdíl mezi šukáním a milováním. Ale nebylo to dotažené. Výsledky testů (očividně ne moc dobré) by podtrhly scénu, kdy za mnoho násilí přijde pomsta v podobě styku bez ochrany. Chvíle, kdy Caye s nadějí počítala peníze, mi přišly spíš jako vata vecpaná do příběhu, kde by měly hrát hlavní roli prachy - ale nehrají. Pak ani srdceryvné předání a loučení vyzní tak trochu do prázdna. Příběh celkově je pěkně rozparcelovaný, většinu času se divák nenudí, ale celek nijak nenadchne. Naprosto průměrné tři hvězdičky. (19.09.2016)