Hodiny

Scenáristicky a technicky perfektné, herecky brilantné, zároveň myšlienkovo pomerne bohaté dielo. Popravde, trochu som sa bál formy, akou sa táto adaptácia pretaví do filmu, ale moje obavy boli zbytočné. Každá z troch žien troch období pod maskou šťastia a domácej pohody skrýva svojich vlastných "démonov", s ktorými treba bojovať. Páčili sa mi aj náhle skoky medzi obdobiami, vždy dokonale načasované a účelové, všetko malo svoj dôvod a príčinu. Napríklad myšlienka začatá v jednom čase sa dopovie v druhom a pod. Na druhú stranu si myslím, že na to aby si človek film dokonale užil, je nutné pozerať ho len v origináli, český dabing bol totiž hrozný, hlavne u hlavnej hrdinky - Virginii Woolfovej, to bola hotová katastrofa. 80/100 (13.10.2014)

Hodiny jsou klasickým filmem, na který si nelze udělat jasný názor během jednoho sledování. Nejen proto, že jsou postmoderně rozloženy do tří časoprostorů, spojených jak motivicky, tak prostřednictvím postav. Z tohoto pohledu se jedná spíše o jednu z těch jednodušších skládanek, jejíž princip odhalíte velice snadno, neboť cílem Stephena Daldryho není matení diváka... V prvním časoprostoru prožívá svůj těžký boj s chorobou a nepochopením Virginia Woolfová (fenomenální výkon Nicole Kidman!). Z pocitů nepochopení, osamělosti a vykořeněnosti vyrůstá její román Paní Dallowayová. Tuto knihu v padesátých letech čte Laura Brown (křehká a uzavřená Julianne Moore), matka žující v iluzi spokojené rodiny, ale v nitru zápasící s podobnými pocity nepochopení, jako Virginia. A v roce 2001 jméno hrdinky románu napůl v žertu dostává Clarissa Vaughan (sugestivně zahraná Meryl Streepovou)... nemá asi cenu zdůrazňovat, že i ona zápasí se životní deziluzí, neštěstím a osudovým mužem, kterého miluje, ale který jí kdysi dávno odhodil... Všechny hrdinky spojuje Woolfové román, podobný citový stav a lesbické sklony. To vše je provázáno do složitého komplexu vztahů a emocí, které během jediného "filmového" dne projdou bolestnou katarzí. V jednom osudovém dni se tři roviny příběhu proplétají v poměrně soudržný filmový celek, kterému zpočátku chybí gradace a topí se ve velkých slovech (ta intelektuálská patetičnost se ho drží v únosné míře stále), ale v rozhodujících chvílích má vždy velký emocionální náboj a dar diváka zaujmout a donutit přemýšlet. Trochu na překážku je mi genderový filtr při vidění mužů jako a) submisivních a zžentštilých intelektuálů (Leonard Woolf) b) ztroskotaných a bezcílně bloudících umělců (Richard Brown) c) tupých a nevšímavých zviřátek v domácnosti (Richie Brown). Navzdory částečným antipatiím však přiznává Hodinám velkou vnitřní sílu a značnou stylistickou vyzrálost. Díky nim a též díky citlivé režii a výtečné hudbě Philipa Glasse jsou velkým diváckým zážitkem... (13.09.2004)

"Tam, kde už nie je žiadna istota, ostávajú len hodiny, ktoré stále plynú..." Videonávod ako správne robiť literárnu adaptáciu. Tri ženy, ktorých spája maska falošného šťastia, pod ktorou skrývajú utrpenie a zúfalstvo. Ťažký vnútorný súboj s maniermi 20. rokov, predstavou dokonalého života 50. rokov a modernou dobou, kde sa život meria úspechom. Psychologický rozkol a narážanie na dobové konvencie a predpísané spoločenské normy sú spracované obozretne a s citom pre mieru. Každá scéna má svoj význam i svoj vlastný odraz v ďalšom príbehu. Za casting je zodpovedný zvrchovaný génius a precízna McGarveyho práca obohatená analogickou a významovou montážou je za prítomnosti klasickej hudby virtuóza Glassa uchvacujúca. Dynamická dejová výstavba dokonale prezentuje odlišnosti od tej literárnej a klady filmovej štruktúry (rýchle striedanie období a dejových línií v najdramatickejších momentoch). Skutočne výnimočný film. Nerozumiem len jedinému - ako je možné, že túto knihu napísal a tento film režíroval muž? Každopádne, do predlohy aj románov Virginie Woolfovej sa rád ponorím. 90% (09.10.2014)

Jak trefně popsal Albert Camus, sebevražda je jediným skutečným filozofickým problémem. Co nás drží při životě, je důležitější otázka než ptát se co nás přiměje ke smrti. Tak se ptá i Virginie Wolfová - a skrze ni - teď i Michael Cunningham a Stephen Daldry. Ve fascinující studii zoufalého života vyplněného prázdnotou a depresí, zachyceného v několika krátkých okamžicích jediného dne. Neznám lepší zobrazení tohoto tématu. 9/10 (18.02.2016)

Moc hezká sonda do ženské duše, o to překvapivější, že autorem je muž. Jen upřímně doufám, že takovou duši nemají všechny ženy, to by nebylo příliš pozitivní. Zjistit se to však dá jen velice obtížně, poněvadž když se žena rozhodne, nenechá na sobě nic poznat. Půl práce tu dělá hudba, zbytek obstarává ústřední koncertní trio Streep-Moore-Kidman, vše za dohledu povedeně napsaného scénáře. Ten je rozhodně lepší, než jaký musí být román Virginie Woolfové. Pátou hvězdu přenechávám ženskému rodu, ten ji zužitkuje a odůvodní lépe než já. (27.07.2011)