Nevinné beštie

Komentár obsahujúci možné spoliery. Deti v horroroch sú novým fenoménom, pretože čo je viac zvrátené, ako dieťa, ktoré nemilosrdne a brutálne dokáže niekoho zavraždiť? Aj deti v Rumunsku, s rapkáčmi v ruke, si vymysleli novú hru. Problém však bol, že okrem autorov tejto hry, nikto iný nedokázal akceptovať jej pravidlá a nikto iný sa teda s nimi hrať nechcel. A kto nechcel, toho zabili. Však prečo nie :). Je to dosť znepokojivé a mrazivé. Po skvelej úvodnej scéne trošku trvá, kým sa napätie dostane do toho správneho štádia, v ktorom som mal nervy napnuté ako na škripci až do konca. Podmienky na nastolenie skvelej atmosféry sú dokonalé, škoda, že tvorcom trošku trvalo, kým si to uvedomili. Okrem perfektnej práce ručnej kamery, spomeniem aj nasvietenie, ale väčšinový podiel na všetkých hrozivých a strašidelných momentoch mala hudba a temné a desivé zvuky. Každý krok, každé vrzgnutie a škrípanie malo dokonalý efekt, neraz som stuhol od strachu. 80%. (27.05.2009)

Bohužel jsem očekával od filmu trošku až moc. Tuto předlohu jsem viděl až nějaký čas po amerických Strangers, kteří mě nikterak neuchvátili. V této francouzské předloze se ukazuje, že klíčem pro navození dusné atmosféry rozhodně není zapotřebí mít fůru peněz a z toho plynoucí nákladné triky. Začátek filmu a budování napětí je skvělé, bohužel film neunesl tempo. Pobíhání v lese mi trošku připomínalo Blair Witch. 60% (18.01.2009)

Nadmerná spokojnosť, slovné spojenie ktoré presne vystihuje môj dojem z tejto prostej, francúzsko-rumunskej nádielky ktorá dokazuje, že aj krátky a médiami bezhlavo neforsírovaný horor môže slušne postrašiť a nepotrebuje k tomu žiadne veľké vymoženosti. Stačí dobrý (osvedčený) nápad aplikovaný v tiesnivých/temných priestoroch, zámena explicitného gore či "exploatovania" za stupňujúcu sa hrozbu z neznámeho zla alias duševný teror, na záver nečakané rozuzlenie a o debaty po projekcíí je postarané. Inak platím pivo kameramanovi a zvukárovi...aj dve. (02.07.2009)

Zvukem řehtačky na sebe dříve upozorňovali malomocní, nyní rumunské děti rostoucí pro šibenici.. Čekal jsem od Ils intenzivní lekci strachu, dostalo se mi instantní ladění spánku. Autoři se sice správně drželi pouček, že strach z neznáma je děsivější a vrzání dveří se nebojí jen výrobci vazelíny, ale já se i přes pozdní identifikaci zla a hrátky se strašidelnými zvuky bál asi jako člen jednotky Delta Force na výstavě koťat a tak mezi filmovými příspěvky o rozpustilé mládeži u mě nadále dominuje mnohem naléhavější Eden Lake. Snad měli kucí na konci platné jízdenky, jinak by se asi museli před revizorem hanbou propadnout.. (12.03.2012)

Pohovořil bych o tom, proč vychází horor Ils z Immanuela Kanta, ale současně se neobjede bez jeho popírání. Všichni filosofové před Kantem začínali od objektu, předmětem jejich filosofie byl vnější předmět, objekt nebo idea. Právě v objektu začínala jejich filosofie, zatímco Kant dosavadní teze přes „kopernikovský obrat“ obrátil a nabádal, abychom nezačínali poznání objektem, ale subjektem. Kant vyhlásil za aktivní působitel člověka, tedy subjekt, protože to my se obracíme k věcem, subjekt je ten, kdo se táže a získává informace o objektu, který se nám jeví natolik, nakolik jsme schopni ho vidět. Objekt se stává „věcí pro nás“, zatímco objekt samotný je „věcí o sobě“ a vnímat ani poznávat ho nemůžeme. Právě proto vidíme celý náš svět neúplně. Horor Ils onomu odpovídá, protože o objektech a motivátorech zla neví postavy takřka nic. Přesto se zdá, že cosi nesedí. V první řadě oba hlavní hrdinové v pozici subjektů spíše vyčkávají, nejsou těmi aktivními pozorovateli. Naopak objekty jeví až přílišnou snahu navázat na před-kantovskou filozofii, tj. býti oněmi aktivními hybateli. Samozřejmě, horory umísťují perspektivu vypravěče do okolí kladných hrdinů (a někdy přímo do nich samotných), a tím je klamavě aktivizují, protože co je vidět, je zdánlivě aktivní, a co není, je naopak pasivní. Ale věc se má tak, že objekt (tj. vše špatné, ať už je to etikou nepoznamenaný psychopat, matka příroda nebo strašidelný dům) si v hororech často přisvojuje nemalé pole působnosti, přijímá rysy subjektu, a překlápí tím subjekt (hlavní hrdinové, zde před-manželská dvojice) do pasivního objektu. Svět není objekt - on sám je subjektem. Dýchá, žije, reguluje se. (23.12.2008)