Geunom moksori

Nenudil jsem se ani chvíli a policejní lapsy bych často nepřikládal na vinu filmu (potažmo scénáři), jako spíš tomu, že policie prostě taky dělá chyby. Stačí si vzpomenout na českého Krejčíře a je vidět, že možné v podstatě všechno. Citové vydírání a patos tu samozřejmě je a já ho mám rád, ale nepřijde mi, že by v tomto ohledu nějak vyčníval nad ostatními korejskými filmy. Možná i díky tomu, že jsem k filmu dělal český titulky a tudíž na něho koukal v podstatě 14dní nonstop, tak jsem to zoufalství hlavních postav užil orpavdu v míře vrchovatý. Oba hlavní představitelé jsou vynikající, hlavně otec mi přišel někdy až fenomenální, hlavně v samotném závěru, který mě dohnal k slzám. Už dlouho jsem takhle necítil s postavami a to, že pachatel je stále na svobodě, ve mě zanechalo stopy na dost dlouho a dobrou hodinu po skončení filmu jsem se nedokázal na nic soustředit a pořád jenom uvažoval, jak bych se v danou chvíli zachoval já. Nezbývá mi než doufat, že nikdy nic podobného nezažiju. 100% (14.06.2007)

Cesta za záchranou syna roubená nadlidským odhodláním i stupňovaným zoufalstvím a bezmocí, a přímočaře vedená k tušenému cíli, je téměř prostá povinných hollywoodských zvratů a natočená jakoby nezúčastněně, přesto dokáže prostřednictvím velmi dobře hrajícího otce diváka zaangažovat, nenechat ho v klidu a ponořit do stále dusivější atmosféry. Působivé, autentické a právem se řadící mezi ty silnější filmy na motivy skutečných událostí. 9/10 (26.05.2007)

V roce 1991 Jizni Koreu obletla zprava o unosu desetileteho Lee Hyeong-hoa. Za celych 16 let, kdy se tento pripad stale prosetruje, na nem pracovalo jiz vice nez 100 000 lidi, do dnesniho dne se vsak unosce nepodarilo zadrzet. Geunom moksori popisuje tuhle udalost misty az chladne, s tisni a v neuveritelnem, od pocatku stejne vlacnem tempu, ktere az dusi svou intenzitou a vyvrcholi v neco, co skze svou syrovou, skutecnou mrazivost a hruznou autenticnost nenecha chladnym. (21.05.2007)

Studie rozkladu osobnosti a iracionálního jednání rodičů uneseného chlapce, kteří jsou pod nesnesitelným psychickým terorem a vydíráním únosce. Únosci ještě více nahrává tápající policie a divák se jen bezmocně dívá na bezmocné počínání všech zúčastněných a na konci mu zůstane jen nepříjemný pocit v duši z toho, co zrovna viděl. (17.02.2008)

Dvě hodiny trvající beznaděj a zoufalství... Něco velmi slizkého vám zůstane v žaludku po zhlédnutí filmu, aneb psycho teror toho nejhrubšího ražení... Je jasné, že pro záchranu syna udělali cokoli, přesto se to zdá tak málo... A chudák polda v kufru... Těžko se to hodnotí, jak tvůrci zvládli přenos té zoufalosti na diváka, když se to opravdu stalo... (31.03.2012)