Réžia:
Gene DeitchScenár:
Gene DeitchKamera:
Zdenka HajdováHudba:
Jiří KolafaHrajú:
Marie RosůlkováObsahy(1)
Lehce hororová parafráze na Jeníčka a Mařenku. Podle turecké předlohy-pohádky. Tři bratři Velikán, Prostředník a nejmladší Mrňous, jednoho dne při dětských hrách zabloudí v lese a skončí v zajetí zlé čarodějnice. Jen díky nejmladšímu bráškovi se jim podaří obelstít čarodějnici, uprchnout a v pořádku se vrátit zpět domů. (Karlos80)
(viac)Recenzie (68)
Jako malí jsme se před spaním potmě strašili...."Kdopak to spí?".....Teď jsem to pustila dceři a zapůsobilo to znovu. Prostě nesmrtelný pohádkový horor s nesmrtelnou vypravěčkou Marií Rosůlkovou, bez které by zážitek byl poloviční. Její hlas je tak moc děsivý, až se zarývá pod kůži. Když mám ještě dnes někdy fobie v setmělém lese a pocity, že stromy po mně natahují větve-ruce a ožívají, pak je to z této pohádky. Pohádka funguje přesně tak, jak pohádky fungovat původně měly, když chtěli rodiče preventivně varovat dítka před životními nástrahami: Jestli chcete dítěti vysvětlit, že nemá věřit cizím lidem, pustťe mu Mrňouse a čarodějnici. ()
stejně vysranej už jsem byl jen z Krabata ()
Luxusni ctvrthodinovy zazitek s atmosferou hustou tak, ze by se dala krajet. Chcete mit pokoj od capartu? Pustte jim to pred spanim.. ()
Co říct. Tohle si z raného dětství, z kterého si člověk fakt moc nepamatuje, odnesu s sebou až do hrobu. Málem jsem se pokadil strachy, twl největší masakr motorovou pilou mého dětství a paní Rosůlková to posouvá ještě o level dál!! [90%; někdy v 80-kách Home sweet home] ()
Škoda toho konce. Kouzelné věci nebyly zas tolik kouzelné, avšak jinak opravdu moc pěkná, děsivá pohádka. ()
Strašidelná pohádka, která má svoje kouzlo i pro dospěláka. Velkou zásluhu na tom má Marie Rosůlková. Asi nejstrašidelnější animák v dětství. ()
no fujtajbl, to jsem ráda, že nejsem sama, komu volání kdopak to bdííí, kdo to nespíííí - připravilo v dětství pár bezesných nocí!! Pro mě kultovní věc. Rosůlkový roztřesenej hlas, mega atmosféra, pět bodů nejen z nostalgie. ()
Kdyz jsem byl na zakladni skole v prvnim stupni (leta 83-87), chodili jsme cas od casu se skolou do kina. Treba na "Jen pockej". Jednou se takhle v kine setmelo a z platna na nas zasvitily obrovske vrascite ruce a zaznel rozskripany hlas pani Rosulkove. Plot z detskych kosti. Les silenych stromu. Proc jste nam tohle k...va pousteli v osmi letech, soudruzky ??!!! Tejden jsem pak nemoh spat !! ()