Korenie lásky

Mám slabost pro italskou kuchyni, romantiku nad talířem a Aarona Eckharta (překvapivě víc než pro Catherine, která tu vypadá dost unaveně), ale tomuhle filmu chybí... víc koření! Scott Hicks remakoval možná až příliš uvolněně a jeho otravně vyvážená režie ještě umocňuje dojem z vyžehlenosti a předvídatelnosti finálního produktu. Tak nějak mi to celé splývá s Ratatouille a už si pamatuji v zásadě jen tři věci - pravidelné zavírání se do mrazáku, rozkošnou Abigail Breslin (vážně jsem to napsal? ;) a Eckhartovy stoprocentně italské špagety od jeho babičky z Miami. Měl bych si nějaké udělat. Abych zajedl ten mírně hořký pocit ze spálené šance. (50%) (24.08.2007)

Hollywoodská neschopnost natočit něco originálního je až fascinující.Byla bych překvapena, kdyby to bylo alespoň nepředvídatelné, ale tady asi po deseti minutách dokonce i tušíte, co budou postavy říkat, kdy a proč budou brečet a samozřejmě, jak to celé dopadne. A Eckhart je oživlé dřevo s mimořádně trapáckym účesem. Nekoukejte na to, život se dá prožít užitečněji i na záchodě. (16.02.2011)

Kvůli stále pěkné Catherine (byť její dřívejší "sexbombovitost" už je zřejmě nenávratně pryč), šarmantnímu Aaronovi, roztomilé Abigail a mé lásce k dobrému jídlu a stále se zvětšujícímu zájmu o gastronomii (ano, může za to především Zdeněk Pohlreich) tomu odpustím i tu spoustu sentimentu a ubrečenosti... Jinak typický film na jedno zhlédnutí - ničím výjimečný, lehce zapomenutelný, ale aspoň neurážející, relativně milý (na tom má největší zásluhu Eckhart, jehož je pro tuhle esenciální průměrnost skoro škoda) a ne k smrti nudný. 60 % (25.12.2010)

Mám ráda filmy, zabývající se vařením a tento bych zařadila mezi ty lehce nadprůměrné. Námět ze života vorkoholičky posedlé kuchařským uměním není nikterak originální, herecké výkony jsou nevýrazné, vlažné, prostě mi tam chybělo to avizované koření života. Zaujaly mne moderní kuchařské kreace zážitkové gastronomie a sehranost kuchařského týmu v restauraci. Ráda bych si tam zašla na večeři. Na svém pracovišti v hotelové škole jsem nic takového nezažila, celý tým se vždy pohyboval tempem spíše hlemýždím. (03.07.2017)

Láska prochází žaludkem a hollywoodský romantický žánr zase krizí velkou jak schodek státního rozpočtu. Abigail Breslin zapomněla brýle (díkybohu), Catherine Zeta-Jones úsměv (bohužel) a já varování, abych se Koření života vyhnula. Dobře mi tak. Lákavá poklička oslnila, ale ten nudný klišoidní blevajz uvnitř Hicksova hrnce nevylepšil ani klukovsky nezbedný Aaron Eckhart. Když jsem byla malá, říkali rodiče, že o jídle se fuj neříká, ale protentokrát musím. A tu pachuť snad přebije nějaká romance z doby, kdy celuloidová láska nebyla totálně mrtvá. Zesnulé Cukora s Wilderem neoživím, ale pány Curtise a Linklatera snažně prosím: vraťte se. (23.09.2007)