Dannyho trinástka

Steven Soderbergh (doufejme, že) do třetice všeho nablýskaného sezval partičku svých starých dobrých známých, nově přizval starého dobrého Ala Pacina, Elen Barkinovou a vzal je na dovolenou. Tentokrát se ani nenamáhal platit jim cestu do Evropy, správně odhadnul, že stejně dobrá zábava je čeká třeba v Las Vegas. Město hazardních hráčů, ráj všech zlodějů a podvodníků – podvod bude jenom jeden, zato masivní. Na nic jiného, na nějaké vztahy mezi postavami (ženské hrdinky mladší padesáti let zcela chybí), na nějaké rozpustilé promenády celebrit (třeba Bruce Willis jako Bruce Willis), již nezbyl prostor. Film je i bez nich zamotaný až až. Stejně jako u předchozích dvou dílů jsem měl občas hlavu plnou otázek typu „co je to za chlápka?, „pro koho pracuje?“, „jaký cíl sleduje?“, přičemž již odmítám připisovat vše vlastnímu trotlovství. U jiných filmů podobný problém nemývám (příliš často), Soderbergha proto podezírám ze zákeřné snahy odvést pozornost od mdlého scénáře prostého vtipů či svěžích nápadů. Zocelen třemi sériemi Podfukářů, jejichž libovolná epizoda je zábavnější než libovolná epizoda Parťáků, byl jsem připraven na pointu „přechcávačku“, která ukáže, že hlavní hrdinové měli celou dobu navrch. Problémem třetích Parťáků je, že se to ani nesnaží vyvrátit, Clooney a jeho kumpáni vše zvládají s naprostým nadhledem, nic je nedokáže rozhodit a nikdy se nedostanou do úzkých. Je to jenom neškodné bruslení po nablýskaném povrchu – s jasně vytyčenými mantinely, bez snahy porušit pevně daná pravidla. To je hlavní důvod, proč hodnotím hůře než v případě lehoučce experimentující dvojky, která byla nejspíš stejně prázdná, ale alespoň to dokázala umněji (a déle) skrývat. Nic proti ničemu, máte-li slabost pro filmy situované do pokojů s luxusním nábytkem, v nichž elegantně oblečení herci hodinu připravují dokonalý plán na oškubání jiných elegantně oblečených, avšak mravně ještě zkaženějších herců, aby jej během hodiny následující zrealizovali, nejspíš dostanete svou dávku čehosi. Já však nedokážu přenést přes srdce, že při natáčení byla naprosto opomenuta existence diváka. A opravdu nemám důvod všem těm bohatým sympaťákům nezávidět, jak dobře se nejspíš bavili. 65% Zajímavé komentáře: POMO, pshimi, Silence, Triple H (05.10.2007)

Mít tenhle film o něco menší rozpočet a neznámé herce nehrající tolik "na pohodu" jako Clooney, Pitt a spol., asi by to byla jen průměrná komedie. Ale protože Dannyho parťáci tohle všechno mají, je to hlavně krimi komedie v extra luxusním balení. Exkluzivní prostředí, příjemné dialogy, krásní herci (budete si ze mě možná utahovat, ale spíš než Pittovi a Damonovi bych dala přednost elegánovi Clooneymu a nazrzavělýmu Pacinovi)... Tak pohodovej film se skutečně vidí málokdy. A Al Pacino do rodinky sice moc nesedí, na druhou stranu se od něj asi nedá očekávat, že se s Clooneym bude bratříčkovat. A je pro mě takovou malou osobní radostí vidět ho zase po Kmotrovi s Andym Garciou v jednom filmu. (02.09.2007)

Není náhodou třináctka nešťastné číslo, Stevene? Návratem k osvědčenému nějaké zbytky sex-appealu z jedničky zůstaly, ale už mě v této sérii začíná ten silikon vystupující z Soderberghova dekoltu stylovosti dusit. Pacino s Garciou na podtrženou jedničku, ovšem doufám, že to všechno neskončí až u Dannyho kopy, kdy celá parta vjíždí do kasina bezbariérovým vstupem a dýchá už jen s pomocí kyslíkových masek.. (24.10.2011)

Ti nejcharismatičtější zloději na filmovém plátně jsou opět v akci. A nic jim nechybí, právě naopak, od druhého dílu ušli kousek cesty a nyní jsme svědky ještě dokonalejšího plánu. Jako bonus zde máme posily v podobě Ellen Barkin a Al Pacina. Nečekal jsem od toho nic, dostal jsem maximum (pohled na Brada Pitta a George Clooneyho jak slzí nad dětmi v show Oprah Winfrey byl k nezaplacení). Navíc, před začátkem filmu jsem měl blbou náladu, protože mě bolela hlava. Ale jakmile jsem se začal dívat na film (a vzal si Panadol :-)) tak bolest přešla. Nevím, jestli to je díky léku nebo díky tomuto pohodovému snímku, kterému s radostí udělím plný počet. (08.05.2010)

Třetí výlet za touhle neodolatelnou partou by měl být raději poslední. Neříkám, že se mi po nich nebude občas stýskat, ale všech možných náhod už je moc a nakonec těch překvapení tolik není. Nejvíc tak potěší mexická revoluce a samozřejmě ambiciózní bezskrupula Pacino. Z pohodové zábavy tak Danny a spol. dopluli do lehce stravitelného průměru. (08.08.2008)