Iron Man

Tak letošní druhá pětihvězda. Áno áno, mrdej tučňáka do hlavy, ty buzno... :) Ach já malověrný. Když jsem na to šel do kina, myslel jsem, že to bude šílenej blábol, jako ostatně poslední dobou všechny akční SF filmy z Hollywoodu. Ale šel jsem tam. Nakonec jsem se celý dvě hodiny královsky bavil. Neříkám, některý momenty jsou tu mírně řečeno mimo (pád první verze Ironmana po výpadku paliva, zásah nové verze Ironmana střelou z tanku a následný pád atp.), ale o tom to ani vlastně není. Samotná postava Tony Starka je tak neuvěřitelně krásně rozporuplná, tak dokonale šíleně géniovsky zahraná, že na takovéto nedokonalosti dává zapomenout. A svým způsobem se režisér i docela dobře pokusil zabudovat jeho příběh do naší doby a povedlo se mu to přinejmenším zezačátku dost realisticky. (06.06.2008)

Scénář: Mark Fergus, Hawk Ostby, Art Marcum, Matt Holloway .. Jon Favreau snesl zlaté vejce, překopal nejednu scestnou prognózu tolika „filmových znalců“ (tímto zvláště zdravím dvorního experta pana Beguivina ;-)) a především pobavil. Iron Man se skutečně skvěle ro(dí)zjíždí, uprostřed lehce zvolní a ke konci ještě sklouzne do nejzajetějších žánrových klišé, ale utahuje si po celou dobu jak z nich, tak ze sebe sama, takže očička se přivírají a odpustí i tu slabší závěrečnou metalickou ruční bitku. Je totiž o dost lepší, když Iron Man otevře hubu, než když sevře pěsti. Obojí sice jiskří, jenže dialogy - oproti dobře vyvedené, přesto nijak ohromující akci - mnohem výrazněji. Robert Downey Jr. jako cynický zbrojní génius-sukničkář je bezesporu excelentní volbou a totéž bych si dovolil říct i o obsazení Gwyneth Paltrow. Celkově jsem někde mezi tou čtverkou (scénář a podařené naroubování na problémy 21 století) a trojkou (je tam pořád dost stupidity). K již vyřčenému zvolání „žádám víc“ bych se vlastně také mohl připojit, ale vzhledem k výdělkům si v hodnocení trochu nadsadím - s tím, že se všeho žádaného nejspíš v druhém díle dočkám(e) . Určitě za něj zase rád zaplatím. 75%. (05.05.2008)

Downey je bůh a i když mu Favreau a předloha občas nestačí, povedlo se z Iron Mana vymáčknout kvalitní adaptaci, která místo čisté, neředěné akce nabízí 100+1 bonmotů hlavního hrdiny. Ve finále, kdy po kalifornském asfaltu pobíhají dva robůtci (tak trochu ve stylu druhého Robocopa) už to sice skřípe, ale jinak je Tony promazaný do posledního šroubku. Jako předkrm k letním hitům vynikající, jako marvelácký debut slibné. A s kouzelnou tečkou po závěrečných titulcích. Těším se na nášup. (29.04.2008)

Ten věčný svár formy a obsahu bych věru nečekal u filmu, jako je právě Iron Man, komiksové adaptace mi z principu nevadí, ale tady to povážlivě skřípalo - formou hi-tech akční nářez (viděl jsem to z Blue-Ray média, takže formální stránka mohla vyznít), obsahem ale po x-té vykradená starožidovská pověst o Golemovi dovedená k naprosté stupiditě - jen namátkou se lze ptát, jak to, že ve stratosféře to geniální brnění namrzá, ale uprostřed napalmového výbuchu se nepřehřívá a jeho vodič se v něm neusmaží, stejně jako fakt, že stačilo v první afghánské verzi strefit do ničím nechráněné krytky oka a byla by game over...atd. atd. Navíc ty tuny amerického megapatosu, chvílemi to vypadalo, že režisérem je pokleslý rutinér Michael Bay, geopolitické usazení jak za dob studené války, oslava Pentagonu a product placementu (Audi je tak cool), amerických hodnot a té správné strany v ose rozložení sil dobra a zla... Jistě, film má i několik silných momentů - charisma Roberta Downeyho Jr. i hlavního záporáka Jeffa Bridgese, to opojení mechanickými součástkami a moderní robotikou a třeba v neposlední řadě úplný závěr filmu, kdy se finálové titulky rozbíhají klasickým rifem skladby Iron Man od Black Sabbath. Bez tohoto výčtu je však celý slavný filmový Iron Man jen bohapustá primitivní rutina bez špetky originality...esence stupidnosti blockbusteru... (09.03.2010)

Iron Man pro mě představuje zvláštní kombinaci precizně odvedeného žánrového filmu a ozvláštněného žánrového filmu. Do první kategorie patří víceméně všechny scény akce, "outdoorového" létání a popisu aktivit padoucha, které mi technicky de facto nevadily (ani proklamovaná "statičnost") a užíval jsem si je, ale nenabídly mi nic - z neoformalistického hlediska - opojného. Naopak všechny montážní sekvence z dílny, kde Stark jen pracuje, pracuje a pracuje, byly pro mě trochu jako zjevení a dokázal bych se na ně koukat neustále. Stejně tak jiskřivé scény mezi Starkem a Pottsovou... To byly ty ozvláštňující okamžiky, kvůli kterým se na filmy tak rád koukám a pro které tento workoholický film (jak jim s Tetsuem říkáme - v poslední době se množí, hurá) budu mít vždycky rád a koupím si ho na DVD. Není to kvůli vtipům nebo charizmatu (nepopiratelném) Roberta Downeyho Jr., ale čistě kvůli opojnosti a drzosti stylu... a vyprávění. (07.05.2008)