Niet návratu

Docela zajímavé drama s Jodie Foster. Námět a následně i scénář je velmi zajímavý a dá se říci také kvalitní. Film si po celou dobu udržuje napětí, a psychologickou dějovou linku. Musím říci, že během filmu mne několikrát zamrazilo v zádech a docela jsem se místy bál, co se stane. Na konci filmu jsem pak napětím skoro ani nedýchal. Velký hold patří z mé strany bezpochyby velmi kvalitně hrající Jodie Foster, které její roli mstitelky snadno bez problému uvěříte. Velmi překvapil Terrence Howard, kterého jsem před tímto filmem vůbec nezaregistroval, ale tahle role mu naprosto seděla a byl více než důstojným spoluhráčem Jodie Foster. A chválím i režiséra Neila Jordana, který si stále drží docela vysokou laťku, už jeho Interview s upírem mne nadchlo a tento film byl neméně zajímavý. Proto dávám čtyři hvězdičky, protože tenhle film na to má a považuji ho za solidní počin v žánru dramatu, potažmo tedy psychologického thrilleru... (07.11.2007)

Jodie Foster léta platí za veleuznávanou herečku a když už v něčem hraje, stává se pravidlem, že je to událost. A pokud ji máte rádi, film si podle všeho užijete. Užijete si ho o to víc, pokud uvěříte skutečnosti, že se žena (po brutálním napadení, ve kterém ztratila snoubence) po několika týdnech stane svědkem dalšího trestného činu a jako donedávna spořádaná občanka města NY chladnokrevně zastřelí násilníka v obchodě. A věřte, že si ho užijete, když tvůrcům zbaštíte i fakt, že ta samá žena hned další noc opět narazí na bezpáteřní kriminálníky, tentokráte v metru, a co udělá? Zastřelí je oba. A že nevíte, co se stane následující noc? A tu další? A to máme za sebou teprve polovinu filmu. Vrcholem scénáristického výsměchu je pak hodně přitažený závěr. Holt šrámy na těle se hojí rychle, ale z duše je dostanete stěží. U toho se naše hrdinka zpovídá prostřednictvím chytře vypadajících (zejména filozofování o podstatách násilí) monologů. Ale, no tak. The Brave One sice působí nesmírně inteligentním dojmem, výsledek je ale jiný. Vedle soustředěné Foster a stále zajímavějšího Terrence Howarda je tu ale NAŠTĚSTÍ i Neil Jordan, který dokázal z příběhu mnohamilionového bludiště vykřesat solidní atmosféru a několik klidných konverzačních scén ústředního dua. I když pouze (již zmiňované) úvodní napadení se jako jediné výrazně dostane pod kůži. A relativně silně zaujme i chytrá kombinace dvou obnažených milenců a důkladně zmlácených těl na operačním stole. I díky tomu může mrazivá přeměna rozhlasové moderátorky působit i uvěřitelně. To ostatní už jsme viděli jindy a jinde, a tady se s ničím novým, ba dokonce zajímavým, bohužel nesetkáme!! 60%. (18.12.2007)

Zajímavý film, který vás už na začátku překvapí a zaujme tvrdou realitou, která se v dnešním světě může stát každému. Naveen Andrews ( Sayied ze Ztracených ) jako Dr. Kirmani si tam sice moc nezahraje, ale Jodie v roli rozhlasové reportérky Erici vám to plně vynahradí. Alespoň ze začátku, kdy je tak psychycky rozzuřená, že se snaží odstranit každého, kdo se jí snaží vyděsit, kdo není správný a ubližuje nebo ponižuje ostatní. Už nechce jen nečinně přihlížet. Nejvíce se děsí ale sebe sama, má strach kam až to může vést a že je překvapivě při vraždách klidná. Proto se nejspíše seznámí s detektivem Mercerem (Terrence Howard), který se věnuje jejím vraždám a ten už má jen blizoučko k tomu, aby jí odhalil. Oba hlavní představitelé zahráli na jedničku. Jen ten konec byl poněkud rychlý a pro mě nepochopitelný z jakéhokoliv hlediska ho beru. Neodpovídá jak realitě (kulky ve dvou tělech byly ještě ze zbraně, kterou jí detektiv nepůjčil, tak nevím jak by to poté vzal na sebe) a pak proti všem zásadám detektiva Mercera, které ve filmu řekl. Pro mě tedy tři a půl - 70%. HUDBA od oscarového Dario Marianelli za Pokání a nominace na Oskara za Pýchu a Předsudek. Takže se máte na co těšit. (31.03.2008)

"Chodím teď po ulicích. Nacházím místa a věci, o kterých jsem vůbec nevěděla. Ale nacházím já je, nebo ony nacházejí mě?" Jodie po nějakých 31 letech převzala štafetu od de Nira a natočila svého vlastního Taxikáře zkříženého s Přáním smrti (ve stejném roce jako Wan natočil Rozsudek smrti). Otázka zní, nakolik je to téma dnes aktuální oproti 70. letům, kdy v New Yorku skutečně explodovala pouliční kriminalita a scénář se opírá o křečovité náhody (Jodie se krátce po vraždě svého přítele stane svědkyní jiné vraždy a musí se bránit, detektiv vyšetřující její řádění a shodou okolností ji poslouchající v rádiu) a naivní symboliku (závěr s tunelem). Naštěstí vigilantské téma v kombinaci s osobní ztrátou bylo, je a vždycky bude ohromně silné samo o sobě a řada drobností mě tu potěšila, takže za 80%. A ano, mám velmi rád jak Taxikáře, tak Přání smrti. (30.10.2007)

Vyznění, pochybné postrkávání příběhu (jakoby další „nahodilosti osudu“ byly psány za pochodu) a vševědoucnost postav (detektiv ví, co chceme, aby věděl, na což by ovšem potřeboval mozek Holmese, Poirota i slečny Marplové dohromady) táhnou film dolů; výkon Jodie Fosterové, lehkost dialogů a zručnost režiséra naopak hodně vysoko. Výsledek není úderem na solar, ale – a ani na nejmenší měřitelnou jednotku času mě nenapadne uvažovat jinak – je mnohonásobně zdařilejší než Přáni smrti. Neil Jordan přemýšlí. A my můžeme s ním. Třeba nad tím, že pro jiný trest smrti než ten bez soudu v dnešní „civilizované“ společnosti už brzy nebude místo: (ne)mělo by? 65% Zajímavé komentáře: kleopatra, Mahalik, k212, Nick Tow, HAL, Standito (21.05.2010)