Hwaryeohan hyooga

Nacionalistická limonáda, která přebublala svým prvoplánovým cílem sama sebe. Moje hodnocení se nijak netýká samotných událostí, ale opět se dotýká toho, co už jsem tvrdil jinde - nepouštějte korejce k filmům podle skutečných událostí! Jen vícero pěkných scén zachraňuje tenhle film, ve kterém jsou 2 přidané komické postavičky, doktoři s prázdným výrazem v očích, mizející komanda v radnicích, zranění lidé nahlas vřískající do vysílaček, zatímco se skrývají před bezcitnými démonickými vojáky. Samozřejmě se tak nějak čeká, že v tomhle filmu budou hrdinové i umírat, ale vskutku... V některých případech už debiln... méně uvěřitelněji nemohli. Od začátku do konce se navíc všechno přidržuje osvědčené hlavní podlinie z Taegukgi, což by nevadilo, kdyby se ale těchto bodů využilo jinak než na zdůraznění "bezmezné bratrské lásky" vedoucí k přinejmenším nepravděpodobným akcím. Shrnuto podtrženo, nejsem korejec a tedy nejsem cílové publikum. A tenhle film míří jen na ty, kteří korejci jsou a chtějí si povzbudit svého ublíženého ducha. (13.01.2008)

Napriek silnemu tematu ma film viacmenej sklamal. Cakal som nieco fakt depresivne a pritom tam boli chvilami velmi nemiestne vtipy, ktore sa tam vobec nehodili. Zdaleka to nieje take posobive ako napriklad Silmido. Najviac sa mi pacilo prvych 20 minut, ktore by som vystrihol a dotocil k nim uplne iny film, tak by z toho bola skvela romanticka komedia. Aj ked mam z filmu dost rozpacity dojem, tak by som bol rad keby nieco taketo natocili nasi filmari napriklad o "priatelskej navsteve" rusov v 1968 namiesto tych nekonecnych serialov, ktore sa u nas tocia. 6/10. (04.12.2011)

Korejská produkce mi je po té americké asi nejbližší, díky řadě zkušených tvůrců. May 18 je však přesně tím snímkem, který mi tolik nesedl. Hlavní problém jsem měl s tím, že jsem filmu nevěřil nic, co se odehrálo a celou dobu jsem nevěděl, jestli se jedná o smrtelně vážnou rekonstrukci něčeho co se možná stalo, nebo se jedná o akční béčko ve stylu kultovního "Red dawn". Každopádně jsem se celé dvě hodiny nudil. (26.05.2013)

Povstanie v Gwanju si istotne zaslúži aj filmové spracovanie, no možno sa inšpirácia Kima Ji-huna mala nechať viesť viac spielbergovským obcas az kruto cynickým prístupom (a pátosom), než bayovským pátosom s humornými kontrastmi. Téma, možno až príliš silná na takto prvoplánové spracovanie, by si zaslúžila trochu prepracovanejší scenár, ktorý by napätie vyvodzoval zo situácie, v ktorej sa Kórejská republika ocitla po onom coup d´état v decembri 1979. Nepopieram, že moje myšlienky vedie aj moja aktuálna profi úchylka, ale stav stanného práva osebe a jeho dôsledky v danej situácii by boli dostatočne dramatické na obyvateľov ako kolektívneho hrdinu, že by film nepotreboval natoľko pretláčať individualistov, umelo vytvárať hrdinské situácie, dojímavé situácie, a inak dosť prvoplánovo nechávať diváka "preciťovať a uvedomovať si". (17.08.2008)

Velke udalosti nesu velke emocie, ale i moznost nechat sa uniest vo velkom. Nemam najmensie namietky voci slobode v umeleckej licencii pri adaptaciach skutocnych udalosti vlastnym pohladom. Tema hrdinstva v krizovej situacii (po korejskej vojne je povstanie v Kwanju imho druhym najvacsim sramom v juhokorejskych dejinach) so sebou viac menej povinne nesie prichut patosu a nadnesenej heroizacie s apelom na moralne hodnoty. Je to vlastnost, ktora nie je limitovana konkretnou narodnou kinematografiou. Lenze zatial co napr. v takom Taegukgi sa tiez cely cas slapalo podla najprevarenejsich "mustier" zauzivanych vo vojnovych filmoch, vo vysledku cele to vyzdvihovane hrdinstvo posobilo koherentne s celkom. Pri May 18 som mal vsak miestami pocit, ze nie hrdinstvo vyplyva zo situacie, ale naopak - situacia z hrdinstva. Viacere sceny tu boli skor pomnikom samym pre seba (a casto nelogickym) ako funkcnou sekvenciou v ramci celku. /// May 18 je z hladiska kvality dobrym prikladom urcitej stagnacie, ba mozno az upadku sucasnej juhokorejskej kinematografie, ktora po hallyu boome od konca tisicrocia zaziarila ako supernova, ovsem nedokazala svoj "rastovy hormon" dostatocne kontrolovat. Aj trzby filmu su sice stale vysoke, ale i v tomto smere sa zacina prejavovat urcita vycerpanost (nielne komercna, ale i umelecka), resp. kapacitne limity dane nielen domacim trhom, ako i jeho nasytenim, ale i stale sa zvacsujucimi produkcnymi nakladmi. Export do Japonska voci 2006 poklesol, i ked ja ciastone korigovany narastom na ine trhy - ci uz Europa, HK, alebo aj latinske krajiny. Juhokorejska kinematografia je momentalne v stave, kedy bude co nevidiet potrebovat urcity "restart", alebo druhou variantou je potom prirodzenejsia cesta krivky zivotnosti, ktora v sebe bude niest moznost nastartovania noveho cyklu. (07.01.2008)